Liberecké divadlo uvede po šesti letech další detektivku Agathy Christie, odhalovat zločin bude svérázná slečna Marplová

"Já jsem požádala vedení divadla, jestli bych pro teď nemohla být už jenom režisérka detektivek," řekla s nadsázkou.

Liberecké divadlo uvede několik let starou adaptaci, kterou napsala britská dramatička Rachel Wagstaffová. "Lákalo nás, jak autorka dramatizace využívá možností divadla k tomu, abychom jako diváci vstoupili do paláce mysli slečny Marplové, a tak spolu s ní pátrali po stopách zločinu v paměti svědků," uvedla dramaturgyně liberecké činohry Lenka Chválová.

Příběh se odehrává v klidném městečku na anglickém venkově, kde místní šlechtické sídlo koupí hollywoodská hvězda Marina Greggová a krátce po jejím příjezdu tu dojde k podivné vraždě na dobročinném večírku. Inspektor Craddock má závažné podezření, že otrávený koktejl měla vypít právě Marina, a snaží se svým vyšetřováním především zabránit vrahovi v dokonání zločinu. Hlavní roli při jeho odhalování ale bude mít slečna Marplová a její zvídavé otázky, které nenuceně pokládá účastníkům večírku i samotnému Craddockovi, aby v jemném pletivu vzpomínek nacházela možné stopy.

V hlavní roli slečny Marplové se představí Štěpánka Prýmková, herečku Greggovou hraje Markéta Tallerová a inspektora Craddocka ztvární Zdeněk Kupka, který byl Poirotem v liberecké inscenaci Vražda v Orient Expressu. Podle něj jde o dvě zcela odlišné role. "My jsme Poirota pojali jako takového sebevědomého člověka, který si zakládá na svém intelektu, kdežto tohle je člověk, který není tak pevný v kramflecích a není schopen takové empatie a čtení těch věcí jako slečna Marplová. Takže spolu tvoří tu dvojici a bez ní on by byl poloviční," řekl dnes Kupka novinářům.

Podle Duškové je na této detektivce lákavá hlubší symbolika zrcadla a herectví jako takové zakletí do vlastního obrazu. "Chtěla bych tuto inscenaci věnovat ženám, herečkám našeho souboru, které svůj život zasvětily službě jevišti a divákům. Svou tvář denně věnují příběhům, které je třeba sdílet, aby lidé v hledišti nacházeli smysl svých vlastních příběhů a dokázali se ve vztazích a situacích vědoměji rozhodovat. Nastavují nám svou tvář denně jako zrcadlo pro naše sny, a své vlastní životní starosti či bolesti přitom nosí statečně skryté před zraky diváků pod různobarevnými kostýmy a zářivými úsměvy hrdinek," uvedla. I v této detektivce podle ní všechny ženy hrají nějakou vnucenou roli. "Mají o sobě jakousi představu a vytvářejí svůj obraz, jako by se pořád viděly v zrcadle. Pod tlakem situace ale zrcadlo praská," dodala Dušková.

čtk