Milovníci historických vozů oslavili 75. let Libereckého okruhu bez velké publicity závodem jen tak pro radost

Tradice automobilového sportu sahá v Liberci hodně hluboko do historie a bez nadsázky lze tvrdit, že Liberec býval v počátcích motorismu nejaktivnějším městem v Zemích Koruny české, což je dobré alespoň trochu rozvést. První oficiální povolení řídit automobil v Zemích Koruny české získal Theodor Liebieg mladší poté, co si roku 1893 nechal dovézt až z Mannheimu motorový kočár od Karla Benze.
O tom, že tehdy šlo o velkou raritu, svědčí i komická historka z liberecké celnice, která Liebiegovi nechtěla vozidlo vydat, protože takovou věc neměla v celním sazebníku. Gordický uzel byl nakonec rozseknut jednoduše, zásilka byla rozdělena na dvě části a proclena jako motor a jako kočár bez oje.
V zápětí pokračovaly další zápisy do automobilové historie. Již v červenci 1894 vykonal baron Theodor Liebieg první dálkovou cestu dlouhou 939 km, a to za Benzem do Mannheimu. Když tam bez úhony dorazil, byl Karl Benz údajně tak nadšený, že dal dělníkům volno a pro všechny uspořádal velkou oslavu.
Liebieg pak absolvoval jízdu až do francouzské Remeše, první opravdu dálkovou cestu na světě, a když se oženil, na svatební cestu pár odjel po vlastní ose, tentokrát autem z Kopřivnice, až do Itálie. Roku 1902 Liebiegův vůz také poprvé zdolal vrchol Ještědu, což si veteránisté připomínají spanilými jízdami k vysílači dodnes.
V počátcích motorismu působila v Liberci i řada výrobců aut a ve třicátých letech minulého století měl Liberec tři autokluby, dva německé a od roku 1931 i Ligu československých motoristů v Liberci. A že se ve Vratislavicích nad Nisou narodil Ferdinand Porsche netřeba připomínat, dnes tam má i muzeum. 
Tradice závodů na Libereckém okruhu vedoucím kolem přehrady je poněkud mladší. Poprvé se tu pořádaly závody 11. srpna 1946. Historie je solidně popsána na www.automuzeum.cz, kde je například uvedeno, že auta a motorky, které se prvního ročníku účastnily, byly z větší části válečnými trofejemi a diváci tak obdivovali nejen umění jezdců, ale i mechaniků, kterým se „vraky“ podařilo zprovoznit.
Liberecký okruh přežil komunistický puč ve čtyřicátém osmém a nepravidelně se pak jezdil ještě v šedesátých letech minulého století, přičemž startovala auta i motocykly. Na www.automuzeum.cz se konkrétně píše: „Velice často se zde velmi dobře umísťovali domácí jezdci, jakými byl v automobilech například Leopold Lancman, který z původního BMW 328 přešel na závodní speciál Minor Sport.“
Dobré jméno závodu dokládá další postřeh z www.automuzeum.cz: „Představila se zde ale několikrát celá plejáda výborných československých automobilových závodníků na různých domácích i zahraničních strojích tovární i vlastní výroby. Nechyběli ani vynikající domáci jezdci na motocyklech, jako například mistr sportu František Helikar nebo Karel Vlach.“
Ačkoliv Liberec je stále průjezdním a občas i startovním nebo cílovým městem řady více i méně věhlasných motoristických závodů, tradice závodů okolo přehrady bohužel před půl stoletím skončila. Až letos se jejich slávu rozhodl připomenout Milan Bumba z Automuzeum.cz ve Vratislavicích nad Nisou a ve spolupráci s Technickým muzeem Liberec uspořádal k 75. výročí prvního závodu Libereckého okruhu kolem přehrady vzpomínkovou jízdu pravidelnosti historických vozů.Jízda pravidelnosti se jede na dvě kola. Nevyhrává ten, kdo jede nejrychleji, ale ten, kdo jede nejpravidelněji, což znamená, že snahou je odjet obě kola za shodný čas. V dnešní době uspořádat závod na rychlost prakticky v centru města, navíc v době letních uzavírek a objížděk, by ostatně bylo těžko proveditelné.
Vzhledem k provozu se měřil jen průjezd kilometrového úseku klidnější ulicí Zvolenskou, vedoucí po levém břehu přehrady. I tak zde závodníci občas nějaká auta potkali. Hodnotila se zvlášť kategorie aut a zvlášť kategorie motocyklů. Protože šlo především o pohodové setkání majitelů veteránů, byly rozdány i další ceny, například pro nejvzdálenějšího účastníka a nejstaršího veterána.
Auta a motorky byly před závodem a hlavně po závodu vystaveny před Technickým muzeem Liberec, kde si je zájemci mohli prohlédnout. Akce neměla velkou publicitu, možná i proto k přehradě dorazili prakticky jen přátelé jezdců. Na rozdíl od závodů konaných v polovině minulého století, kdy ulice lemovaly doslova davy nadšených fanoušků motoristického sportu. Ale tentokrát nešlo o výsledky, nýbrž o přátelské setkání milovníků veteránů a to vyšlo na sto procent.
Text a foto (kromě fotky z archivu automuzeum.cz) Zdeněk Dam