Liberecká zoo má první hříbata ohroženého koně Převalského
Liberecká zoo má poprvé ve své 115leté historii hříbata ohroženého koně Převalského. Narodila se minulý týden a je to samec a samička. Návštěvníci je mohou vidět ve výběhu v horní části zahrady. V tiskové zprávě o tom dnes za zoo informovala Klára Baláková.
S chovem vzácných asijských lichokopytníků začala liberecká zahrada v roce 2017, kdy získala tři samice ze zoo v Norimberku, od loňska má z Německa i samce. Samice tohoto ohroženého druhu rodí po téměř roční březosti jediné mládě. První se v Liberci narodilo mrtvé na začátku května, další dvě, která se narodila minulý týden, prospívají. Podle Balákové dobře přijímají potravu a matky se o ně vzorně starají. Samička je ale pod zvýšeným dohledem zoologů, protože má poraněnou pravou zadní nohu. "Pozorování i ošetřování mláděte musí probíhat velmi opatrně a citlivě, oddělení od matky musí být jen na velmi krátkou dobu, aby klisna neztratila o své hříbě zájem," doplnila Baláková.
Koně Převalského objevil v 19. století v Mongolsku ruský cestovatel Nikolaj Prževalskij. Ve volné přírodě byl tento druh vyhuben před 40 lety. Dnes je na světě asi 2000 zvířat, většina z nich v zoologických zahradách. V Česku je chovají zoo v Praze, Brně, Olomouci a Chomutově. V Liberci pro chovnou skupinu vznikl před dvěma lety výběh sloučením tří expozic. "Kůň Převalského je přesně tím druhem, který by bez zoologických zahrad nepřežil. Souhrou řady faktorů, jako byla například konkurence s hospodářskými zvířaty, lov těchto koní nebo klimatické změny, na konci 60. let 20. století v přírodě vyhynul. Od roku 1969 přežívá pouze v chovech v zoologických zahradách," uvedl ředitel liberecké zoo David Nejedlo.
Díky zoologickým zahradám se podle něj podařilo druh zachránit a vrátit do jeho domoviny. Podle údajů liberecké zoo přes 500 koní žije volně v přírodních podmínkách v chráněných územích Mongolska a Číny. Dalších 250 jedinců obývá stepní oblasti v Maďarsku a na Ukrajině. Od koně domácího se liší zavalitější postavou a kratšíma nohama. Typická je pro něj mohutná klabonosá hlava s bílým okolím kolem nozder, vztyčená hříva, tmavý pruh na hřbetě až ke kořeni ocasu, krátké žíně po stranách kořene ocasu a náznak příčného pruhování na nohách.
čtk