Život Vratislava Karla Nováka, jedné z nejvýraznějších postav světového kinetického konstruktivismu, by mohl být námětem pro film. Jeho dílo připomene výstava k nedožitým 80. narozeninám

Vratislav Karel Novák vystudoval SPŠ bižuterní v Jablonci nad Nisou, obor Rytec kovů, což je činnost věnující se vytváření děl většinou subtilních. Pak pokračoval na pražské VŠUP, kde absolvoval obor Kov a šperk, nicméně fascinace technickými vynálezy a mechanickými konstrukcemi Nováka přivedla k realizaci objektů nejen opravdu velkých, ale většinou také pohyblivých, které obvykle vyráběl ve vlastním ateliéru v Jablonci nad Nisou (MAPA), kde tvořil od roku 1968. V letech 1990 až 2007 zároveň působil na pražské VŠUP nejprve jako docent, pak jako profesor a roku 2008 se stal vedoucím ateliéru META/LL/UM - Design kovu a šperku Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni.Nutno říci, že zejména za normalizace neměl V. K. Novák na růžích ustláno. Tehdy musel pracovat i pod jmény jiných autorů. Kromě slavných děl ve veřejném prostoru vytvořil bezpočet realizací nejrůznějšího charakteru, například interiérů, doplňků interiérů, svítidel a informačních systémů. V zahraničí ho proslavily hlavně šperky. Těm se ale více začal věnovat až v osmdesátých letech. Jsou pojaté většinou ryze výtvarně jako bodyart, nikoliv pro běžné nošení.Prvními vlaštovkami pro Nováka charakteristického kinetického konstruktivismu byly cykloty, malé mechanické samohyby, které umělec poprvé představil roku 1978. Následovala Novákova slavná díla ve veřejném prostoru. Ta jsou naopak známější u nás než v zahraničí. Známá jsou možná i proto, že je často doprovázely různé skandály, pramenící často z nepochopení a určité podjatosti, ale nezřídka také například z rušivého zvukového působení pohybujících se součástí objektů, anebo v horším případě z jejich ne úplně bezpečného chování.„Tatínek opravdu šel na hranu všeho, na hranu možností materiálu, na hranu konstrukčních možností i na hranu bezpečnosti. To, co on tehdy realizoval, to by dnes často neprošlo ani jako exponát volného umění do výstavy. Na to ostatně teď narážíme při realizaci reprezentativní výstavy z jeho díla v Severočeském muzeu v Liberci. On tyto věci prostě neřešil, pro něj byl zásadní ten výtvarný účinek, ten kinetismus,“ definuje problém Novákových samohybů umělcova dcera Kateřina Nora Nováková.Častou příčinou odstranění děl byl později také jejich špatný technický stav, částečně způsobený i bohémským přístupem umělce k hotovým dílům. Kateřina Nora Nováková konstatuje: „On něco udělal, vytvořil a šel dál za novými inspiracemi. Nechtěl se vracet. Často ani ta svoje díla neobjížděl, aby se podíval, v jakém jsou stavu. On pochopitelně věděl, že je za stav těch věcí zodpovědný, ale žádosti o opravu nestíhal také kvůli jiným právě realizovaným věcem a později hodně jeho času pohltilo pedagogické působení.“Přes to všechno se do dneška zachovala víc jak polovina velkých Novákových děl, pravda, v mnoha případech s částečně nebo úplně znehybněnými kinetickými prvky. Řada z nich je k vidění v Jablonci nad Nisou a v Liberci, tak si můžete naplánovat malý výlet. V Jablonci to je v první řadě Rybářský prut na břehu přehrady. Jde vlastně o poctu architektovi Karlu Hubáčkovi, který zde rád rybařil. Kdysi měl Prut do vody nahozené tři plováky. Ty ale nenechavci tak dlouho nenechali na pokoji, až musely být odstraněny.

Vedle kruhového objezdu ve Mšeně ční Vrtule, které se opravdu ve větru točí. Málokdo dnes ví, že jejich první zamýšlená verze vypadala úplně jinak a že původní vrtule, které se točily i se svými věžemi, smetla vichřice. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Dnes se točí jen samotné vrtule a zbytek je zaaretován. V areálu ZŠ Liberecká se můžete pokusit rozhýbat Krychle a v čele vstupního schodiště jablonecké knihovny vás určitě upoutají monumentální Ruce.V Liberci se v parku Státního okresního archivu nachází Spojené nádoby a Archimédův šroub, přečerpávající v létě vodu z jedné nádoby do druhé. Na rektorátu TUL funguje Zatmívací světlíková klapka (tento prostor nemusí být veřejnosti přístupný). Před Severočeským muzeem anoncuje blížící se výstavu díla Vratislava Karla Nováka jeho Routa – koule, původně navržená pro minkovickou Preciosu. Vchodu do areálu firmy vévodila od roku 1976 až do roku 2000, kdy byla přesunuta do nitra závodu.Příkladem důsledků Novákova svérázného přístupu k objektům ve veřejném prostoru je dnes již neexistující objekt svého času zdobící exteriér ZŠ a MŠ logopedická v libereckých Ruprechticích. Několikametrový rám nesl v prostoru zavěšené tyče, které do sebe po rozhoupání za hlasitého zvonění narážely. To proto, aby školu navštěvující nedoslýchavé děti tento zvuk dobře slyšely. Jenomže ono zařízení se po rozhoupání stávalo nejen hudebním nástrojem, ale také nebezpečným bucharem, který mohl nepozornému dítěti přinejmenším vyrazit zuby. Takže tyče byly nejprve svázány a posléze byl objekt demontován, vždyť vlastně již stejně neplnil funkci. Model existuje dodnes.Další Novákovy práce najdete například před bazénem v České Lípě, na sídlišti Kamenná v Jirkově, fungující kinetické objekty zdobí průčelí pobočky ČNB v Ústí nad Labem nebo interiér teplického kulturního domu, velmi výrazné dílo z roku 2005 je korunou parku až v americkém Cincinnati... Nejslavnějším českým Novákovým dílem je bezpochyby Metronom (nebo též Stroj času) v Praze na Letné. Měl být původně dílem dočasným, zrealizovaným u příležitosti Všeobecné československé výstavy v roce 1991.To, že stojí a funguje dodnes, je zásluhou zejména V. K. Nováka, lidí z UMPRUM a nadšenců kolem výstavy. Původně totiž nikdo nechtěl Metronom po skončení výstavy udržovat, natož platit jeho provoz. Na podporu zachování Metronomu byla ale založena obecně prospěšná společnost a nepochybně pomohl i souhrn šťastných náhod. Nakonec si péči o Metronom vzala za své Pražská správa nemovitostí, která ho má dnes ve svém logu. Ani pak to nebylo vždy jednoduché, v roce 2016 byla původně červená ručka přetřena na zeleno a tento zásah do autorského díla byl málem řešen přes právníky.Nakonec došlo k dohodě, ale „… než se smlouva zprocesovala, tak nějací aktivní občané Prahy 7 věc vzali za svou a přes noc rafii přetřeli na červeno, kupodivu i na správný odstín. Neuvěřitelné je, že se jim to povedlo za pohybu Metronomu. Ale tím se taky stalo, že to nebylo natřeno úplně dobře a nějaká barva také stekla na černou základnu, takže oprava nátěru byla stejně nutná, což se nakonec stalo,“ vzpomíná na nátěrovou aféru jednoho z moderních symbolů Prahy Kateřina Nora Nováková.Je fakt, že ani slavný Metronom nefunguje přesně tak, jak bylo původně zamýšleno. Laserový paprsek, mířící z okna bytu Jiřího Šalamouna přes Staroměstské náměstí po ose Pařížské ulice přímo na Metronom, nebyl z bezpečnostně hygienických důvodů schválen vůbec a tato myšlenka byla zrealizována až po letech během programu festivalu světla SIGNAL v roce 2013. Naproti tomu zvony od věhlasného zvonaře Petra Rudolfa Manouška nějakou dobu funkční součástí Metronomu byly. Umlčely je až protesty obyvatel žijících v širokém okolí, kterým jejich soustavné zvonění lezlo na nervy.Nedožité osmdesátiny Vratislava Karla Nováka až do 27. ledna připomíná panelová výstava ve vstupní hale jablonecké radnice. Již v polovině února ale začne v Severočeském muzeu v Liberci výstava mnohem větší, obsahující reprezentativní přehlídku umělcových děl a modely celé řady realizací, nejen těch, které se dochovaly do dnešních dnů.

Text a foto Mad