Liberecké krematorium se před rokem dočkalo opravy střechy, vrátila se jí podoba z roku 1917

Liberec.cz píše: Po převzetí krematoria se urgentně opravila nefunkční chladící technologie, včetně komínů, jejíž dobrý technický stav byl předpokladem pro provozování krematoria. Město nechalo také opravit malou obřadní síň do architektonické podoby jejího vzniku v polovině sedmdesátých let. Do těchto oprav město investovalo zhruba deset milionů korun.

Střešní konstrukce budovy byla ponechána ve tvaru jejího vzniku v roce 1917. Přesně před rokem se za dohledu památkové péče provedla oprava střechy. „Bylo tak zamezeno neustávajícímu zatékání vody nad úpravnou těl zemřelých, nad chladící částí a zázemím údržby, kdy se poškození části střechy už projevovalo přímo ve stropech a zdivu. Byla opravena nejen střešní krytina, ale samotná nosná konstrukce střechy, která byla napadena dřevokaznými parazity,“ komentuje primátor Jaroslav Zámečník. Město za tyto práce zaplatilo 4,5 milionu korun.

fb

Z historie krematoria:

Pohřbívání v Liberci bylo až do počátku 20. století výhradně ve znamení klasických hřbitovů, kde byli mrtví pochováváni do země. Rakousko-uherské zákony byly silně ovlivněny tehdejším postojem církve a jiný způsob pohřbů nedovolovaly. Blízkost sousedního a z hlediska pohřebnictví pokrokového Saska ovšem přinesla ovšem i do Liberce myšlenky na postavení krematoria. Zejména v Drážďanech se ve druhé polovině 19. století začalo otevřeně hovořit o pohřbech žehem a roku zde 1874 také proběhlo první zpopelnění. Roku 1906 vstoupil v Sasku v účinnost nový zákon, který plně legalizoval možnost pohřbívat lidské ostatky v ohni; a tři roky na to bylo otevřeno krematorium v Žitavě. V něm se pak nechávala zpopelnit celá řada moderně smýšlejících lidí z Čech; často šlo o Němce z Liberecka, ale také o pokrokáře a vlastence odjinud například libereckého českého vlastence Václava Šamánka.

Saský vliv na Liberec byl v oblasti moderního pohřebnictví opravdu značný. Již roku 1898 se město stalo členem spolku přátel žehu, nazvaného Der Flamme čili Plamen. Hlavním zastáncem zřízení krematoria, které bylo tehdy označováno také jako Feuerhalle čili Síň ohně, byl starosta Liberce MUDr. Franz Bayer a ředitel magistrátu JUDr. Otto Ringhaan. Záměr postavení krematoria schválila městská rada již onoho roku 1898, ale až v listopadu 1901 požádala pražské místodržitelství o povolení stavby. Byla to patrně trochu pokroková provokace, protože bylo zřejmé, že bez změny zákonů je provoz takovéhoto zařízení nemožný. Rakouské orgány také městu podle očekávání činily značné problémy; věc nakonec řešil až správní soud. Liberec dosáhl v tomto dlouholetém boji až roku 1912 určitého úspěchu, ale bylo to vítězství vpravdě Pyrrhovo – stavba krematoria byla sice povolena, ale bez možnosti jej využívat k pohřbům žehem.

Na projekt krematoria byla přesto vypsána architektonická soutěž. Do ní bylo přihlášeno 31 návrhů; první cena sice nakonec nebyla udělena, ale spolek Die Flamme vybral jako nejvhodnější k realizaci projekt drážďanského architekta Rudolfa Bitzana, pojmenovaný poněkud bájně Feuerburg čili Ohňový hrad.
Architekt Bitzan se podle všeho pro svůj návrh tohoto Feuerburgu inspiroval nikoliv v Žitavě, kde má krematorium svým stylem blíže k běžnému kostelu, ale v Drážďanech. Tam v době přípravy libereckého projektu již stálo nové secesní krematorium, postavené dle návrhu architekta Fritze Schumachera. Zajímavé bylo, že pro Liberec Bitzan připravil obdobně monumentální stavbu, ale ta měla být umístěna nikoliv k vodní ploše, jako tomu bylo v Drážďanech, ale naopak na vrchol kopce. Zajímavé je, že místo pro rozsáhlou budovu tehdy ve městě ještě nebylo přesně určeno. Uvažovalo se o umístění do okolních hor: na vrchol Královky či dokonce Ještědu. Nakonec ale město rozhodlo o výběru Monstrančního vrchu, jehož holý vrcholek byl v blízkosti zástavby, ale umožňoval vhodné zřízení monumentální stavby i vybudování parkové úpravy urnového háje.

Zahájení stavby se však opakovaně prodlužovalo, což bylo vzhledem k nemožnosti budoucího zahájení provozu vcelku pochopitelné. Základní kámen byl položen až ve válečném roce 1915. Stavební společnost Gustav Sachers & Söhne dílo dokončila v srpnu 1917; celkové náklady se vyšplhaly na 180 633 korun a 85 haléřů. Nicméně rakouské úřady - dle očekávání a s odkazem na zákonný zákaz - odmítaly vydat svolení k provádění žehů lidských ostatků. V Liberci se traduje, že výkon pece musel být proto vyzkoušen při zpopelnění těla koně. K otevření krematoria nakonec došlo až po zhroucení monarchie – první žeh zde byl uskutečněn 31. října 1918 a šlo o úplně první pohřeb tohoto typu na území dnešní České republiky.

https://www.pohrebvliberci.cz/krematorium/historie