Naučná stezka Oldřichovské bučiny nabízí zážitky nejen sportovní, ale i umělecké

09. 04. 2020 | 16:00

Náš seriál výletů do přírody na místa Libereckého kraje, která jsou krásná, ale, světe div se, na rozdíl od tradičních cílů podstatně méně frekvantovaná, pokračuje. Již jsme navštívili vyhlídky nad Malou Skálou, objevili malý kousek Geoparku Ralsko nedaleko zříceniny Děvína a tentokrát se vypravíme do NPR Jizerskohorské bučiny, kde jsme během chůze po hřebeni za celou dobu nepotkali ani živáčka. 

Během výletu (MAPA), jehož stěžejní část tvoří výšlap po zelené hřebenovce, si dáte pořádně do těla. Cestou vzhůru překonáte převýšení 400 m a totéž vás pak čeká směrem dolů. Stezka byla zrekonstruována před pěti lety.Trasa sice měří necelých devět kilometrů, ale mapy.cz ho ve svém plánovači rozpočítávají na tři a čtvrt hodiny. To je zcela realistický odhad. Vy připočítejte nejméně hodinu a půl na vrcholové občerstvení a kochání se přírodními krásami během cesty.Parkoviště v Oldřichovském sedle v těchto dnech rozhodně není přeplněné.  Vyrážíme z parkoviště v Oldřichovském sedle. Toto místo nebylo postiženo první vlnou zavírání parkovišť na exponovaných místech ze strany kraje a podle všeho ani druhou vlnou, která následovala jako reakce místních samospráv. Nicméně vyrazit můžete i vlakem. Oldřichov v Hájích má stanici. Spojení sice prořídlo, ale vlaky jezdí.Aby bylo jasno, na slonovi byste dál jet neměli. Terén je vysloveně nevhodný i pro kočárky a jízdní kola, a nechtěl bych vidět šílence, co by zkoušel jet vzhůru po tom schodišti...Ačkoliv byla "zelená" část našeho výletu v letech 2012 až 2015 s přispěním EU vzorně zrekonstruována a je ve vynikajícím stavu, doporučujeme pevnou obuv. Po celou dobu výstupu vzhůru po zelené až na vyhlídku Skalní hrad a dále vám bude dělat příjemnou společnost NS Oldřichovské bučiny, vytvořená velmi originálním způsobem. Tady se fakt nudit nebudete.Nečekejte infopanely jako vystřižené z dětské encyklopedie. Tato stezka, otevřená v květnu 2015, se bude dožadovat vaší pozornosti uměleckými artefakty. Mezi ty nejpovedenější patří například krasohled nebo dutý kmen uvnitř osídlený v bučinách hnízdícími dutinovými ptáky. Pochopitelně nejde o ptáky živé, ale velmi pěkně ze dřeva vyřezané. Jen mě mrzí, že navzdory tomu, že odkazů na stezku sice existuje mnoho, ani jeden neuvádí autora (autory?) povedené koncepce.Kdopak asi bydlí v tom kmeni?Jasně že ptáci!Bučiny kaleidoskopem.I bez hravé stezky vás čekají přírodní obrazy naprosto dechberoucí. Stříbrné bučinové moře, na jehož dně leží poházené gigantické balvany bizarních tvarů, vám za každou zatáčkou otevře novou scenérii. Díky nepřístupnému terénu zdejší příroda zůstala v téměř původním stavu.Bukové moře.Bukový oceán.Odměnou za výstup na Lysé skály vám bude pohled na tři pomníky, zvěstující, že poslední vlk zde byl uloven roku 1890, tedy šedesát let po posledním medvědovi, a poslední rys ostrovid byl skolen roku 1920. Na vrcholu Lysých skal.Optimistickou částí toho sdělení je konstatování, že rys se vrátil s novým miléniem a vlci se vrací nyní
Přichází sešup dolů do sedla k odbočce na Skalní hrad. Ten doporučuji navštívit. Sešup k odbočce na Skalní hrad.Těžko říci, zda Skalní hrad býval kdysi opevněný, nebo zda tu měli baštu loupežníci, což tvrdí alternativní pojmenování. Asi spíš nikoliv, ale stopy ve skále vyhlídky dávají tušit, že zde možná býval poměrně velký vrcholový altán. Výhled na sever do Německa a Polska každopádně může být interesantní, ovšem za lepší viditelnosti, než jsme měli my.Skalní hrad.Skalní hrad.Od Skalního hradu pokračujeme na rozcestí se žlutou a modrou turistickou značkou. Zde máte v podstatě tři volby. První volbou je sejít po modré dolů a některou z možných variantních cest se vrátit na parkoviště nebo na železniční stanici. Vzhledem k tomu, kam jste již vyšplhali, to je trochu škoda. Druhou volbou je udělat si exkurzi do sedla Pod Oldřichovem, přičemž jednu cestu absolvujete po zbytku NS Oldřichovské bučiny, lemovanou skalními útvary, a druhou cestu po žluté Exkurzní stezce přes vrchol Špičák. To je pěkná varianta, ale upozorňuji, že měří další zhruba tři kilometry a výškově 172 metrů nahoru a dolů. "Žlutou" cestu na Špičák lemují zbytky slavné Clam-Gallasovské obory.My jsme zvolili variantu kompromisní, a to, že jsme po žluté vyšplhali na Špičák a tou samou cestou jsme se i vrátili zpět. Cestou potkáte zbytky slavné Clam-Gallasovské obory, vybudované v Jizerkách mezi lety 1848 - 1852. Představu, jak obora vypadala, dávají dvě zrekonstruovaná pole, umístěná necelý kilometr pod Oldřichovským sedlem ve směru na Oldřichov.Bez povšimnutí byste neměli minout ani celkem nenápadný kříž na Scheibe. Nepřipomíná žádné neštěstí, ale jednu z větví staré obchodní cesty z Čech přes Frýdlant do Zhořelce, zrušenou koncem 17. století. Kříž na Scheibe.Samotný finální výstup na Špičák je velmi výživný a představuje výzvu zdolání strmého železného schodiště, které místy není v nejlepší kondici. Výstup na Špičák.Jak jsem již naznačil, zpět do výchozího bodu našeho putování se od křižovatky u Hřebenového buku vrátíme po modré, přesněji řečeno, po NS Oldřichovské háje a skály. Přitom důrazně doporučuji držet se tak zvané Nové cesty alespoň v části do Oldřichova v Hájích, protože modrá je ve spodní části brutálně narušená těžbou dřeva.Ze Špičáku se vám otevře například panorama Ještědského hřebene.Směřují-li vaše kroky k nádraží, dole se s modrou opět potkáte, jdete-li na parkoviště, pokračujete po Nové cestě. Vyhnete se Oldřichovu. Možná potkáte nějaké cyklisty, protože se pohybujete po úseku vyhlášené cyklotrasy. Mějte pohodový výlet, příště se vydáme za Ještěd.
Text a foto Mad

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace