Procházka Zlatou stezkou Českého ráje vás osvěží a za odměnu nabídne fascinující vyhlídky na Pantheon, Suché skály, Krkonoše i Trosky
Na volný pohyb přírodou se karanténa zatím nevztahuje a pohyb na čerstvém vzduchu je zdravý a přímo doporučovaný. Na námi vytipované procházce navíc nepotkáte davy (tedy po našem článku snad nepotkáte).
119 km dlouhá Zlatá stezka Českého ráje (MAPA) je červeně značená turistická trasa spojující perly oblasti. Velmi zjednodušeně řečeno vede z Mladé Boleslavi přes Mnichovo Hradiště do Troskovic a odtud do Turnova. Z Turnova pokračuje na Malou Skálu a dále přes vrch Tábor (nad Lomnicí nad Popelkou) do Jičína. Vznikla spojením několika tehdy již existujících turistických tras ve třicátých letech minulého století, kdy přišla do módy dálková turistika. Pravděpodobně poprvé ji zmiňuje publikace českorájské župy Klubu českých turistů v roce 1937, ale její počátky jsou podle řady pramenů spojeny již s "objevitelskými" výpravami Vojty Náprstka do pískovcových skalních měst. Pochopitelně vás nenabádám, abyste ji absolvovali na jeden zátah. Protentokrát jsem vybral 2,5 km dlouhý, ale velmi atraktivní úsek, začínající u Borku, kde ze silničky odbočuje naše červená. Pak se stezka klikatí lesy nad vesničkou Záborčí a končí návratem na tutéž komunikaci před Voděrady (MAPA). Trasu lze absolvovat v několika variantách, a to i jako okruh, pakliže vám nebude vadit, že část půjdete po (velmi málo frekventované) silničce. Ideálním výchozím bodem je plácek u (pravděpodobně bývalé) požární zbrojnice v samotném Záborčí (MAPA), odkud jsme vyrazili i my. Dále připadá v úvahu Malá Skála, ze které vyrazíte po modré vzhůru. Ve Voděradech můžete mít problém s parkováním a Dolánky jsou již trochu z ruky, ale zase tam je velké parkoviště. Mapu potřebovat nebudete, informační panely jsou jednak na každém rozcestí a hlavně, cesta je tak hustě značkovaná, že sejít z ní by bylo umění. Chcete-li absolvovat kolečko, dáte se po silničce na sever. Bez povšimnutí byste neměli minout z cesty snadno přehlédnutelný rodný dům armádního generála Aloise Lišky, příslušníka ČS. legií v Rusku a velitele ČS samostatné obrněné brigády ve Velké Británii a u Dunkerque v letech 1944 až 1945. Před domem má hrdina skromný pomník, zarámovaný dvěma stromy (MAPA). Po asi sedmi stech metrech odbočíte vlevo do lesa po červené vzhůru na vyhlídku, popsanou jako první cíl v následujícím odstavci. My zvolili variantu okružní jen částečně a pár merů od parkoviště po krátké modré spojce stoupáme vzhůru. První, co mineme, je pramen U Vondračky. Zmiňuji ho proto, že jen málo lesních studánek je opatřeno vzorně udržovanou pumpou. Další cestu zdobí několik nedávno vyrobených luxusních dřevěných chodníků a schodišť. Na rozcestí se dáme po červené na sever, tedy doprava. Zlatou stezku Českého ráje, opět značenou značkařem fanatikem, i zde na řadě úseků tvoří zbrusu nové dřevěné chodníky a schody. Za vlhka můžou klouzat.Po necelých osmi stech metrech přicházíme k prvnímu cíli, kterým je vyhlídka na Pantheon, nacházející se na skalních hranách pár desítek metrů od cesty. Absolvujete-li celý okruh, přijdete sem ze zdola. Pozor, vyhlídka je značená na MAPĚ, ale nikoliv v reálu. Takže, zdá-li se vám, že již svižně klesáte k silnici, místo jste přešli. Proč vyhlídka není označená, pochopíte, až na ni dojdete. Není totiž nijak zajištěná a hrany skal padají asi čtyři desítky metrů kolmo dolů. Ono by ji ani rozumně zabezpečit nešlo, protože úchvatné panoráma částečně zakrývají stromy a tak, abyste viděli vše, musíte po skalách šplhat jako kamzíci a hledat průzory mezi větvemi. Ale to, co objevíte, opravdu stojí za trochu hledání, jak ostatně dokumentují fotografie. Jen to asi není nejlepší nápad pro rodiny s hyperaktivními dětmi. Neměli jsme v plánu scházet na stezku, a tak jsme se na zpáteční cestu dali po skalní hraně ve snaze ulovit další výhledy. Nezapomeňte se tam a nechoďte příliš daleko, buďto si velmi zajdete, nebo budete muset při návratu na červenou překonat hluboké údolí.Ze známého rozcestí s modrou pokračujeme tentokrát na jih. Čekají nás dva cíle. Prvním je Drábovna, ke které vás dovede odbočka vpravo. Je pikantní, že centrum místního skalního městečka podle všeho nezískalo jméno po zde za středověku snad sídlících drábech, tedy biřicích, žoldácích či vykonavatelích vůle vrchnosti. Bylo by to pravděpodobné, protože tehdy zde býval dřevěný strážní hrádek. Nicméně jméno útvaru prý dala legenda o loupežníkovi jménem Dráb, který se proslavil tím, že sem zavlekl místní krasavici. Leč děva s pomocí turnovského kata únosce zabila a vše dobře dopadlo. Jisté je, že podle archeologických nálezů skalní městečko obývali lidé již před třemi tisíci lety. Vlevo od stezky je pak odbočka k Jizerské vyhlídce. Ta je, na rozdíl od vyhlídky na Pantheon, oficiální a opatřená zábradlím. Nabízí krásné panorama jižního obzoru s dominantou Trosek a směrem k východu pohled na Chléviště a v dáli vykukující Kozákov.
Z vyhlídky pokračujeme po červené dál a míjíme zajímavé, přírodou vysochané útvary, patřící do skalního městečka Drábovny. Budete-li mít chuť, můžete je prozkoumat. Například z estetického hlediska jsou velmi interesantní Foukané díry. Scházíme k silničce a jdeme zpět na parkoviště. I tento úsek má své půvaby a umožňuje vám žasnout nad plody lidové architektonické tvořivosti a obdivovat na protějším hřebeni se vypínající Suché skály, což jsou jakési zdejší Hradčany.
Text a foto Mad