Čeští vědci zkoumají tání ledovců v Andách. Už patnáct let jezdí Jan Kocum z liberecké TULky do Peru k pramenu řeky Amazonky
Téměr jedenáct tisíc kilometrů musí letět Jan Kocum a jeho kolegové, aby mohli v peruánských Andách zkoumat místní pramen řeky Amazonky, a také jev, který se objevil v posledních letech. Klimatické změny zasáhly i Jižní Ameriku a místní obyvatelé teď mají problémy s nedostatkem pitné vody. Tání místních ledovců navíc znamená časté protrhávání hrází ledovcových jezer, takzvané GLOFs povodně. Místní počítají ztráty na životech a také zaplavené oblasti, kde do nedávna žili.
Stopa českých vědců v Peru sahá ještě před Sametovou revoluci. Tehdy byl Prof. RNDr. Bohumír Jánský CSc. osloven peruánským geografem, aby pomohl určit hlavní pramen řeky Amazonky. To se českému badateli nakonec podařilo na přelomu tisíciletí. K výzkumu se postupně přidal i liberecký Jan Kocum, který spolu s dalšími vědci v okolí pramene Amazonky nainstaloval dvě klimatické stanice.
Jedna z nich je nejvýše položenou stanicí na kontinentu ve výšce přes 5 200 metrů. “Pomocí této unikátní sítě stanic se nám daří potvrzovat, že “náš” pramen Amazonky, který byl před dvaceti lety objeven, je ten správný,” říká Jan Kocum, který v současné době je v Liberci a na další výpravu do Peru se teprve chystá.
Čeští vědci ale nebádají jen v okolí pramene Amazonky. Jejich pozorování například potvrdilo také jev El Niňo, který doposud v Peru nebyl pozorován. Postupně se ale zraky českých vědců upřely na problém, který je pro místní obyvatele zcela nový a ztěžuje jejich každodenní životy. Od roku 2007 totiž dochází k úplnému odlednění, tedy k tání ledovců. Místním tak schází především pitná voda. Data, která Jan Kocum a jeho kolegové shromažďují by měly pomoct vyřešit problém s dramatickým úbytkem vody v Jižní Americe. Kromě toho, že liberecký vědec provádí na exotickém kontinentě výzkum, si také cestou do Peru splnil svůj dětský sen. “Latinská Amerika byla pro mě srdeční záležitostí už od malinka. Prstem na mapě jsem splul všechny řeky světa, nejdříve ale ty v Jižní Americe,” říká Jan Kocum.
Ve vysokých nadmořských výškách tráví vědecký tým většinou čtrnáct dní, pak jejich mise konči a vrací se zpátky do Čech. Podmínky života v Andách se za dobu, co do Peru vědci jezdí, změnily k nepoznání. “Dříve jsme trávili nad pěti tisíci metry nad mořem u pramene Amazonky i týden vkuse ve stanu a museli trávit dlouhé mrazivé noci ve spacáku. Tělo i mysl každým dnem chátraly a my si po týdnu práce hojili své bolístky v horkých pramenech pod horami,” vzpomíná Jan Kocum.
Poslední roky se ale přeci jen infrastruktura změnila a pramen Amazonky je pro vědce daleko dostupnější. Do míst výzkumu díky tomu vědci vyrážejí z hostelu nebo hotelu a na noc se zase vracejí zpátky. Ani tak vědce ale neminou situace, kdy jde doslova o život. “Jednou část týmu zapadla autem na náhorní plošině v pěti tisících výškových metrech a jednoho kolegu postihla horská nemoc. Dva z nás museli z této výšky sestoupit v silném dešti a tmě do 35 kilometrů vzdálené nejbližší vesnice pro pomoc. Ta přišla druhý den,” popisuje okamžiky Jan Kocum, ani taková zkušenost, ale libereckého vědce neodradila od dalších výprav do vzdálené Jižní Ameriky.
Výzkum je jedna věc, ale získání financí na cestu a samotný pobyt je věc druhá. V současné době čekají čeští vědci, zda se podaří získat vhodné granty, aby mohli ve výzkumu pokračovat. Peruánci o vědce ze střední Evropy stojí, ať už jde o místní vědecké ústavy nebo peruánské univerzity. “Potenciál pro uplatnění vědeckých institucí i českých firem je v Latinské Americe obrovský, a my bychom toho měli v budoucnu využít,” dodává Jan Kocum. Reálně se do Peru se svými kolegy chystá znovu v roce 2023.
Text: lux, foto: archiv J. Kocuma