Volnej kulcajk, trenky s příběhem a s certifikátem původu

Volnej kulcajk je podnikatelský záměr stojící za bližší pohled z více důvodů. Za prvé je s podivem, že ve 21. století ještě lze inovativně pojmout tak základní kus oblečení, jako jsou pohodlné trenýrky. Za druhé je překvapující, že tento kus prádla může být hravý, provokativní a vtipný, aniž by sklouzl do kategorie erotických vulgarit a kýče. A za třetí, trenýrky jsou vyráběny uprecyklací z obnošených bavlněných trik, čímž se Martina trefila do současného trendu. Recyklace lidi hodně zajímá. Devět z deseti lidí, kteří si Volnej kulcajk koupí, mají radost, že se svým způsobem podílejí na udržitelném rozvoji.
Martinu na možnost získat certifikát Regionální produkt Jizerské hory shodou okolností upozornil kamarád Kocour Pozdnický, jehož gotickému nábytku jsme nedávno věnovali obrazovou reportáž. Díky programu Regionální produkt Jizerské hory si Martina Strouhalová na Libereckém kraji mohla podat žádost o dotaci v rámci podpory regionální malovýroby. V květnu by se mělo rozhodnout, zda získá prostředky na nákup strojů.

Martinu Strouhalovou určitě znáte jako úspěšnou návrhářku bižuterie. Například pro přehlídku Made in Jablonec 2017 navrhla pro firmu AG Plus ve spolupráci s módní návrhářkou Marcelou Mrskošovou dnes již legendární model mobilního telefonu :-) Takže náš rozhovor nemůže začít jinak než trochu odbočující otázkou.

Red.: Kolik profesí jste vystřídala?
Martina Strouhalová: Dost, když to vezmu od střední školy, tak již tehdy jsem chodila na různé brigády, jednou do potravinářství, podruhé do truhlárny. Pak jsem koketovala s kovářstvím, protože první manžel byl kovář. Můj tatínek má doma soustruh, tak jsem soustružila a zúročila to se studentama, když jsem učila na železnobrodské UPŠ. Udělala jsem si totiž nástavbová studia a pedagogické minimum.
Takže těch profesí jsem vystřídala hodně a každá ta práce mě bavila, protože jsem si na ní našla něco zajímavého a vždycky se mi pak něco z toho hodilo. Před pár lety jsem dokončila bakaláře ve Zlíně na Průmyslovém designu (viz. CV Martiny). To mě také oslovilo, na UTB jsem potkala bezvadné lidi, kteří mi dali nový směr: "Ty už nestuduj, ty už to jenom dělej, ty už studovat nepotřebuješ." No, tak to dělám.

Red.: Ale stejně, vždyť na poli bižuterie jste byla velmi úspěšná, proč jste od toho odešla?
Martina Strouhalová: Neodešla, prostě ten život se mi změnil s těhotenstvím a chtěla jsem být samostatnější. Bižuterii jsem dělala pro firmy, jako je Preciosa nebo AG Plus, a tam to vždycky záleželo na jejich poptávce. A když není poptávka, já potřebuju stále něco tvořit, vymýšlet. Tak se to tak nějak přirozeně potkalo.

Red.: Na svém bižuterním webu jste se charakterizovala jako naturální anarchistka. Myslím, že to sedí, kde jste k tomu titulu přišla?
Martina Strouhalová: To jsem měla na starým webu, který již neexistuje, ale platí to stále, jen na webu Kulcajku to nemám. Tak mě nazval Vladimír Komňacký, pan profesor z jablonecké průmyslovky. On je takový můj životní učitel.

(Poznámka: O tvůrčím přetlaku Martiny Strouhalové svědčí i to, že na již zmíněné Made in Jablonec 2017 se s Marcelou Mrskošovou dokázaly prezentovat i samy za sebe se třemi modely.)

Red.: Je na čase prozradit, že náš rozhovor se neodehrává v nějaké útulné kavárně či restauraci, ale v ratejně železnobrodské sokolovny, kam jezdíte na burzu oblečení nakupovat materiál. Jak často pracujete jako nákupčí?
Martina Strouhalová: Teď jsem měla volněji, ale stane se, že musím pro materiál třeba i do Semil. Abych mohla kombinovat, potřebuji mít doma dostatečné zásoby. Sem do Železného Brodu jezdím zhruba jednou měsíčně. Tady to dobře znám, zajít sem je vlastně společenská záležitost.

Red.: Podle čeho trika vybíráte?
Martina Strouhalová: Prvním kritériem je kvalita materiálu, ten musí být kvalitní, použitelný. Dále záleží na barevnosti a na použitých motivech. Ale ty kombinace teď neřeším, to dávám dohromady až doma.

Red.: A co se děje s tou taškou plnou materiálu potom?
Trika napřed vyperu a pak je roztřídím do skříně podle barvy a potisku. Trenky vznikají tak, že vyberu nějaký zajímavý prvek a k němu ladím barvy. Nevyhazuju ani rozstříhané zbytky, ono se pro ně uplatnění vždycky najde. Na jedny trenky padnou tak dvě trika. Největší práci dá stříhání a vše zkombinovat, aby to dávalo smysl, aby se mi to líbilo.

Red.: Jaké motivy nejvíc frčí?
Martina Strouhalová: Osvědčilo se mi, že platí čím šílenější, tím lepší. Vyrobila jsem i sérii trenek, které byly barevně méně výrazné, ale ty se vůbec neprodávaly. Nakonec jsem je rozdala jako vzorky. Ke každým trenkám mám minipříběh, jarní, letní, námořnický, zvířátkový... Každé ty trenky jsou jiné a někoho jiného osloví. Dělám také speciální edice. Například podívejte, teď jsem našla tady to triko s perníčky a sněhuláky, takže to bude určitě vánoční. Já to takto skládám již během roku, třeba se srdíčkama na Valentýna.  

Red.: Jak probíhal vývoj Volnýho kulcajku?
Martina Strouhalová: Prvním betatesterem byl můj partner, pak jsem další trenky rozhodila mezi asi pět kamarádů a ti mi potvrtdili, že střih je už vyladěnej. Pokusná byla vlastně celá první série třinácti kusů pro mého partnera, na té jsem si vyzkoušela, co a jak by mělo být. Hlavně jsem ladila, aby nevylejzalo to, co pánům vyčnívá, aby okulek nevyčuhoval, jak říká moje kamarádka. Takže tu první sérii teď donošuji já, protože mně nic nevyčuhuje.

Red.: Kolik má Volnej kulcajk zaměstnanců?
Martina Strouhalová: Zatím mám jednoho zaměstnance, sama sebe. Na Vánoce mi musela pomoct kamarádka, to jsem toho na DDR měla už moc, ale jinak šiju sama. Logo mi udělala skvělá výtvarnice Zdenka Hušková, od ní pochází i další firemní grafika, například komiks zrodu Kulcajku.

Red.: Je to na uživení se, nebo spíš na přilepšení?
Martina Strouhalová: Spíš je to ta vedlejší činnost. Já se tomu při mateřské nechci tak úplně věnovat, protože nechci ročního syna odkládat. Samozřejmě mi pomáhá maminka, což je fajn. Snažím se od každého dělat trochu, abych na tý mateřský úplně nezblbla, ale zároveň abych nebyla pořád jen zaměstnaná.

Red.: Když vzniká šperk, tak jediným omezujícím faktorem je, aby se ta věc vešla dámě na krk, ale trenýrky mají daný střih, výsledek se na veřejnosti příliš často neukazuje... neomezuje vás to v tvůrčím rozletu?
Martina Strouhalová: Vůbec ne! Moje maminka se mě taky ptá, jak můžu ty hodiny sedět u šicího stroje, ale já jsem ze svý podstaty člověk, kterej má velkou trpělivost a tím, že každý ty trenky jsou jiný, to je pro mě tvůrčí. Kdybych z jednoho materiálu šila pět set trenek, tak mi z toho hrábne, ale tady co kus, to originál, a když jeden kus došiju, tak ho pouštím z hlavy a dalším kusem začínám od začátku nanovo. A pak se za prací ohlédnu a říkám si: "To se mi to ale hezky povedlo, hm, dobrý!" Sama sebe překvapuju, co jsem vytvořila, a mám z toho radost.

Red.: Chystáte nějaké novinky?
Martina Strouhalová: Poměrně nová je edice s folklorními motivy (viz. foto níže) a taky mě oslovila maminka jednoho z dětí postižených problémy s udržením stolice. Tak vymýšlím něco, co by takto nemocným dětem a jejich rodičům usnadnilo život. Ale to bych pochopitelně nevyráběla z bavlny a bude záležet i na tom, získám-li dotaci na vybavení dílny.

Red.: Zastavují se u vás především ženy a dívky, jaké je složení vašich zákazníků?
Martina Strouhalová: Většinu mé produkce opravdu kupují ženy pro své partnery. Velikosti vybíráme tak, že já jako vzory používám chlapy, co choděj okolo. Paní se zeptám: "Vypadá váš pán asi jako tamten, nebo tamten? Aha, tak to bude typickej XL!" Já to už mám v oku. Zatím se mi to celkem vždycky podařilo.

Red.: Jaké to je, vyrazit doslova s vlastní kůží na trh?
Martina Strouhalová: Prodávat na různých akcích mě hrozně baví, já se s lidmi báječně pobavím. Mezilidská komunikace je skvělá. Zajímavé je, že v Německu to nefunguje. Možná částečně kvůli jazykové bariéře, ale i kdybyste uměl dobře německy, tak nějaká bariéra tam je. My byli s Tatrhama v Drážďanech a kromě sušenýho masa jsme my všichni ostatní neprodali vůbec nic.

(Velmi komunikativní je i paní, která právě vybírá. Svěřuje se mi: "Manžel, když se dozvěděl, že jdu na Tatrhy, pověřil mě návštěvou stánku Volnej kulcajk. Už má dvoje trenky a moc si je pochvaluje, tak mu přinesu třetí.")

Red.: Na FB Volnýho kulcajku je řada dokladů toho, jaký rozruch vaše trenky vyvolávají po světě...
Martina Strouhalová: Je to tak, že někteří mí přátelé jsou již zavilí kulcajkáři a cestou po světě mi posílají fotky, kde všude se již kulcajk objevuje, a já z toho pak dělám ty koláže pro FB. Toto vzniklo díky mým kamarádům, byl to jejich nápad, mě samotnou by to třeba ani nenapadlo, ale tím, že mí známí jsou umělci, mají mysl otevřenou a baví je to, tak mi takto nahrávají.
(Následující dvě koláže jsou dílem M. Strouhalové a pro účel této reportáže byly publikovány s jejím svolením.)

Red.: Kam se vrhnete příště?
Martina Strouhalová: Nevím, to se mě neptejte, to já nemůžu vědět. Za pár let mi skončí mateřská dovolená, kterou opravdu mám jako dovolenou. Se synkem mi je báječně, k tomu občas ušiju nějaké trenky, tak si to užívám. Až to jednou skončí, budu se muset něčím živit, ale co to bude, to vám opravdu neřeknu. Ty plány, co jsem v životě měla, se dávno rozplynuly, protože život přinesl jiné věci. A nevím, jestli s tím, co mám v hlavě, je někdo schopný mě zaměstnat, a ve školství už vůbec, to bylo fajn, učila jsem čtyři roky, ale je to za mnou.

Děkuji za rozhovor.

Text a foto Mad