Vybudování centra odborné výchovy v jablonecké SŠ řemesel a služeb zachránilo některé unikátní obory. Teď je třeba inovovat osnovy k obrazu nových technologií

Každý si bude moci na vlastní oči prohlédnout zbrusu nové vybavení objektu, který Jablonec v poslední době proslavil tím, že z frekventované dopravní tepny udělal jednosměrku, když se během revitalizace málem zřítil. Cena za jeho přeměnu na pracoviště špičkové evropské úrovně nakonec proti původnímu rozpočtu vzrostla téměř na trojnásobek. Astronomických 211 722 674 Kč (z toho dotace pokryly necelých 71 milionů korun) tak spolklo téměř třetinu nákladů z více jak 712 milionů korun celkem investovaných do všech osmi COV vzniklých v Libereckém kraji během právě končícího plánovacího období.Ředitel školy Martin Kubáč anabázi při slavnostním otevření shrnul slovy: „Když přišla rekonstrukce, mysleli jsme si, že v náhradních prostorách budeme rok, a nakonec z toho byly skoro roky čtyři. Ale stálo to za to. Kdyby se v rekonstrukci bývalo nepokračovalo, tak hrozilo, že zaniknou některé učební obory, které se vyučovaly jen u nás. Teď tu máme takové vybavení, že to posune kupředu celé odvětví, a doufám, že to i zvýší zájem o naši školu.“Žáci nyní mají ve zrenovovaných prostorách mnohem lepší podmínky pro praktickou výuku, ale hlavní je vybavení, se kterým se budou učit pracovat. Do technologií bylo investováno téměř dvanáct milionů korun a do dalšího vybavení (dílenská výbava, IT technika a pod.) přes deset milionů korun. Řada firem po některých strojích, které škola má, teprve pošilhává. Konečně platí, co by mělo být naprosto běžné, a to, že se žáci budou v předstihu učit ovládat technologie a pracovat se stroji, které nebudou pozadu za aktuální v praxí.Při tvorbě projektu zejména mistři intenzivně vyhledávali nové technologie a navštěvovali firmy, aby zjistili, o co je největší zájem. „Poměrně úzce spolupracuje s firmami, kde se tato technologie používá, například s Granátem nebo se Soliterem,“ potvrzuje, že tato spolupráce stále probíhá, i Pavel Hartl, vedoucí učitel odborného výcviku.S novou technologií přišly i nové výzvy a v podstatě i potřeba upravit osnovy výuky. Pavel Hartl pokračuje: „I pro naše mistry, kteří všechny ty nové technologie vytipovali, to je nové a je to pro ně potenciálem dalšího rozvoje, protože vybavení, které tu dnes máme, je natolik unikátní a nové, že i my se s ním teprve začínáme sžívat.“Mistrová Hana Novotná jeho slova potvrzuje: „Samozřejmě ne vše jsme schopni hned naplno využívat. Samozřejmě to známe teoreticky, vyzkoušeli jsme si to na exkurzích, ale stejně na sobě budeme muset ještě zapracovat. Všechno to je o hodinách práce, sedět u těch strojů a všechno si zkoušet."Při těchto slovech nezúčastněného pozorovatele napadne analogie s devadesátkama, kdy se vtipkovalo, že kvalita bývalých učitelů ruštiny, ze dne na den přecházejících na angličtinu, záleží na tom, o kolik lekcí jsou napřed před svými žáky. To podle všeho na SŠ řemesel a služeb nehrozí.Například Bohouš Nováček, asistent odborného výcviku, se zadaptoval velmi rychle a srší nadšením pro novou technologii, když se svěřuje: „Já jsem dávno v penzi, ale on nikdo toto nezná, tak mě požádali. Jsem bývalý strojař, tak přeorientovat se pro mě nebyl problém. Je to výzva. Moc mě to baví. Co tu vidíte, jsem modeloval a vytiskl já.“Malou anketou mezi žáky zjišťuji, že problém s obsluhou supermoderních systémů mít nebudou. Například Lucie, žákyně oboru zlatník, zrovna pracuje na high end laserové svářečce a jen suše konstatuje: „Dnes jsem na tom podruhé a není to tak těžké. Podívejte, zmáčknete pedál a ono to začne svařovat, ostatní již záleží na vaší šikovnosti. Nechcete si to zkusit?“ Lucie je opravdu šikovná, během našeho rozhovoru za sklem svářečky kompletuje složitý šperk. Lovci talentů zbystřete, o své budoucnosti má jasno, po škole by chtěla jít na zaučení do Soliteru a pak by ráda pokračovala v turnovském Granátu.Že ne vždycky staří mistři svého řemesla vítají novinky, se dozvídám během rozhovoru nad 3D superpřesnou tiskárnou za tři čtvrtě milionu korun, když řešíme, které obory s ní budou pracovat. Pavel Hartl odpovídá: „Její nasazení spadá pod obor Zlatník, ačkoliv té původní zlatnické práce se to úplně netýká. Pravda, hodně zlatníků by stále rádo dělalo, tvořilo rukama pomocí tradičních nástrojů. Jenomže vývoj jde dnes strašně rychle kupředu, a když s ním nebudeme držet krok, nebudeme absolutně konkurenceschopní a to by pocítila většina firem.“Modernizace zasáhla i takové obory, jako je výroba skleněných figurek. Marika Halamová, mistrová této dílny, mi ukazuje, že modernizace dohnala i takový tradiční nástroj, jakým je sklářský kahan. Vysvětluje: „Tyto kahany pracují s příměsí kyslíku, což umožňuje rychlejší tavení skla, zpracování tvrdšího skla a nové varianty práce. Myslím, že na tom půjdou především dobře zpracovávat navíjené perle, které se vyrábějí ze sodnodraselného skla.“Dramatická modernizace přinesla problém, který není na první pohled viditelný. „Provoz dílen, zvláště těch v prvním technologickém patře, je poměrně náročný, třeba pece mají příkon kolem deseti až dvaceti kilowattů. Náročný není jen energeticky, ale i na používané materiály. Třeba kilo vulkanizační gumy stojí pět set korun. My se musíme zaměřit na to, aby věci, co tu vzniknou, byly také prodejné. Ekonomika provozu takovéto školy bude tedy náročná a je na nás, abychom se s tím popasovali a byli v ideálním stavu soběstační,“ objasňuje Pavel Hartl.Ředitel Kubáč k tomu dodává: „Zatím nemáme zkušenosti s energetickou náročností. Ale když bychom do toho ten potenciál dávat nechtěli, tak zase sedíme s pilníky u těch ponků. V projektu máme, že patnáct procent výroby můžeme provozovat komerčně. Již spolupracujeme se sociálními partnery na dohodě o dodávání komponent pro jejich výrobu. A třeba naše střecha má 350 m² a lze ji osadit fotovoltaickými panely. Takže cesty se určitě najdou.“Bez zajímavosti není ani akce školního kulového blesku. Škola budovu oficiálně převzala až v prosinci (viz naše obrazová reportáž) a vše se muselo z náhradního pracoviště v Železném Brodě rychle přestěhovat do Jablonce. Na stěhování se podíleli i žáci školy. Eliška Jurečková, umělecká řezbářka, která si jako žákyně prvního ročníku zlatnického oboru rozšiřuje kvalifikaci, popisuje: „Střídali jsme se prváci, druháci a třeťáci. Nákládali jsme v Železném Brodě věci do aut, která řídili mistři. Tady jsme to zase vykládali. Ale nebojte se, o Vánoce a prázdniny jsme nepřišli.“ Tyto práce žáci nevykonávali zadarmo, ale za docela slušnou odměnu. Kdo se účastnil pravidelně a opravdu pomáhal, vydělal si třeba tisíc korun jako Radek, žák dvouletého bižuterního učebního oboru.Slavnostní otevření COV SŠ řemesel a služeb v Jablonci nad Nisou uzavřelo etapu budování prvních osmi COV. Co bude dál? Dostanou další školy podobnou šanci jako těch prvních osm? „Peněz na COV v následujícím plánovacím období bude méně, ale myslím, že se připravují tři další centra. Zatímco v končícím období bylo poměrně hodně peněz na budovy, tak nyní to bude hlavně o vybavení. Toto byla každopádně mimořádná příležitost a myslím, že ze všech krajů jsme vyčerpali nejvíc prostředků. I díky tomu, že jsme byli připraveni. Kvalita vybavení všech osmi škol mimořádně stoupla. Myslím, že jsme na špičce nejen v republice, ale i v Evropě," uzavírá hejtman Martin Půta.Text a foto Mad