Návštěva na bálu spiklenců tance napříč staletími

Na grabštejnský Hradní bál zvalo muzikantské sdružení Fragium 16, mladší odnož souboru Fremitus Aetheris, které zde fungovalo jako plesové těleso, ale repertoárem a kvalitou provedení by bez problému vyprodalo koncertní sál. Obě uskupení jsou provázána nejen hudebníky, ale i osobou šéfa, kterým je Pavel Jirásek. Je tedy úvodem vhodné vysvětlit, jak se věci mají. Fremitus Aetheris je latinská přesmyčka znamenající chvění vzduchu a zvuk, speciálně hudba, přece chvěním vzduchu je. Jádro souboru, který vznikl roku 2011 ze studentů pražské konzervatoře, zůstává stejné a kolem působí další muzikanti. Pavel Jirásek upřesňuje: "Máme okruh zhruba patnácti hráčů, které oslovuji na různé akce, a kdo má čas, tak jede hrát s námi, takže nejsme pevný velký orchestr. Fragium 16 vznikl v roce 2016 jako jakási odnož, protože jsme chtěli hrát i nějaký ucelený repertoár. Nastudovali jsme Loutnu českou od Adama Michny z Otradovic a zahájili i koncertní dráhu, ale pod jiným názvem, aby se to nepletlo. Název je taková hříčka, souvisí s interpretací hudby Ignáce Jahody Chrobolského." (Tady je třeba dodat, že jde o hudební mystifikaci, Ignác Jahoda je produkt jedné z mnoha aktivit Jiřího Bartoloměje Sturze.)

Pavel Jirásek (na fotce níže v popředí se svou partnerkou Veronikou) ještě doplňuje: "Na Grabštejně jsme dělali v roce 2012 náš první historický bál. Ale i před tím jsme zde hráli poměrně často, například jsme oživovali prohlídky, to byly naše začátky s historickou muzikou. Letos to je náš třetí historický bál a na třech nebo čtyřech ještě do konce roku hrát budeme. V září bude například bál ve stylu 19. století v jabloneckém Klubu Ex."

Naše sférické (360°) video, ve kterém se můžete pohybovat myší, zachycuje jeden z kolových tanců.

Napříč staletími od vrcholné gotiky po baroko se návštěvníkům pomohla protančit Hana Tillmanová, lektorka a badatelka na poli historických tanců (na fotografii níže si přebírá mikrofon). Paní Tillmanová je pozoruhodná žena, původně totiž vystudovala anorganickou chemii. O své cestě ke studiu hudební vědy a historie tance říká toto: "Tanec, to je moje celoživotní láska, jenže já měla smůlu na taneční partnery. Kdybych se před těmi x lety potkala se skvělým tanečníkem, kterého by bavil tanec, byla bych dnes spokojená taneční partnerka a toto by se vůbec nestalo. Jenomže takto jsem hledala jiné cesty a s historickým tancem jsem se potkala náhodou. V tu chvíli jsem věděla, že to je to, co mám dělat. Přihlásila jsem se do kurzu, to se mi líbilo, ale úplně mi to nestačilo, já chtěla proniknout hlouběji, což je možná ta vazba na anorganickou chemii, ve které se také snažíte dopátrat podstaty. Tak jsem začala hledat prameny, v čemž mi docela pomohl i internet, který se v té době právě rozvíjel. Dostala jsem se ke kopiím originálů ze zahraničních knihoven a zcela mě to pohltilo."  

Jak na tom se znalostmi historických tanců jsme, se dozvíte z našeho videorozhovoru, který jsme s Hanou Tillmanovou pořídili. Video obsahuje i několik dalších ukázek z Hradního bálu.

Z videorozhovoru výše plyne, že historické filmy obsahující plesy a tancovačky zobrazují vlastně scény dnešních bálů zasazené do dobového rámce. Na věc se dívají dnešníma očima a často etiketou dnešní doby. Hana Tillmanová to dále rozvádí: "I tento bál napříč stoletími je vlastně výběrem tanců, o kterých si my dnes myslíme, že byly tehdy oblíbené. Výstižněji řečeno je my máme v oblibě. Ačkoliv tehdejší repertoár známe ze sbírek, nemáme důkazy o tom, co z toho se běžně tančilo na bále. Nebo si třeba vemte takovou mazurku, z tanečního pořádku víme, že se na bále tančila, ale tehdy vypadala úplně jinak než ta dnešní, ani nevíme, na jakou hudbu se tančila, jaké byly figury..."

Člověk konce gotiky nebo i baroka by tedy v grabštejnském reji bál své doby možná nehledal. Ale to podle lektorky Tillmanové není podstatné: "Na plesech mi vždy chyběla slavnostní atmosféra, nevím, jak jste svůj první ples prožívali vy, ale já byla krutě zklamána. Dnešku prostě chybí nejen to, ale i ta etiketa, jak se starodávní kavalíři chovají k dámám. V historických tancích jsem našla něco, co mi v životě velmi chybělo. To, co děláme, je rekonstrukce, pokus pobavit se dobovými tanci, možnost zatančit si jiným způsobem. My si nehrajeme na tehdejší šlechtu, my jsme my, oblečení do tehdejších šatů. Baví nás chovat se tímto způsobem a tančit dohromady. Tyto tance tančíte se všemi, potkáte každého, kdo v tom sálu je. Jestli tyto lidi něco spojuje, tak to, že jsou schopni něco udělat pro druhé pro společnou zábavu."

Pavlova maminka pomáhá s organizací a názorně mi předvádí, jakou opulentní svépomocnou hostinu jsou tanečníci a tanečnice schopné udělat pro společnou věc. Do gotiky se protančila přes country tance, se kterými začala před třiceti lety. Šaty ušila nejen pro sebe, ale i pro syna. Když si kostým necháte ušít, můžete počítat s třiceti tisíci korunami, honosnější modely přijdou i na víc jak padesát tisíc korun.

Jéňa Zeman rovněž přeskočil z country. Vysvětluje mi, proč: "Naprostá většina country tanců má totiž kořeny ve středověkých italských, francouzských, anglických tancích. Když to tak počítám, tak i s těmi country tancema to dělám víc jak pětačtyřicet let. Tady je mimořádně kvalitní muzika, za kterou jezdí lidi z celé republiky. Kostýmy mám už dlouho, protože já už někdy před třiceti lety moderoval historické festivaly, rekonstrukce bitev a tak dále a šaty mi ušila švadlena, co šila pro šermíře."

Dalšími dotazy zjišťujeme, že na country tancích je odkojeno víc plesajících a hodně návštěvníků přijelo z Prahy, kde navštěvují kurzy paní Tillmanové, jako například paní Pavla, která tu je dnes v prostém empírovém rouchu, ale doma má honosnou krinolínu, jenže ta odpovídá 19. století. Na své začátky vzpomíná: "K Hance Tillmanové jsem začala chodit loni v zimě, dostala jsem se k tomu přes kamarády z country tanců." Pan Jiří je členem Pražského elegantního skupení PES. Vysvětluje, oč jde: "Jsme neoficiální skupina fungující na základě přátelství. Mám za sebou již asi deset takovýchto plesů. Původně jsem začal s bývalou přítelkyní. S přítelkyní jsem se rozešel, u historického tance jsem zůstal, dělám to již pět let. S prolínáním časových rovin problém nemám. Naopak, tady se člověk nenudí pohledem na lidi všechny stejně oblečený."

Zbývá zodpovědět otázku, jak obtížné je sehnat pro ples prostor odpovídající dobovým požadavkům. Pavel Jirásek vysvětluje: "Zkoušíme oslovit různé zámky a reakce jsou různé. Někde nám nabídnou nájem, který je naprosto mimo naše možnosti, protože my to neděláme komerčně, ale pro sebe, pro zábavu. Někde nám dají rozumné podmínky, vždyť i pro ten zámek to je určitá reklama."

Kromě nás se na bálu vyskytovali další dva zvědaví civilové, k našemu překvapení Britové. Mnohem více jsme ale byli překvapeni, když jsme zjistili, že máme tu čest se známou malířkou Lesley Redmondovou a s jejím asi ještě slavnějším kolegou, všestranným umělcem Rodem Hawkinsem. V tu chvíli jsem si vzpomněl na větu, kterou nám v různých obměnách opakovalo víc tanečnic a tanečníků, totiž že akce zaštítěné jmény Hana Tillmanová, Fremitus Aetheris a Pavel Jirásek jsou tak kvalitní, že se lidem vyplatí přijet i z hodně velké dálky. Jak vidíte, evidentně mají pravdu.

Text a obraz Mad, rozhovory Darka