Zdá se, že používáte prohlížeč, který nepodporuje dnešní standard pro zobrazování obsahu na webu. To může způsobit, že některé části webu nemusí fungovat správně. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, který dnešní standard splňuje.

Aktualizovat

Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Každý dolar zaplacený Rusku jde na náboje, které nás zabíjejí, říká ukrajinský pedagog z univerzity

01.03.2022 | 12:23

Každý dolar zaplacený teď Rusku jde na náboje, které naše lidi na Ukrajině zabíjejí, sankce by proto měly být co nejtvrdší, řekl v rozhovoru s ČTK mladý ukrajinský pedagog Andrij Šynkarenko, který učí programování a programovací jazyky na Technické univerzitě v Liberci. Rodinu má v Kyjevě, na který se soustředí ruská vojska, přesto zatím zůstává v Česku. Organizuje pomoc pro Ukrajinu i pro uprchlíky a využívá svých znalostí a kontaktů a šíří informace o invazi.

uprchlíciIlustr
ilustrační foto

"Je potřeba být aktivní na sociálních sítích, je potřeba vysvětlovat lidem, hlavně Rusům, kde je pravda. Vysvětlovat jim, že jsou v informační bublině. Oni si pořád myslí, že nás chtějí osvobodit, ale od čeho? My jsme svobodný stát," doplnil třiatřicetiletý, viditelně unavený IT specialista, který v Česku žije od roku 2009. Poslední dny spí on i jeho ukrajinská manželka jen pár hodin denně, a i při rozhovoru stále nervózně sleduje telefon a čeká na zprávy z domova.

Šynkarenko řekl, že zpočátku uvažoval o tom, že se vrátí na Ukrajinu. "Ale manželka i rodina mi říkaly, že je potřeba zachovat chladnou hlavu. Teď se na Ukrajině válčí, tam pracuje naše armáda, to jsou profesionálové, kteří vědí, co dělají a dělají to dobře. Pokud pojedu na Ukrajinu, tak už se nedostanu zpátky, protože je válečný stav. Jsem vědeckovýzkumný pracovník, a tak dělám to, co umím, armáda dělá to, co umí, každý člověk musí dělat co umí. Teď jsem ve své rodině jediný, kdo má příjem," řekl.

Své rodině a zemi teď ale podle svých slov může mnohem lépe pomoci z Česka, než kdyby odjel na Ukrajinu bojovat. "Ale pokud bude potřeba, tak samozřejmě žádný Ukrajinec nebude přemýšlet ani chvilku a pojede tam pomoct svému státu, své armádě," řekl. Povolávací rozkaz zatím nedostal a doufá, že nepřijde. "Myslím, že moje podpora jako člověka, který neví co se zbraní, a jak válčit, by tam nebyla moc platná," poznamenal.

Ještě před zahájením invaze přemlouval rodiče, aby ze země odjeli, aby si udělali dovolenou a přijeli do Česka. "Odmítli opustit Kyjev," řekl. Později zjistil, že už před zahájením invaze připravovala maminka zásoby a zázemí v garáži pár set metrů od věžáku, v němž rodiče žijí. Šynkarenko netají hrdost na ukrajinskou armádu a národ. "Naši lidé se nebojí s holýma rukama beze zbraní postavit před ruské tanky, přitom Rusové se často bojí jít i na mítink proti invazi na Ukrajině," řekl.

Těm, kdo chtějí Ukrajině a uprchlíkům pomoci, Šynkarenko doporučuje sledovat weby a sociální sítě, kde najdou, co je nejvíc potřeba a kam to přinést. Ukrajina teď ale podle něj nejvíc potřebuje zbraně a munici, aby se mohla bránit. "Je neskutečné co ukrajinská armáda dokázala, postavit se Rusku je odvážné, je to neskutečné, jsem na strašně hrdý na naši armádu," dodal.

čtk