Jizerskohorské technické muzeum se nehroutí, problémy kolem nápravy povodňových škod ale připomínají Hlavu 22

Při pohledu z mostu, spojujícího areál muzea s hlavní silnicí, vypadají škody napáchané v korytu opravdu hrozivě (továrna stojí na soutoku Smědé a Hájeného potoka viz MAPA). Velká voda uvolnila i pár velkých balvanů. Přesto situace není kritická a budova bývalé fabriky, dnes muzea, není v ohrožení. Problémem ale je, kdo a jak škody opraví. Od pojišťovny pan Šercl nedostane nic. Ne že by skrblil a areál nepojistil, ale areál leží v nepojistitelné oblasti. Zatím to vypadá tak, že nutné sanační práce bude muset rodina Šerclů zaplatit sama a je otázkou, jak opravu provede, protože řáděním Smědé poškozená místa jim nepatří. Šerclovi budou muset žádat o povolení Povodí Labe a možná budou muset dokonce zaplatit poplatek za odklonění toku po dobu prací na sanaci hroutících se skal. Své budou k povolení chtít říci i ochranáři… Rýsující se potíže zdaleka nejsou jen problémem muzea. Kolem Smědé stojí řada nemovitostí, mnohé z nich vlastní lidé v důchodovém věku. „Já jsem se rozhodl otevřít veřejnou diskusi, třeba i na půdě parlamentu, aby Povodí Labe přehodnotilo přístup k toku Smědé zejména na území naší vesnice. Zásadní problém je, že oni (pozn.: Povodí Labe) s tím nemůžou nic dělat, protože tady to je registrované jako volný tok“, vysvětluje mi Pavel Šercl. Proto již delší dobu shromažďuje historické informace dokládající, že na Smědé byly i v této části toku zpomalovací prahy. Přece to bylo ve vlastním zájmu fabrik, které zde fungovaly! Pamětníci vzpomínají, že rozpadající se stupně Smědou krotily ještě v sedmdesátých letech 20. století. Dnes po nich bohužel nezůstaly ani stopy a rozdivočelá řeka i úřední šiml si dělá, co chce. Velké škody natropily již povodně v roce 2010, místy vymlely koryto až o dva metry. Pavel Šercl je poslední dva roky starostou Bílého Potoka, takže by se dalo říci, že jeho hlas má větší šanci na to, být vyslyšen. „Tak ty procesní postupy jsou opravdu jednodušší. Ono to vypadá jinak, když napíše dopis starosta, než když píše obyčejný člověk. Ale to je asi tak všechno. Já myslím, že politice dnes nejvíce chybí základní logické selské myšlení. Každý má ty svoje alibistický  šuplíčky. Nedělat si moc práce, do toho nešťourat, někdo by se po tom mohl svézt… A to je mně cizí,“ konstatuje Pavel Šercl, který se původně nechal na kandidátku napsat proto, že ho oslovili jemu blízcí lidé a proto, že Bílý Potok byl vždy i v rámci Frýdlantska tak nějak stranou. Tehdy ale nečekal, že ho výsledky voleb katapultují přímo na pozici neuvolněného starosty obce se 760 obyvateli.  „Bere mi to hrozně moc času, já se už i přistihl, že když jsem potřeboval vyrobit něco speciálního, musel jsem se znovu podívat do návodu k mašině a to jsem si myslel, že strojařinu mi nikdo nevezme,“ uzavírá starosta Šercl.Pozitivní je, že negativní reklama snad muzeu příliš neuškodila. Starostova žena Michaela Šerclová říká: „Máme otevřeno teprve pátý den (pozn.: muzeum jsem navštívil před týdnem) a lidí chodí docela dost. Počasí totiž není moc na koupání, takže si na malou návštěvnost nemůžeme stěžovat a máme tu i malou kavárničku. Je to namíchané různě, hodně lidí přijíždí z lázní Libverda, takže to není tak, že by se zastavovali třeba jen cyklisté nebo motorkáři.“  Anna, čerstvá maturantka a budoucí studentka Univerzity Karlovy, provází návštěvníky muzea již čtvrtým rokem, tedy od svých patnácti let. Ochotně upřesňuje návštěvnický profil: „Chodí i výpravy, největší, kterou pamatuji, byla asi třicetičlenná. Často přicházejí i Němci a Poláci, občas Holanďané a měla jsem tu i Francouze. Provázím v angličtině a to i Němce, jako třeba zrovna včera. Já totiž německy neumím, což je, vzhledem k tomu, že žijeme v Sudetech, hloupé.“ Paní Šerclová mi potvrzuje, že „Prostě to sem ty cizince vtáhne,“ i když muzeum žádnou propagaci v cizině nebo v příhraničí nemá. Pavel Šercl má racionálnější vysvětlení: „Nejvíc nám pomáhá propagace na Facebooku a pak z podstaty má hlavní činnost, což je restaurování vojenské historické techniky. 99% našich zákazníků jsou cizinci. Já pak některé práce prezentuji pod hlavičkou muzea. A to jsou, jak vidíte věci, které se hodně šíří komunitou do světa.“ V Česku muzeum na turistických portálech registrované je, ale Šerclovi o nějakou velkou reklamu příliš nestojí. Pavel Šercl pokračuje: „Jsme na to se ženou dva, oba máme svoji práci, já vlastně živím celý areál. Kdyby si muzeum mělo třeba platit jen energie, tak by to nefungovalo. Jak se říká krásně česky, je to takové šul nul. Největší náklady jsou na průvodce, na lidi. Do těch jde 70% nákladů. Co se nám tedy podařilo, za dvě sezóny jsme si vydělali na kamerový systém, který musíme mít už na základě smlouvy s Vojenským historickým ústavem, který nám zapůjčil ze svých sbírek vzácné exponáty.“Potenciál muzea, kdy je dobrá návštěvnost, je ohraničený prázdninovým obdobím. Takže otevřeno přes týden je o prázdninách, pak jen o víkendech a ve všední dny a mimo sezónu na objednání. Jarní koronakrize se proto muzea příliš nedotkla. Neměla výrazný vliv ani na restaurátorskou činnost Pavla Šercla, vysvětluje: „To, co děláme, jsou velmi náročné, dlouhodobé práce, takže se to neprojevilo. Zpočátku tu byla určitá investiční nejistota našich klientů, ale lidé, kteří vlastní tak vzácnou hodnotnou techniku jsou většinou nějak zajištění a neberou to vyloženě jako obchod. Je to otázka jejich sběratelské vášně.“Jestli jste do muzea v Bílém potoce ještě nezavítali, určitě si návštěvu naplánujte, mimo jiné si můžete objednat let na simulátoru v kokpitu stíhačky, podrobnosti a spoustu zajímavostí naleznete na www.muzeumjizerky.cz. No a jestli jste v Jizerskohorském muzeu již před byli, je možná čas se vrátit. V expozici vás čeká mnoho novinek, tolik, že to je téma na další samostatnou reportáž. 
Text a foto Mad