Rození předků, polykání krajin Adély Součkové, finalistky Ceny J. Chalupeckého, se nemusíte bát

Po živých kytkách natřených nazeleno, videoartech, připomínajících odpad ze střihačského stolu, a instalacích stavebního materiálu (to neberte vážně, to měl být pokus o humor) jsou plátna, kresby a akvarely Adély Součkové příjemným návratem k výtvarnu, které přitom rozhodně není konzervativní. Na konstatování, že se výstava poněkud vymyká představě toho, na co jsme zvyklí u finalistů Ceny J. Chalupeckého, kurátorka výstavy Mariana Serranová reaguje slovy: "Správný postřeh, jsem ráda, že výtvarná práce se opět dostává do popředí a není brána jako něco konzervativního, ale naopak. V Čechách, i kvůli tomu, co se dělo v minulém století, byla akcentována figurace. Po roce 1989 byl tedy zapotřebí nějaký restart a strašně dlouho se tu pak pěstoval koncept, imaterializované formy, apropriované běžné předměty, situacionalismus, různé typy avantgard let devadesátých až první dekády nového milénia. Teď dochází k další aktualizaci žánrů a technik, aniž by to někdo pokládal za konzervativmus."Tak se pojďme podívat na zneklidňující hlavolamy o nás a o světě, které v sále druhého nadzemního patra Lázní mladá autorka (*1985) vystavuje. Je na vás, jak vám dílky zapadnou do sebe, ale řekl bych, že vás příliš neuklidní, protože odpověďmi jsou zase otázky. Při vstupu do ztemnělé místnosti vaši pozornost v první řadě přitáhnou velkoplošné prosvětlené modrobílé obrazy, budící na první pohled dojmem, že jde většinou o těhotné ženy. Na pohled druhý začnete poněkud tápat, což je správné. Mariana Serranová vysvětluje: "Adéla se ve svých pracech se zabývá feminismem, genderem... v jejích pracech je pohlaví vnímáno jako jakýsi podrod." Zářící bytosti osvětlují bytosti další, tentokrát malované na látce. Scéně dominuje zobrazení jakéhosi mnoharukého božstva. To kurátorka Serranová komentuje slovy: "Autorka vynáší určitou neevropskou tradici v barvě indigo a v neevropských vzorech asijských, zejména indických, i jiných.  Figurální formu na textilu si zvolila proto, že textil bývá spojován s ženským uměním, s rukodělnou výrobou, s ženskými řemesly. Takže volba tohoto formátu je dnes politické téma." Adéla Součková je umělkyně se smyslem pro klasické hodnoty. Zajímá se o staré umění i o modernu. Je hodně multikulturní, reaguje na aktuální problémy, na problémy globalizace i ekologie. V osvětlené části expozice jsou kresby a akvarely. Kresby vznikaly za studií a zatím souhrnně vystaveny nebyly, ale Adéla Součková je vydala knižně. Knihy jsou součástí výstavy a rozhodně si je prolistujte, poskytují určitý klíč k tomu, co visí na zdech. Návod, jak díla vnímat, dává i Mariana Serranová: "Tyto akvarely jsou do značné míry automatické. Některé Adéla tvořila jako jistou formu sebeterapie. Nechala věci nechat se dít na papíře, což může být i sebeterapeutickým zážitkem pro diváka." Součková vědomě navazuje na práce sobě blízkých autorek, jako je například Nancy Spero. Je vidět, že autorka je intelektuálka mající vztah k různým kulturám a náboženstvím, baví ji s tím pracovat a bere to i jako politiku. Pro bližší seznámení s její tvorbou vřele doporučuji navštívit www.adelasouckova.com.Adéla Součková je absolventkou pražské AVU, ateliéru V. Skrepla a J. Kovandy, a souběžně začala studovat Hochschule für Bildende Künste Dresden. Je jednou z českých umělkyň, kterým se podařilo prorazit v zahraničí. Žije střídavě v Praze a v Drážďanech a v současné době studuje v Japonsku kresbu tuší. Tak se nechme překvapit, s jakou inspirací se vrátí domů. Možná to je kouzlo nechtěného, možná feministicko-genderově politická performace, ale jisté je, že průřez její současnou tvorbou bude v Lázních vystaven až do MDŽ 2020. 
Text a foto Mad