Liberecká galerie představuje fotografie Josefa Váchala a výstavu Za oknem pluje krokodýl Markéty Zlesákové

Josef Váchal je velké jméno českého umění. Solitér a nenapodobitelný autor okouzlujících detailů je známý především jako grafik. Jako fotografa jej veřejnost mohla vidět pouze jednou a to v roce 1984 v Moravké galerii v Brně. Liberecká výstava je tedy teprve druhou svého druhu a proto by si ji milovníci Váchalova díla neměli nechat utéct! Autor výstavy Miloš Šejn k tomu poznamenává: „Zatímco výstava v Moravské galerii v Brně v roce 1984 byla na tu dobu komplexní a drobnopisnou sondou do tehdy zcela neznámého materiálu a sestavena byla výhradně z Váchalových originálních (a tedy maloformátových) fotografií a další písemné či mapové dokumentace, liberecká výstava je pečlivou sondou do někdy až příliš bohatého materiálu, ukazuje zejména obrazovou krásu řady fotografických kompozic a poukazuje na obdivuhodnou podobu některých manipulovaných negativů.“

Miloš Šejn, z jehož archivu vystavené fotografie pocházejí, se domnívá, že v díle Josefa Váchala vystupuje fotografie jako jeden z mnoha vyjadřovacích prostředků, jako součást často rozporného, ale sugestivně působícího expresívního celku. „Nelze ji tedy pojímat zcela samostatně, má-li být postižen její význam, proto i liberecká výstava připomíná mezioborovost Váchalova díla několika grafickými pracemi, pro něž byly fotografie předlohou,“ přibližuje záměr výstavy Šejn.Fotografie neznamená pro Josefa Váchala pracovní skicu či pomocný mezičlánek, nahrazující malířský nebo kresebný záznam, jak bylo obvyklé u soudobých malířů. Rovněž není u něho důležitý finální výsledek, snad s výjimkou období kolem první světové války, kdy došlo k jeho dočasnému sblížení se scénou intenzívně se rozvíjející „amatérské fotografie“. Pro umělce je důležitá její schopnost zaznamenat skutečnost magickým obrazem a též možnost manipulace s ní, například pomocí vrásnění želatinové vrstvy negativu, chemické deformace negativního obrazu, několikanásobné expozice, fotografické koláže, zrcadlového používání jednoho negativu v rámci pozitivního procesu atd.

Josef Váchal je známý zejména jako grafik, malíř, ale též jako autor autorských knih, jež jsou naprosto výjimečné v celosvětovém kontextu. „Svým přístupem k fotografii i k ostatním médiím tvorby, jenž v sobě nese výrazný prvek nového vědomí intermediálních souvislostí, je dílo Josefa Váchala aktuální i pro naši současnost. V tom je blízký takovým tvůrcům, jako jsou Edvard Munch či August Strindberg,“ uzavírá Miloš Šejn, jenž sám řadu let vedl ateliér intermediální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze.Josef Váchal (1884–1969)

Jako vyučený knihař prošel soukromou malířskou školou Aloise Kalvody a grafickou školou Antonína Herverta. První fotografický přístroj získal v roce 1905, v roce 1914 získal deskový přístroj. O rok později obdržel cenu v soutěži časopisu Svět zvířat. Od 20. let graficky přepisoval vlastní fotografie, od 30. let fotografie z cest začaly stále častěji nahrazovat kresbu a spojovaly se s textovými záznamy. Často spolupracoval s profesionálními ateliéry (nejdříve v rámci pozitivního procesu, od 30. let i v rámci procesu negativního). Ve vlastní práci využíval později i fotografické práce dalších autorů. Pozitivy ani později nezvětšoval, ale zpracovával výhradně formou kontaktů. Osobitým způsobem zasahoval do negativu, vytvářel manipulovanou fotografii a experimentoval zvláště v případě vlastních portrétů. Jako fotograf byl Josef Váchal poprvé prezentován roku 1984 na samostatné výstavě v Moravské galerii v Brně. Od té doby byly pak jeho fotografické práce včleňovány do výstav československé fotografie u nás i v zahraničí.

Za oknem pluje krokodýl

Podle názvu provokativní a absurdní, ale přesto tichá, klidná, vyvážená. Taková je nová výstava Markéty Zlesákové v Oblastní galerii Liberec, která byla otevřená ve čtvrtek. Všechny obrazy mají společné téma a tím je pohled z okna. Toto téma Markétu Zlesákovou uhranulo a pohledy z okna ven nebo naopak skrz okno do interiéru do okna se v její práci objevují opakovaně.

Je možné pochopit obraz bez zraku? A je vůbec zrak dobrým vodítkem? Může mít barvoslepý stejně rozmanité vnímání jako barevně vidící? Na tyto a další otázky hledá odpověď nová výstava Markéty Zlesákové na ochozu bazénové haly.

Markéta Zlesáková se ve své volné malířské tvorbě zabývá dlouhodobě tématem okna jako topografického prostoru s takřka neomezeným prostorem pro fantazii a barvu. Koncept průhledů z místnosti ven nebo naopak z vně do uzavřeného prostoru se datuje od dob ukončení Akademie výtvarných umění. Obsahová linka rozměrných pláten sahá od venkovské podhorské krajiny severních Čech až po prales na Borneu. Spojujícím momentem jsou vzpomínky, paměť a její vrstvy a barevnost. Výstava na ochozu bazénové haly naváže na realizované přehlídky současného umění (Michaela Maupicová, Pavel Holas).

Markéta Zlesáková diplomovala v atelieru Jiřího Lindovského na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 2004. Od té doby se věnuje volné malbě. Dlouhodobě zpracovává zejména vzpomínky z jednoletého pobytu na Novém Zélandu a v Tongánském království. Právě v tropech, uprostřed prorůstající vegetace, v místech s prvky přirozeného rozkladu a destrukce prostoru, si naplno uvědomila intenzívní blízkost života a smrti ve všem, co člověka obklopuje, a také co chce svými obrazy vyjádřit. Šťavnaté pralesní kompozice zpracovává ve svých malbách a textilních dekorech. V podstatě stále osciluje na pomezí volného umění a užitého textilního dekoru, tyto dvě výrazové formy se opakovaně prolínají a přinášejí vzájemnou inspiraci. Nepřekonatelným podnětem zůstává islámský ornament. Komplikovanost zdánlivě chaotického obrazu a následné vynoření jasného systému ve formě ornamentu považuje Markéta Zlesáková za vynikající výraz umění a ráda by se mu přiblížila.

Oblastní galerie Liberec je příspěvkovou organizací Libereckého kraje. Galerie je otevřená denně mimo pondělí od 10 do 17 hodin, každý čtvrtek do 19 hodin. Každý čtvrtek je vstup do galerie zdarma.

TZ