Zrekonstruovaná SUPŠ sklářská Kamenický Šenov má metro a Veletržní palác 

Škola totiž prošla totální rekonstrukcí v rámci ambiciozního krajského programu budování center odborného vzdělávání (COV). V první vlně bylo před třemi lety vybráno osm škol a mezi nimi právě i SUPŠ sklářská Kamenický Šenov. Jádrem revitalizace je prosklená třípatrová vestavba, připomínající menší verzi pražského Veletržního paláce, kterou se povedlo umístit do prostoru bývalého dvora. Tak vznikly nové, větší a světlejší prostory pro stávající ateliéry a dílny i pro pracoviště úplně nová, například pro dílnu mozaiky a vitráže nebo pro laboratoř světla, kterou nutně potřebují designeři, aby mohli měřit parametry navržených svítidel. V téměř osmdesáti milionech korun vložených do vybudování nového COV nejsou jen nové prostory, ale i nová výbava hodně orientovaná na výpočetní techniku a na nové technologie. Ředitel Pavel Kopřiva vypočítává: "Máme 3D tiskárnu, 3D obráběcí centrum a velký řezací laser, což je skvělá věc zvláště pro designery lustrů. Je tu nové DTP pracoviště pro výuku užité grafiky a bude zde i fotoateliér. Žáci se musí naučit své práce
prezentovat a na to navazuje práce se sociálními sítěmi." Jak si na kamenickošenovské škole práci s novými médii představují, ředitel v zápětí konkretizuje: "Co se těch sociálních sítí týče, to nám na školách obecně roste jako dříví v lese, děti o tom ví víc než učitelé a školy oblast sociálních médií nechávají pustou. My do toho chceme aktivně vstoupit a mladým lidem říkat, jo, sociální sítě dobrý, ale musíte ovlivňovat, jakou stopu tam zanecháváte. Jste mladí umělci a jednou by vás ve vaší kariéře mohly dostihnout vaše chyby, když vám bylo čtrnáct." Dalším pozitivním efektem přestavby je to, že uspořádání místností dostalo řád a logiku, o čemž se před tím nedalo hovořit. Pavel Kopřiva si pochvaluje: "Tady vidíte, jak na sebe navazují ateliéry a dílny podle výrobních postupů: sádrovna, modelovna, pece a brusírna. O patro výš je pohromadě malířská dílna, pece na malované sklo, pískovačka, stříkací box, dílna mozaiky a vitráže a konečně i rytecká dílna." Pochopitelně byl obměněný i park strojů tradičních. Pavel Kopřiva ukazuje na stroje: "Tady byly stroje se štítkem z roku 1978, tak teď tu máme výrobní štítky 2019. Jako skanzen to tu mělo určitě atmosféru, ale my potřebujeme, aby dělání mělo jednak nějakou efektivitu a hlavně aby tu děcka pracovala na strojích, které pak potkají ve fabrice." Největším partnerem je Preciosa, ale škola má mnoho dalších partnerů, třeba až Mosera z Karlových Varů. Z místních skláren spolupracuje skoro se všemi. Pavel Kopřiva pyšně doplňuje: "Mám radost, že když řekneme, že jsme ze sklářské školy v Kamenickém Šenově, tak nám ještě nikdo neřekl ne. Buďto tu sami studovali, nebo mají někoho v rodině, nebo znají někoho, kdo tu studoval, jsme prostě taková legenda. Po absolvování naší školy studenti nejsou vzdělaní jen ve skle, ale mají univerzální vzdělání ve výtvarnu a kreativitě. My jim dáváme možnost rozvinout v sobě tvůrčího ducha a tvořit a tvořit. Kde najdete školu, kde má dítě povinnost šest hodin týdně kreslit?" Kromě "Veletržního paláce" se letos podařilo dokončit rekonstrukci budovy inkubátoru talentů placeného z evropského grantu v rámci přeshraniční spolupráce. Tam se budou konat společné workshopy s Němci a jinými cizinci a ředitel Kopřiva věří, že inkubátor bude zároveň fugovat jako základ kamenickošenovské ZUŠ. Vysvětluje svoji vizi: "Sem přivezeme děti ze základních škol, ukážeme jim práci se sklem a výtvarnem a budeme doufat, že to někoho chytí natolik, že se u nás v patnácti objeví na talentových zkouškách. Já totiž věřím v magickou sílu skla, když ho někomu dáte do ruky a nacháte ho si s ním hrát, většinou bývá polapen." Nutno říci, že to lapání talentů se zatím celkem daří. Škola striktně trvá na talentových zkouškách a například loni bylo z pětačtyřiceti přihlášených vybráno pětadvacet. Právě teď školu studuje 102 dětí, což znamená, že stavy jsou naplněny. Když totiž vezmeme v úvahu, že studium je čtyřleté, v každém ročníku je kolem pětadvaceti dětí a do jednotlivých odborných dílen se vejde zhruba osm studentů, je magická stovka pro školu optimální.  Škola zažila i hubené roky. Zvláště ty za doby sklářské krize se přežívaly velmi těžce. Pavel Kopřiva vzpomíná: "Tehdy nám velmi pomohli zahraniční studenti z Kazachstánu a Ruska. Vždycky říkám, že kazaští studenti pomohli zachránit naši průmyslovku v době, kdy české děti o studium sklářských oborů neměly zájem. Teď se kolo obrací, momentálně zde máme jen asi tři cizince. Ale já o cizince stojím, protože je to dobrá motivace pro naše studenty. Třeba když vidí, že tu studuje někdo tři tisíce kilometrů od domova a stojí mu to za to a naproti tomu naši nejsou schopni dojet z České Lípy autobusem včas na začátek vyučování." Zbývá doplnit, kde se v Kamenickém Šenově vzalo metro. Metro je pro žáky i učitele podzemní chodba spojující starou a novou budovu umělecké průmyslovky. Jak velký kus práce byl na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově s přispěním kraje, sponzorů a města odvedený, budete moci posoudit i vy již 5. října na velkém dni otevřených dveří. Nenechte si to ujít, protože jak říká ředitel Kopřiva: "Na to, co se nám podařilo, je zvědavý celý sklářský svět a tím nemyslím svět obrazně, ale doslova."Text a foto Mad