Letečtí nadšenci dokončují ve Vratislavicích přeměnu stíhacího letounu MiG-21MF na funkční simulátor

"Nikde na světe nenajdete simulátor, který by byl postavený z celé opravdové stíhačky," řekl. Dodal, že zprovoznili spoustu věcí, které byly na letadle z roku 1974 funkční, například brzdící klapky, světélka, měniče či brzdy. "Když stisknete brždění, tak slyšíte, jak to syčí," řekl Bílý.

Přestavbu 15 metrů dlouhého a přes čtyři metry vysokého letadla na simulátor dostal na starost Jindřich Machalínek. "Všechny přístroje a systémy jsou funkční. Podařila se už udělat i projekce," řekl. Projekce, tedy plátno, na němž člověk vidí letiště nebo směr, kam letí, má tvar kopule a je kolem trupu letadla, řešení je podle Machalínka unikátní.

"Vidíte i za sebe a hlavně nad sebe, to asi nikde nenajdete," řekl. Před dvěma lety dokončil jiný letecký simulátor, z kabiny vyřazeného dopravního letadla DC-9. Díky získaným zkušenostem byla podle něj přeměna migu na simulátor jednodušší. "Většina věcí funguje na stejném principu," vysvětlil.

Bílý předpokládá, že veřejnosti simulátor zpřístupní do několika měsíců. "Dnes už je to letuschopné, bojové, nicméně stále ještě dolaďujeme nějaké věci. Veřejnosti to chceme zpřístupnit až to bude stoprocentní," uvedl. Při prvních pokusných letech například zjistil, že v uzavřeném kokpitu po nějaké době nelze dýchat a je tam horko. Řešení ale podle Machalínka mají. "Budeme tam vhánět přes ventilátor vzduch, aby nám tam nikdo nekolaboval," nastínil. Nadšenci se snaží, aby pilotování simulátoru co nejvíc odpovídalo realitě.

"Dokážu si představit, že bude existovat spousta lidí, která se v tom nebudou cítit dobře při výkrutech," předpokládá Bílý. Pocit ze "skutečného" letu má umocnit i zvuková aparatura umístěná v těle migu. "Bude to jako na nějakém hlučném koncertě," řekl Machalínek.

Bílý už několikrát simulátor vyzkoušel, napoprvé ani "nevzlétl" a při dalších dvou letech nezvládal přistání. "Každý si myslí, že poletí a bude hned střílet. Já to vidím tak, že to bude trvat několik hodin. Nejdřív se musí člověk sžít s letadlem, naučit se ho ovládat a některé věci zautomatizovat v hlavě. A pak se teprve pustí do boje, aby měl čas přemýšlet, kde a kdo na něj útočí a naučit se se zbraňovými systémy," uvedl. Podle něj je ovládání simulátoru migu jiné než u DC 9, jehož funkční simulátor je také v průmyslovém areálu."Mig je výrazně obratnější, rychlejší a nebezpečnější. Když tady dáte plnou výchylku kniplu doprava, tak během vteřiny uděláte asi jeden a půl výkrutu a možná i více. Když to uděláte u DC 9, tak za stejnou dobu se pootočí letadlo o deset stupňů," dodal.

Při největší letecké katastrofě v ČR byl asi zapnutý autopilot

Zapnutý autopilot při klesání byl zřejmě důvodem havárie letadla DC-9, které se před 44 lety zřítilo do zahrádkářské kolonie v Praze-Suchdole. Šlo o největší leteckou katastrofu v tuzemsku s více než 70 mrtvými. Pilot řízení převzal až těsně před dopadem, myslí si Jindřich Machalínek, který v Liberci-Vratislavicích přeměnil kabinu jiného vyřazeného dopravního letadla DC-9 na simulátor a osudový let se pokusil nasimulovat.

Při havárii z 30. října 1975 přišlo podle vyšetřovací zprávy o život 71 cestujících a čtyři členové posádky. Podle některých zdrojů ale celková bilance neštěstí vystoupala na 77 nebo dokonce 79 mrtvých. Na palubě bylo 120 lidí. "Přesná příčina toho pádu, co si myslím já, je, že nechali puštěného autopilota a nechali to letadlo v klesání. To znamená, že autopilot udržoval rychlost klesání podle toho, jak si ho nastavili," řekl ČTK Machalínek. Klesání mohli vypnout jen piloti ručně. Toho, že letadlo je příliš nízko, si podle Machalínka všimli pozdě. "Těsně předtím, než dopadlo, tak to vzal pilot do rukou, ale už byl moc nízko," dodal.

Příčinu nehody zjišťovala zvláštní komise, její výsledky ale zůstaly tehdy utajeny. Na veřejnosti se tak objevily "zaručené informace" o špatném technickém stavu letadla či o sklenkách alkoholu, které během letu údajně putovaly do pilotní kabiny. Nic z toho se ale nepotvrdilo. Jako nejpravděpodobnější příčina se uvádí nedodržení stanovené výšky letu v kombinaci se špatnou viditelností, v Suchdole byla hustá mlha. Piloti zřejmě chybovali při přiblížení, kdy se asi odchýlili od stanovené trasy.

"Nehoda byla kombinace několika faktorů s tím, že posádka byla v obrovském časovém stresu, ale ani řídící nebyli úplně perfektní," míní Machalínek. Dohromady si dal přepisy komunikace mezi dispečery řízení letového provozu a posádkou. "Jak se prolínala komunikace mezi třemi stanovišti a posádkou toho letadla, ta tam byly určité věci, které se mi ne úplně líbily," uvedl. Za chybu považuje, že posádka nedostala včas informace o tom, že má přistát na jiné dráze, než předpokládala.

"Dostali ji až nad Benešovem, to už je strašně pozdě, tam během pěti minut jdete na finále. Posádka to měla vědět už v okamžiku, kdy přilétala do vzdušného prostoru našeho státu, aby měli čas se na nové přiblížení připravit," uvedl Machalínek. Novou přípravu sice podle něj posádka musela udělat, ale ve zrychleném postupu. "Ta příprava nebyla tak kvalitní," řekl. "Měli strašně moc práce, neměli tak čas sledovat celý průběh přiblížení a dávali tomu přiblížení menší prioritu, než bylo potřeba," dodal Machalínek.

čtk