ASTROTIP iQLANDIE: Mimořádnou polární záři zaznamenal dnes v noci vedoucí libereckého planetária Martin Gembec
Na obloze se objevila mimořádně jasná a dynamická polární záře, která si mnoho nezadala s těmi, které normálně mohou vídat pouze cestovatelé do severských zemí za polárním kruhem. Proč jsme podobnou záři očekávali právě v letošním roce? Jak se to celé událo a kdy se to může zopakovat? O tom hovoří vedoucí libereckého planetária Martin Gembec, který polární záři v noci zaznamenal na fotografiích i videozáznamech.
Úkaz, který se odehrál nad našimi hlavami nebyl náhodný. Má jej totiž na svědomí sluneční aktivita a magnetické pole Země. Když se na Slunci vyskytne aktivní oblast s velkými skvrnami, jako se to stalo právě i v těchto dnech, mohou v ní nastat velmi silné erupce. Jedna taková vedla v neděli 18. ledna k výronu velkého oblaku plazmatu, který byl velmi dobře směrován k Zemi. Astronomové, včetně Martina Gembece, informovali veřejnost, že můžeme očekávat polární záři v noci z 19. na 20. ledna.
„Byli jsme poněkud opatrní ve vyjádřeních, jak přesně bude Země zasažena hustým oblakem plazmatu, který Slunce při erupci vyvrhlo,“ vysvětluje Martin Gembec, vedoucí libereckého planetária v iQLANDII. „Už mnohokrát předtím jsme se zmýlili, byť podmínky pro viditelnost polárních září se jevily optimální. Tentokrát se však shodovaly naše indicie z pozorování kosmických observatoří s modely americké NASA. Překvapilo nás, že vše se dělo dříve, než předpokládaly modely. Ty počítaly, že vlna dorazí až po půlnoci, ale nakonec se něco začalo dít už v osm večer. Ideálně pro nás v Evropě,“ doplnil Martin Gembec.
Tentokrát zřejmě nastala výjimečná situace, kdy rázová vlna před sebou hnala vysokoenergetické protony a jakmile dorazila, protony způsobily jasné blikající oblaky polární záře. Samotný oblak částic z erupce zřejmě neměl ideální polaritu a záře by možná tak pěkná nebyla.
Martin Gembec se vydal sledovat polární záři do Jizerských hor, kde jsou podmínky viditelnosti slabších polárních září rozhodně lepší než ve městě plném rušivého světla kvůli mnohdy až nadbytečně intenzivnímu osvětlení. Vyjet mohl s předstihem, protože o dění ve slunečním větru nás informuje předvoj sond v okolí Lagrangeova bodu L1 asi 1,5 mil. km směrem k Slunci.
Sluneční vítr se většinou šíří rychlostí 300–600 km/s, takže to trvá desítky minut, než dorazí od kosmických sond k nám. Ovšem když zasáhne zemskou magnetosféru, nezačne jasná záře hned, ale magnetosféra většinu částic odkloní za Zemi do jejího magnetického ohonu. Zde dojde k rekonekci, tedy spojení siločar, a podél nich pak putují elektrony oblaku plazmatu ze Slunce zpátky k Zemi, kde vstupují podle siločar do oblasti pólů. Jakmile se střetnou s molekulami řídkého plynu, atmosféra se rozzáří a my pozorujeme polární záři. Nejčastěji má zelenou barvu, když je ionizován kyslík blíže povrchu, ale když je elektronů hodně, rozzáří se i kyslík výše a barva je potom červená. Extrémní záře doprovází i svícení dusíku a vznikají další exotičtější barvy.
Proč jsme podobnou událost očekávali?
„Když jsme v iQLANDII rozesílali přání do nového roku, informovali jsme v něm, že rok 2026 by mohl být rokem polárních září. Vědci totiž vypozorovali, že jasné polární záře často nastávají i po maximu aktivity Slunce,“ vysvětluje Gembec. Tento jedenáctiletý cyklus měl svůj další vrchol v roce 2024. Projevilo se to tehdy mimořádně jasnou polární září v květnu a také v říjnu. Ale v době začínajícího poklesu aktivity se na Slunci většinou vyskytnou také velké oblasti se skvrnami a nezřídka se na obloze uděje to, co jsme viděli právě tuto noc. Je velká šance, že podobná polární záře se ještě zopakuje.
Je třeba si přiznat, že vědci vám to přesně neřeknou. Musí se sejít několik faktorů. Prvním z nich je již zmíněný výskyt velké a aktivní oblasti na Slunci. Dále musí dojít k silné erupci zrovna v době, kdy je tato oblast, pokud možno poblíž středu slunečního kotouče. Když i to se stane, jako tomu bylo v neděli 18. ledna, musí dorazit vlna částic v ten správný okamžik, tedy ideálně když je u nás soumrak, nebo noc. A konečně musí být jasno. A toto všechno se zrovna ideálně sešlo právě 19. ledna večer.
Kde sledovat novinky a aktuální dění?
Martin Gembec vydává pravidelně každý týden informace o aktuálním dění na obloze na hlavním astronomickém serveru astro.cz České astronomické společnosti. Pokud dojde k významným erupcím, vydává většinou i speciální článek. Dále informuje zájemce ve speciálním živém vysílání každé pondělí od 19 hodin v seriálu Astronomické události na Youtube kanálu iQLANDIA.
I laická veřejnost má šanci se dozvědět, co se právě děje, protože o dění na Slunci a polárních zářích píše několik webových stránek, jako je například portál Spaceweather.com. My vám však doporučíme především aplikaci pro mobily a web Spaceweatherlive.com. Zde totiž můžete sami, v češtině a živě sledovat, co se právě děje na Slunci a jaké jsou vlastnosti slunečního větru v okolí Země. A jsou zde i jednoduché ukazatele, jako je Kp index geomagnetických bouří. Ten se právě během uplynulé noci pohyboval teprve potřetí v tomto období maxima sluneční aktivity na nejvyšším stupni 9. Obvykle však polární záři uvidíte i při nižším indexu asi 7 až 8 a fotograficky lze zachytit i velmi slabé záře při indexu 4 až 6.
Jak polární záři vyfotografovat?
Základem je stabilní poloha fotoaparátu nebo mobilního telefonu. Ideální je stativ, ale mobil klidně můžeme jenom o něco opřít. Dále musíme najít něco jako noční režim, nebo dokonce astrofoto režim, tedy speciální snímání s dlouhou expozicí. Na jasnou polární záři stačí expozice do 10 sekund, ale slabší klidně snímejte 20 až 30 sekund. Změny vzhledu jasné polární záře trvají méně než sekundu, takže při tak extrémní záři, jako uplynulou noc klidně nastavte na fotoaparátu ISO 3200 i více, nízké clonové číslo objektivu, ideálně 2 až 4 a pokud to jde, snímejte expozice 1 až 5 s.
Shrnutí
- Polární záře byla nejjasnější 19. 1. 2026 od 21:45 do 23:15 SEČ
- Způsobila ji velmi silná erupce kategorie X1,95 na Slunci
- Rychlé blikající světlé oblaky záře zřejmě způsobily protony hnané rázovou vlnou
- Nejčastěji viditelná červená barva odpovídá svítícímu kyslíku výše v atmosféře
- Zelený odstín vidíme, když svítí kyslík i níže, v hustších vrstvách atmosféry (pod 240 km)
- Aktivita Slunce se střídá v jedenáctiletém cyklu, poslední maximum nastalo v roce 2024
- Polární záře jsou časté i po maximu sluneční aktivity, a tak máme stále šanci záři vidět
- Dění na Slunci pravidelně uvádí články a pořady Martina Gembece z IQLandie
Foto a video material: https://1url.cz/mJyLS
iQLANDIA/Veronika Slavíková




