Čtyřtunový Skálův Vulpes Dratoslav neboli Slávek zaparkoval u radnice. Zdobit nároží přijel z Drážďan

Socha  "VULPES GOTT Dratoslav von Mischling neboli SLÁVEK" autora Františka Skály má hmotnost čtyři tuny a jeho celkové rozměry jsou 320x730x370 cm. Je vyroben ze zinkované oceli a nerezového drátu. "Ale bobr z libereckého autobusového nádraží to není," zavtipkoval správce městského facebookového účtu s odkazem na příhodu, kdy městští strážníci odchytili na autobusáku bobra, který se promenádoval centrem Liberce pozorován obsluhou kamerového systému.

František Skála patří k našim nejvýznamnějším umělcům současnosti, který vystavuje po celém světě. Je český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník. Člen divadla Sklep, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví. František Skála je také autorem jednoho z prvních skutečných komiksů, jenž vyšel v nakladatelství Albatros už v roce  1987,  nazvaného  Velké  putování  Vlase  a  Brady. 

Socha  byla, před příjezdem do Liberce, od podzimu  2022 v Drážďanech v rámci uměleckého festivalu Česká sezóna – Všechna moc imaginaci.

Obrovská drátěná plastika psa, jejímž autorem je malíř a sochař František Skála, do Drážďan odplula loni 27. září, zde byla instalována v rámci České sezóny. Socha má název Vulpes Gott, s ohledem na použitý materiál Skála psíkovi také říká Dratoslav von Mischling či Slávek, upřesnil portál Kudy z nudy.

Za předlohu pro sochu posloužil psík z grafiky Pieta od Maxe Švabinského z roku 1906. Na ní se k centrálním postavám Panny Marie a Krista blíží nepatrná figura malého psíka.

LB/Jana Kodymová, lo

Skálův Slávek překvapuje a pohled na něj uvolňuje proces individuální představivosti

Pes je tématem uměleckého ztvárnění odjakživa, nicméně ten Skalův bude jistě jednou z největších realizací tohoto tématu. Psa nalezneme stejně v pravěkých jeskynních malbách, jako i v řeckém a římském starověku. Coby ostražitý strážce domu je s vyceněnými zuby vyobrazen třeba na mozaice v Pompejích, zatímco na středověké tapisérii v Bayeux se nesčetněkrát objevuje v roli společníka při lovu. Pes byl symbolem věrnosti a bdělosti, jakož i atributem některých svatých. Připomínal bezpečí, intuici, poslušnost, moc a hravost, na druhé straně ale i hloupost, melancholii, zbabělost, chudobu a nečistotu. Někdy s ním byly dokonce spojovány čarodějnické síly.

Od renesance si umělci začali detailněji všímat srsti, anatomické stavby a rychlosti jejich pohybu. Umělce tou dobou začala oslovovat nejen vizuální podoba psa, ale také jeho povaha. Zachycení komunikace psů s lidmi pak představovala zcela novou oblast uměleckého zájmu, přičemž pozornost se soustředila na výraz psí tváře, polohu jeho těla, gestiku končetin a ocasu, nebo nasazení hlavy, očí nebo uší.

Pes se tedy stal "nejlepším přítelem člověka", proměnil se v symbol věrnosti a ostražitosti, byla s ním spojována i role ochránce a lovce. Postupem času se stal i atributem vysokého vkusu zobrazovaných postav, mnohdy byl zase pouhou stafáží, jakýmsi módním doplňkem, to zejména v klíně portrétovaných žen. Symbolizoval ale též manželskou věrnost, zbožnost a dodržování zákonů.

Na vyobrazeních psa se v posledních třech stoletích zdůrazňuje citové pouto, ne-li závislost mezi jeho pánem – člověkem a zvířetem. Tak tomu je v případě Švabinského psa, podobně i u psa Františka Skály. Hodnocení jeho vztahu k člověku však u posledně jmenovaného zůstává zcela otevřené a je jenom na úvaze každého z nás, jak budeme chtít Vulpes Gott, Dratoslava von Mischling, jinými slovy Slávka, nahlížet a vnímat.

Františka Skálu fascinují hříčky s formáty, kdy je pozorovatel doslova zaskočen měřítkem, ať již jde o původně miniaturní objekty, které ve scénickém nasvícení a vyfotografované vyvolávají dojem rozměrné instalace, nebo naopak překvapivě monumentální formáty u témat, která si jinak spíše spojujeme s drobnějším měřítkem.

Skálův Slávek každopádně překvapuje a prostý pohled na něj uvolňuje proces individuální představivosti. A to je v dnešním světě povrchních marketingových zkratek vzrušující a osvěživé. Neboť imaginace a tvořivost jsou specifickými a podstatnými schopnostmi člověka, bez soustavné péče o ně ztrácíme sami sebe a společnost slepne a hrubne.

Autor textu: Jiří Fajt