Když jde o koně, tak „hobby" závody mají atmosféru stejně fascinující jako velké závody

„Hobby závody jsou závody pro mladé koně a mladé jezdce. Přihlásit se mohou i závodníci bez jezdecké licence,“ vysvětluje mi klubová trenérka Lucie Firmanová. To je důležité hlavně pro děti, ale i pro případné zájemce, kteří si do jezdeckých klubů přicházejí zajezdit spíše rekreačně, aby si vyčistili hlavu.Zájem byl velký, přihlásily se čtyři desítky soutěžících nejen z domovského klubu, ale i z širšího regionu. Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích podle výšky parkurových překážek 50 (křížek), 60, 70 - 80 a 80 - 90 cm. Asi největší obdiv od nás, nepoučených laiků, sklidily mnohdy překvapivě profesionální výkony teenagerů, většinou dívek. Parkur totiž může zkusit trénovat i šikovné dítě, letos bylo nejmladší závodnici deset let. Oficiálních „velkých“ závodů se můžou mladí jezdci teoreticky účastnit od dvanácti let, což je minimální věk pro získání licence. Tedy složí-li adept příslušné zkoušky.Jezdecký klub Liberec funguje na více úrovních. Pro ty nejmenší je určený Ponny klub. Starším adeptům jezdeckého sportu se věnuje trenérka Lucie Firmanová, která upřesňuje: „Klub má momentálně kolem třiceti členů, kteří platí členský příspěvek 700 Kč měsíčně s tím, že se musejí koním plně věnovat a podílejí se na chodu klubu. Zájem je obrovský, kapacity jsou momentálně zcela naplněné.“ Tréninky probíhají většinou na kolbišti, v zimě nebo za deště se jezdí v kryté hale. Jednou až dvakrát týdně pak koně potřebují vyrazit i do terénu, což je zde poměrně obtížné, protože klub sídlí mezi nákupními zónami (MAPA). Jednou za čas se přesto koně i jezdci můžou těšit i na delší vyjížďku po lukách za Globusem.Dále do klubu chodí zákazníci, což jsou lidé, kteří mají rádi zvířata a jezdecký sport, ale nemají čas se koním plně věnovat. Takže si platí čas na koni a klub jim může poskytnout i individuální výcvik. A konečně je v klubu i hodně soukromníků, kteří zde mají své vlastní koně. Z celkem pětatřiceti ustájených koní je klubových jen deset.

Jezdectví má v Liberci poměrně bohatou historii. Průmyslový boom města v 19. století totiž doprovázel i rozvoj volnočasových aktivit (řečeno dnešním slovníkem) společenských vrstev, které si to mohly dovolit. Již v 60. letech 19. století se rozhodl umožňovat vyjížďky a zájemcům poskytnout i výcvik Leopold Posselt, majitel mandlu poháněného koňmi v dnešní Mlýnské ulici na Perštýně. Nový podnikatelský záměr se ukázal být životaschopný, Posselt si udělal zkoušky na učitele jezdectví, koupil další koně a přestěhoval se do většího na lepší adresu (Bahnhoffstrasse, dnes 1. máje). Ale to už se příležitosti chopili i jiní nadšenci a jezdecké školy po Liberci začaly růst jako houby po dešti. První liberecký jezdecký klub byl pak založen roku 1879. Pozoruhodné podrobnosti, daleko přesahující téma této reportáže, se dočtete například v bakalářské práci Kateřiny Svobodové, studentky TUL. Skočme rovnou do období budování socialismu. Někteří možná pamatujete krásný dřevěný areál, který vlastnil Reitclub Reichenberg, postavený roku 1922. Léta statečně chátral vedle textilní průmyslovky, než ho nahradil obytný blok mezi ulicemi Tyršova a V brusičské dolině. Doba totiž jezdectví neházela přímo klacky pod kopyta, ale rozhodně této buržoazní zábavě příliš nepřála. K tomu přispělo i rozpuštění armádních jezdeckých jednotek, které koně často zájemcům půjčovaly. Oživení znamenala až léta šedesátá. Tehdy, roku 1964, byl paní Helenou Krásovou a paní Berthlovou založen i oddíl Tělovýchovná jednota Družba Harcov, přímý předchůdce Jezdeckého klubu Liberec. První dekádu své existence se oddíl několikrát stěhoval, až nakonec definitivně zakotvil na dnešní adrese V Zátočině, kde byla roku 1975 za pomoci města a dobrovolníků v akci Z opravena a postavena  sportovní jízdárna. Toho se Helena Krásová, zakladatelka a vůdčí osobnost TJ Družba Harcov, již bohužel nedožila. Zemřela náhle 10. října 1973 v pouhých 45 letech. Od roku 1979 jezdecký klub na její počest každoročně pořádá „Memoriál Heleny Krásové a Pohár města Liberce“. Další kapitolu klubu otevřel Alexandr Kendik jun. „Jako mladý jezdil, a když jízdárna šla ke dnu, protože řekněme si upřímně, je to opravdu finančně náročné a dotace a sponzorství jde spíš do jiných sportů, tak to tu pan Alexandr Kendik mladší převzal, postavil na nohy a vrátil tomu šťávu,“ vzpomíná trenérka Firmanová. Dnes je klub vedený jako zapsaný spolek a s financemi válčí stále. Jana Kendiková ml., zástupce předsedkyně klubu, vysvětluje: „Sami se neuživíme, měsíční výdaje činí čtvrt milionu korun, z toho polovina se vyplatí ve mzdách. Krmivo, ošetření a další potřeby každého klubového koně přijdou na pět tisíc korun, rovněž měsíčně. Takže klub musí být dotován, největším sponzorem je zatím stále firma Alexandr Kendik junior.“ Nějaké dotace, i v zajímavé výši, občas klub dostane i odjinud. „Například Liberecký kraj nám teď přispěl a přispívá i na hlavní závody sezóny. Dotaci nám poskytuje rovněž Zemědělský intervenční fond, protože klub si seká vlastní seno,“ vypočítává Jana Kendiková. Klub se ale musí pokusit dostat do stavu, kdy si na sebe alespoň vydělá. „To například znamená mít více ustájených koní soukromých v poměru ke koním klubovým. Ten poměr je zatím zhruba 2 : 1, což již dává smysl, ale stále to nestačí,“ naznačuje cestu k cíli místopředsedkyně Kendiková. Zatím klub uvítá každou pomoc.Text a foto Mad