Světoznámá sochařka Magdalena Jetelová proměnila část liberecké galerie ve vibrující vodní hladinu
Světoznámá sochařka Magdalena Jetelová pomyslně proměnila část liberecké Oblastní galerie ve vibrující vodní hladinu. Odkazuje tím na předchozí využití budovy, která byla původně lázněmi a chodila se tam v mládí koupat i Jetelová. Výstavu v liberecké galerii má pětasedmdesátiletá semilská rodačka poprvé. Podle ředitele galerie Pavla Hlubučka jde o jejich hlavní zimní výstavu, která zároveň přináší nový pohled pro využití expozic.
"A to propojením jejich děl a hudby, což se zde děje v galerii poprvé," řekl dnes Hlubuček novinářům.
Pro prostory bazénové haly, která je hlavním výstavním prostorem galerie, vytvořila Jetelová specifickou pohyblivou instalaci. V ní se propojuje hudba, technologie, hra se světlem a umělecké dílo. "Jestliže mě něco zajímá, tak to je spojení různých médií, takže digitální věc je vyprovokována pouze muzikou a ta muzika je přeložená svoji energií," řekla Jetelová. Každý tón má podle ní svoji energii a při pohledu na desky pokryté skleněnou fólií tak má návštěvník pocit, že jsou v pohybu a vlní se.
Tato instalace není jediným dílem Jetelové v galerii. Výstava nazvaná Proměny místa a prostoru představuje základní díla, kterými se podílela na proměně výtvarného umění od posledních desetiletí 20. století do dneška. "Výstava je o úžasném a převratném díle Jetelové," řekl kurátor výstavy Tomáš Vlček. Základem tvorby Jetelové vždy bylo nové vnímání a artikulování vztahů sochařského a architektonického objektu a prostoru. "Některé aspekty samozřejmě neřeší jako matematik, řeší intuitivně, ale přesně a sahá na nerv. A proto je její výstava tak významná a důležitá, protože ukazuje, že hledá rozhraní. Co je spočítatelné, nespočítatelné, co je verbální, co nonverbální, co je odkázané na objekt a co je odkázané na pohyb. To pořád neustále prostupuje," dodal Vlček.
Výstava potrvá v galerii do 8. března příštího roku. Jsou na ní kresby, fotografie a modely. Nechybí ani její známý projekt pro pražské Jižní Město, který vytvořila v letech 1980 až 1983. Do proluky mezi dvěma stanicemi metra navrhla podzemní zahradu, jejíž střechu tvořila parková zeleň s propojením sochařsky řešených vjezdů do podzemí. "Je umělkyní, která velmi nekonvenčním způsobem propojuje krajinu, město, kulturní krajinu a architekturu, výtvarné umění a sochařství a ještě navíc s fotografií a dalšími novými médii," řekl dnes novinářům děkan liberecké Fakulty umění a architektury Osamu Okamura, který se na přípravě výstavy podílel.
čtk
Sdílet článek na Facebooku
Sdílet článek na X.com
Související články
