Divadlo na silvestra naposledy uvede svoji nejúspěšnější hru - Srnky. V repertoáru činohry je sedm let

"To je abnormální úspěch na liberecké divadlo. Těch repríz většinou bývá kolem 20 až 25, a když se daří, tak kolem 35 až 40, ale tohle je ještě dvakrát více," dodal.

Hra nabízí groteskní pohled na životní osudy několika outsiderů, kteří zažívají více než kuriózní situace. Jedním z nich je dirigent, který má po autonehodě umělé protézy očních víček, jež však při mrknutí nepříjemně klapou. Dalším je mykolog, který ze strachu z vlastní výšky chodí neustále ohnutý. Trampoty zažívá i úředník, který podléhá svým erotickým fantaziím. A neúspěšný vynálezce trpí neobvyklou nemocí, díky níž jeho organismus vše přeměňuje na alkohol.

Svoboda svou autorskou hru situoval do prostředí Liberce a většina představení v Malém divadle byla dopředu rychle vyprodaná. Stažení úspěšné inscenace podle Kabeše uspíšila omezení v souvislosti s covidem v loňském a letošním roce. "Máme řadu nových inscenací, které nebylo možno pustit ven, protože se nehrálo. Nazkoušeli jsme toho hodně a je problém, když je těch věcí na repertoáru moc, tak se nestačí reprízovat. A to škodí i těm inscenacím, protože když se dostanou do programu jednou za dva tři měsíce, tak je to málo a pro herce spíše takové vzpomínání," řekl.

Na silvestra divadlo Srnky uvede dvakrát, od 15:00 a 18:00. Podle Kabeše nelze dopředu říct, zda budou poslední představení něčím zvláštní. "Oficiálně nic naplánované není, to záleží na hercích. Bývá zvykem, že si herci při derniéře něco upraví nebo k tomu přistoupí jinak. Takže to možné je. Nicméně Srnky jsou prošpikované humorem i vkladem jednotlivých herců, že nevím, zda se tam ještě něco dalšího vejde," dodal.

Z původního obsazení v Srnkách zůstali Martin Polách, Tomáš Váhala, Jana Hejret Vojtková, Karolína Baranová a Eliška Máchová (Hamplová) a další postavy postupně převzali Martin Stránský, Jan Jedlinský a Eliška Jansová.

čtk

Neobyčejné příběhy z Liberce.

Srnky jsou příběhem outsiderů s kuriózními osudy. Jednou z postav je např. dirigent, který touží vystupovat v Japonsku a na Pražském jaru, ve skutečnosti však řídí orchestr při operetních představeních v Liberci. S jeho životem ještě víc zamává osudová nehoda s tragikomickými následky, která svede jeho kroky s dalšími nešťastníky, kteří proplouvají životem velmi neobvyklým způsobem: mykolog, který ze strachu z vlastní výšky chodí neustále ohnutý, takže v sobě objevil talent na hledání hub, vynálezce, který má na kontě řadu odmítnutých vynálezů, či úředník, který obsedantně podléhá svým erotickým fantaziím…

A samozřejmě nechybí ani jejich ženy, milenky, „zaučovatelky“ atd. Cesty všech se jedné noci nečekaně spojí a jejich příběhy najdou rozuzlení až díky srnkám, které se objeví, bůh ví, odkud… Groteskní komedie, která snad v něčem připomene snivost Arabské noci (inspirace Schimmelphennigovým textem, který jsme také úspěšně uváděli, je patrná i v monologičnosti textu), zájem o bizarnost osudů dá vzpomenout na hry Petra Zelenky (ne náhodou rovněž velmi úspěšné v Polsku), vnitřní svět lidí balancujících na hranici tragiky a směšnosti zase snese srovnání s Gogolovými povídkami.

Tomáš Svoboda je dlouhodobě známý nejen díky svým politickým kabaretům Blonďatá bestie, ale především díky své schopnosti pohybovat se v žánru parodie, tragikomedie či grotesky až na hranici absurdity a pohrávat si se znaky dnešního světa a popkultury. Celostátně známé byly především jeho inscenace Jaromír Jágr, Kladeňák nebo Pornohvězdy (obě napsal spolu s Petrem Kolečkem), v našem divadle režíroval v roce 2012 fotbalovou komedii Šťovík, pečené brambory, kterou doposud máme na repertoáru.

Tomáš Svoboda režíruje tento svůj autorský text už potřetí, pro naše divadlo však Srnky nově přepracoval a navíc je situoval i do našeho města – do Liberce.

www.saldovo-divadlo.cz