Rokytnice nad Jizerou má novou atrakci, vyhlídky Horník, Liška, Medvěd a Ovce jsou navíc ukázkou moderní architektury, která si dobře rozumí s přírodou

Celou Vondrákovu úvahu si můžete přečíst ZDE. Je pravda, že ani realizace povedeného lesoparku, příkladu zábavné symbiozy moderní architektury s přírodou KRNAPu neproběhla zcela bez problémů. Projekt rokytnických vyhlídek má totiž docela zajímavou historii. Zhruba před sedmi lety rokytničtí radní začali vážně přemýšlet o postavení rozhledny na Stráži (782 m n.m.). Oslovili liberecké architektonické studio Mjölk, které má s rozhlednami, a se stavbami v přírodě obecně, mnohaleté zkušenosti.
Architekti přijeli, udělali průzkum na místě a pořídili kontrolní fotografie obzoru z dronu v různých výškách. Zjistili, že Stráž není pro stavbu klasické rozhledny úplně ideální. Vrchol je poměrně plochý, hustě zalesněný a funkční rozhledna by musela být hodně vysoká, protože jsme na území Krkonošského národního parku a nějaké kácení kvůli výhledu tedy nepřichází v úvahu.
Architekti Mjölku radním nakonec předložili návrhy dva. První, navrhující velmi štíhlou rozhlednu ukotvenou lany, respektoval zadání, ale byl finančně náročný. Výhled po kraji by se přitom nijak dramaticky nevylepšil oproti tomu, co návštěvníkům nabízejí některá místa tamní oblíbené vycházkové trasy.
Architekti proto nabídli i vlastní řešení. Na trasu lesoparku umístili celkem čtyři vyhlídky, symbolicky nazvané Liška, Medvěd, Ovce a Horník podle atributů čtyř historických částí Rokytnice nad Jizerou na městském znaku. Opravdový výhled na různé strany sice nabízí jen Liška a Horník, nicméně návrh vyřešil prostředí lesoparku komplexně včetně několika odpočinkových míst a byl levnější než vybudování solitérní rozhledny. Tato koncepce zvítězila.
Architekt Jan Mach, druhý spoluvlastník Mjölku, vzpomíná: „Naše myšlenka spočívala v tom neřešit rozhlednu jako takovou, ale celý lesopark jako místo pro pohodové trávení volného času. Základ vznikl v Maďarsku nad lahví levného vína, kdy jsme za dopoledne načrtli ty vyhlídky. To byla ta hezká část. Pak následovalo pět let docela těžké práce, která ale byla příjemná i díky přístupu Rokytnice nad Jizerou.“
Novátorské pojetí lesoparku získalo dotaci z EU a stavbu odsouhlasila i správa Krkonošského národního parku, pod který les patří. Takže by se zdálo, že všechna úskalí, kromě těch technických, byla překonána. Námitky, že vyhlídky zničí oblíbenou vycházkovou trasu, ale začali mít místní lidé, a to v okamžiku, kdy se začalo stavět. To bylo poměrně paradoxní, protože celý projekt byl několikrát projednáván zastupitelstvem (viz www.mesto-rokytnice.cz), vizualizace byly vystaveny a proběhla i anketa. 
„V případě těch vyhlídek šlo spíš o to, že proces, než se to začalo realizovat, byl dlouhý. Vždyť teď máme již třetí volební období od doby, kdy se vybrala tato varianta. Hodně lidí na to asi mezi tím zapomnělo i proto, že se o vyhlídkách nějakou dobu nemluvilo,“ vysvětluje si pozdní námitky občanů Petr Matyáš, starosta Rokytnice nad Jizerou. Nyní probíhá v Rokytnici veřejná diskuse o Strategickém plánu rozvoje Rokytnice nad Jizerou a o změně územního plánu. Zajímá mě proto, zda případ vyhlídek obyvatele poučil a jejich zájem o věci veřejné stoupl. Petr Matyáš odpovídá: „Nevím, jestli toto s tím souvisí, ale o ta veřejná projednání teď opravdu je zájem, ale těžko říci, myslím, že lidi se chovají pořád stejně.“
I starosta však připouští, že na začátku měl obavy, protože: „Vizualizace byly krásné, ale víme, že architekti umí vymyslet krásné věci, které pak nejdou rozumně postavit. Zvláště když tady v nepřístupném terénu a v národním parku nebylo v plánu stavět pomocí vrtulníku.“ Obavy se však brzy rozplynuly a během slavnostního otevření vyhlídek Petr Matyáš nešetřil superlativy. Zvláště vyzdvihl práci zhotovitele: „Obdivuji, jak se to vše firmě Strix Chomutov povedlo postavit jen s pomocí různých kladkostrojů a jedné čtyřkolky. Občas jsme se nestačili divit, jak chlapi tak těžké díly na skály dostali a jak šetrně vše proběhlo.“
Stavby obsahují 12,5 tun ocelových konstrukcí a na jejich opláštění bylo spotřebováno 21 m³ dubového dřeva. Jsou kotveny pěti a šestimetrovými vrty. Horník je dokonce kotvený do osmi metrů. Ve skalách je nakonec neuvěřitelný téměř kilometr vrtů, což je dáno tím, že podloží není žulové, jak se na první pohled zdá. Celkové náklady projektu jsou 14 milionů korun, z toho vyhlídky plus úprava lesoparku a mobiliář stály 9 milionů. Na zbylých 5 milionů přišla příjezdová komunikace vedoucí od kompostárny v Rokytnici nad Jizerou.
Vyhlídky z velké části zaplatila dotace EU v rámci projektu Česko-polská hřebenovka - západní část - Rokytnice a Piechowice s výhledem na Krkonoše. Jacek Kubielski, starosta partnerského města Piechowice, vypočítává, co všechno se realizovalo na polské části projektu: „Na naší straně je vybudovaná vyhlídková plošina na Zlaté vyhlídce. Dále jsme vytvořili dvě parkoviště. Jedno je v Michalowicích a druhé v Piechowicích. Součástí je zázemí jako například toalety a servis pro cyklisty.
Než se vyhlídky vypravíte, bude dobré nejprve navštívit www.hlidkanastrazi.cz. Zde se kromě zajímavých podrobností dozvíte především detailní informace jak se k lesoparku dostat, aniž byste bloudili. Cestujete-li autem, jsou tři základní možnosti. První a sportovně asi nejhodnotnější je nechat vozidlo v centru Rokytnice a vzhůru vyrazit po svých. V radničním infocentru si navíc můžete vyzvednout hrací kartu pro hledání „kešek“. Za nalezení všech tajných skrýší, doložené razítky, pak děti dostanou malý dárek. Druhou možností je využít parkoviště pod Družbou a možností třetí je parking u hotelu Stráž, což je cíli nejblíže. Pozor, k hotelu nevede cesta z Rokytnice, ale z Jablonce nad Jizerou. 
Co se výhledů týče, pohled do kraje poskytuje Horník a Liška. Kromě toho, že na Horníka je zážitek už jen vylézt, odhalí se vám pohled na celý západní obzor s Dolní Rokytnicí v popředí. Liška je nejrozlehlejší vyhlídkou. Nabízí pohled na sever a především panorama Rokytnice. Součástí Lišky je rampa Malá Liška, mající usnadnit fotografování lidí na Lišce. 
Medvěd a Ovce nabízí detailní pohled do patroví stromů, přičemž vyhlídková plošina Medvěda vybízí k pořádání pikniků. Různé oslavy, svatby zejména, se na skalách Lišky pravidelně konaly i před tím, než zde vyrostly vyhlídky. „V Rokytnici se často berou turisté, kteří se tu seznámili třeba při lyžování, tak tu chtějí mít i svatbu. U nás na radnici probíhá jen asi pět procent obřadů, ostatní se odehraje v hotelích a po okolních stráních,“ konstatuje místostarosta Petr Kadavý.
A perlička na závěr. Na Lišce jsem zaslechl i názor, že teď by to ještě chtělo natáhnout lano přes údolí, aby šlo provozovat zip line, což by bylo parádní, protože dráha by měla úctyhodných 1,4 km až 2 km podle toho, kde by končila. Místostarosta Kadavý na takový nápad reaguje vstřícně: „Bylo by to pěkný. My to měli v myšlenkách jako fantazii. Že by lano bylo natažené z hlavní skály na protější kopec, kde je lyžařský areál. Podobnou ziplajnovou dráhu mají v rakouském Leogangu. Jenomže náklady na stavbu byly takové, že my si to tady dovolit nemůžeme. Každopádně by to mohla být příležitost pro nějakého soukromého investora. Otázkou ovšem je, co by na to řekli ochranáři.“
Text a foto Mad