Součástí nové archeologické expozice svázané s dějinami hradu Grabštejna nejsou jen vitríny, ale i zdi místností

Jak je na tom hrad teď, jaký je zájem o prohlídky?

„Otevřeli jsme před měsícem a lidé chodí. Pominu-li koronavirové výkyvy, návštěvnost je každý rok o něco vyšší. Jsem ráda, že se daří i přes to, že Grabštejn nemá mobiliární fond bohatý jako některé jiné hrady, protože byl různě rozvezen, rozkraden a poztrácen. Mám radost, že se nám daří dělat právě takovéto věci, jako je archeologická expozice přímo svázaná s Grabštejnem, a je to to, co je autentické. Občas návštěvníci říkají, že toho tady moc nemáme. Ale my máme úplně jiný typ expozice, prezentujeme trochu jiné věci než na vybavených zámcích typu Sychrova a podobně. My prezentujeme hrad, tu stavbu, jejího ducha. V tom je rozmanitost památek. Kdyby to vypadalo všude stejně, nemělo by smysl po památkách chodit.“

Trochu mě překvapilo, že archeologická expozice není samostatná, ale je součástí prohlídkového okruhu. Znám mnoho zámeckých průvodců, kteří svůj monolog v každé místnosti prohlídkové trasy končí slovy „až si to tu v klidu prohlédnete, pokračujte dál“, ale ve skutečnosti to  je povel k okamžitému úprku na další stanoviště. A výstava přece vyžaduje čas.

My nikoho nikam nehoníme a úloha průvodce právě na výstavě archeologických nálezů je důležitá. Je to o něčem jiném než o tom, že průvodce stojí a vede si svůj monolog. Jsou tu sice popisky, ale jsou stručné, jen lidem řeknou, co vidí, ale nedají jim ten kontext. Archeologické nálezy potřebují vysvětlit kontext, který se těžko sděluje písemně, a právě průvodce ho může vysvětlit. Průvodce vidí, co návštěvníky nejvíce zaujme, a může se tedy věnovat konkrétním věcem, odpovídat na otázky, diskutovat. Také se dá říci, že součástí archeologické expozice jsou i tyto dvě místnosti, což také zasluhuje komentář.“

Aha, napadlo mě, proč to tu je takové syrové...

Ono to na první pohled nevypadá moc hezky, ale koresponduje to s archeologií a se stavebním vývojem hradu. Zde bývaly depozitáře, tedy na stěnách byly moderní omítky. V rámci přípravy výstavy jsme odhalili původní vrstvy omítek. Například zde vidíte původní zdivo věže. Jsou tu i krásné nápisy, které po sobě zanechali řemeslníci, když hrad opravovali po požáru v 19. století. Barva nebo výzdoba původních omítek se nezachovala, to, co vidíte jako růžové, zrůžovělo právě přepálením během požárů. 

Co je nejzajímavějším exponátem, co by návštěvník neměl minout?

To se těžko řekne, protože Grabštejn je jeden z nejprobádanějších hradů tady u nás na severu. Tím, jak totiž byl v dezolátním stavu, tak vyžadoval mnoho oprav a před každou se dělal povinný archeologický průzkum. Takže nálezů jsou tisíce až desetitisíce z celé historie hradu. Bylo těžké z toho vybrat to nejzajímavější, a co zde vidíte, je opravdu to nej. Když bych měla jmenovat jednu věc, tak unikátní v rámci celé republiky je zlomek pouzdra na brakteáty  (pozn.: brakteáty byly stříbrné jednostranné mince u nás zavedené Přemyslem Otakarem I.), vystavený v této samostatné vitrínce opatřené lupou. Pochází z druhé poloviny 13. století, tedy z doby první zmínky o hradu. Expozice ale nevytváří časovou osu. Je členěná tématicky, aby podchytila různé činnosti na hradě.“

Archeologická výstava je jen jedním z lákadel. Na velkém nádvoří máte navzdory probíhající rekonstrukci nádvoří malého připravenou scénu pro představení divadla F. X. Šaldy, jaké další akce na léto plánujete?

Divadlo bude teď o svátcích (pozn.: dnes 5. a zítra 6. července). Teď máme Létohrátky, ty už vaši čtenáři nestihnou. 7. a 8. srpna pořádáme Řemeslný jarmark, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet stará středověká řemesla a čeká je i tematický kulturní program. 

Momentálně je rekonstruováno malé nádvoří, ale nezasvěcený pozorovatel může mít dojem, že se opravuje hrad, protože ze zdí ční na hlavní nádvoří jakési trubky, oč jde?

Nádvoří bylo provizorně zastřešeno, protože se tam snižuje terén, svody vody nejsou funkční, deště by z nádvoří udělaly bazén a vlhkost by pak šla do hradu. Takže ty trubky jsou provizorní svody dešťové vody. Dále tam je sešup na materiál, který nejde dostat ven jinudy než tím oknem. Jiný přístup tam není, takže to je logisticky opravdu náročná akce. 

Byla éra, kdy hrad žil poměrně bohatým kulturním životem a pořádaly se zde i velké akce. Počítáte, že do budoucna by se sem vrátily?

Problém akcí například typu Worldfest byl v tom, že se zde konal v dobách, kdy hrad nebyl zrekonstruován a bylo tu mnohem víc prostoru a možností jak a kde vystoupení pořádat. Program probíhal i tam, kde jsou dnes expozice a kde opravdu již nelze něco takového dělat. Kdysi se jednalo o tom, že bychom byli součástí festivalu Hrady.cz, ale sem se taková akce prostě nevejde. Nemáme parkovací plochy, logistické zázemí a další servis pro takové množství diváků, které by zajistilo návratnost nákladů. Takže my jsme spíš pro komorní akce typu divadelního představení nebo koncertu.

Přišla jste sem loni na podzim, takže v okamžiku, kdy se vše začalo zavírat. Jak jste ten čas nedobrovolné uzávěry využili?

Tak například jsme upravili archeologickou expozici, která v nějaké formě již bývala součástí druhého návštěvnického okruhu a znovu jsme natřeli podlahy. Ono bylo i dost práce v ostatní expozici. Hodně jsme také pracovali s depozitářem. Máme velký fond fotografií z clam-gallasovské pozůstalosti a mně se stalo, že se ozvali kolegové z Moravy s tím, že v našem fondu je nějaká konkrétní fotografie. Já ji našla, ale my k ní neměli žádný popis, zatímco kolegové věděli, kdo a co na ní je. Takže díky tomu jsme pak dohledali další kusy. Povedlo se to i díky tomu, že jsme měli víc času na pátrání ve fondech. 

Uvažujete o tom, že byste časem něco z těchto fondů představili veřejnosti?

Byla bych velmi ráda. Je tam i mnoho fotografií rodinných nebo třeba exotické fotografie z Afriky. Dále tam jsou tehdy oblíbené fotopohlednice obsahující dobové vzkazy. Takže nějakou sezónní výstavu by z toho bylo možno udělat.

A vaše další plány?

Tak my si děláme legraci, že hrad je opraven, ale stojí uprostřed ničeho, že ta infrastruktura směrem ven skoro neexistuje. Základní údržba okolí hradu probíhá, ale pozemek je veliký a hlavně svažitý. Je protkaný sítí cest, které dřív spojovaly hrad se spodním zámkem. Ty cesty existují, jen nejsou udržované. Chtěli bychom, aby byl lesopark průchozí a lidé se zde mohli bezpečně procházet. Případně by zde mohly být třeba i lavičky a v ideálním případě informační panely o tom, co se kdysi na daném místě nacházelo. Víme, že tam byly altánky, víme, že lesopark byl Clam-Gallasy aktivně využíván k odpočinku. Bude se také rekonstruovat cesta od parkoviště v rámci budování vlastní vodovodní přípojky na vodovodní řad Chotyně. Vlastní vodu hrad dodnes nemá a bere si ji od vojáků. 

V jednom ze svých prvních rozhovorů po nástupu do funkce jste také řekla, že se chcete více věnovat školám. Daří se vám to?

Ono to asi není úplně přesné, my samozřejmě sloužíme všem návštěvníkům. Ale tradičně k nám například jezdí školy na školní výlety a my jim nemáme co nabídnout, myslím, že klasická prohlídka je pro dětské školní skupiny těžko uchopitelná. Takže jim hlavně ukazujeme, jak se na hradě žilo přímo v expozici na nějakém nábytku. Sem, do archeologické expozice, je ani nevodíme.  Ale toto bych chtěla zlepšit. Já nejsem pedagog, nemám představu, co, kdy a na jaké úrovni se děti učí, takže si teď mapuji potřeby dětí a školních kolektivů, protože si myslím, že je ku prospěchu věci školám nabídnout něco, co můžou zahrnout do výuky tak, aby to děti opravdu nenudilo. Aby zde nestrávily čas s tím, že si na konci nepamatují, co bylo na začátku. Pokud tedy třeba jdou na školní výlet, který by je měl i vzdělávat, tak by to k něčemu mělo vypadat. Konzultuji to s jedním kamarádem pedagogem. Doufám, že se mi něco podaří dát dohromady po této sezóně. Otázka je, jak to pak zrealizovat provozně, to se bude muset domyslet. Již máme program pro školky, což je pohádka na tři čtvrtě hodiny, po které následuje půlhodinová prohlídka.

Nemůžu se nezeptat, jak se člověk stane kastelánem a s jakými idejemi jste sem šla?

Byla to vlastně jedna velká náhoda. Na Grabštejně jsem začala provázet již během vysoké školy. Studovala jsem archeologii a historii a chtěla jsem být archeoložka. Je to krásný obor, který jsem i dělala. Jeden rok po škole v českolipském muzeu a pak v archeoparku Pavlov na jižní Moravě, kde byla muzejní archeologická expozice. Ale po mateřské jsem nastoupila sem jako záskok za jinou mateřskou a kolegyně zrovna odcházela na jiný objekt, tak mě to tak nějak semlelo. Já sem nešla s cílem stát se kastelánem, to určitě ne. Z legrace říkám, že to na mě zbylo. Ale šla jsem do toho s obrovským respektem, protože ta práce není o tom, že chodíte s klíčema po hradě nebo v kanceláři rozdáváte úkoly. Ta práce je neskutečně komplexní a rozmanitá a neustále mě něco překvapuje. Neustále. Takže spíš přicházím na to, co by bylo ještě dobré udělat. 

Vy zde bydlíte?

Ano, já zde bydlím.

A nebojíte se?

Ne, nebojím, na Grabštejně nestraší, Grabštejn je nabitý pozitivní energií. Aspoň já si to myslím a hodně lidí to také říká. 

Děkuji za rohovor                               Text a foto Mad, podklady Darka