V Liberci koncertoval Karel Kryl, komunisté šli od válu. Cestu k nadechnutí a změně režimu si lidé vyšlapali sami

Události nabíraly překotnou rychlost, proto jen telegraficky: Ve středu 22. listopadu 89 se v areálu Libereckých výstavních trhů uskutečnilo setkání studentů VŠST s představiteli okresu. Byla to ale ztráta času, soudruzi plácali jako obvykle, a tak studenti raději odešli do centra a připojili se k další demonstraci.

V Praze vzniklo Občanské fórum. Dál stávkovali i herci libereckého divadla, nehráli, diskutovali, lidé chodili do divadla pro informace, jichž se zoufale nedostávalo. O den později se ke stávce začaly přidávat další kulturní instituce ve městě.

Podle pamětníků ve Stavoprojektu vzniklo opoziční centrum. Vytvořilo se kolem architekta Miroslava Masáka, který měl přímý styk s lidmi kolem Václava Havla. Architekt Masák je výrazně spjat s historií libereckého ateliéru SIAL, který pod vedením architekta Karla Hubáčka představoval od 60. let jeden z mála výrazných a osobitých proudů tehdejší české architektury. V něm vytvořil nebo spolupracoval na nejvýznamnější české architektuře své doby. V listopadu 1989 se arch. Masák angažoval v koordinačním centru Občanského fóra, v lednu 1990 byl jmenován odborným poradcem prezidenta. Zároveň byl pověřen koncipováním dalšího rozvoje Pražského hradu. Roku 1991 se stal ředitelem kulturní sekce Kanceláře prezidenta republiky.

Bylo ale nutné informace o pražských a souvisejících událostech procpat i do průmyslových podniků, kde se, řečeno tehdejší a bohužel dnes už zase aktuální řečí, "nekecalo, ale makalo".

Proto do průmyslových podniků mířili studenti i umělci, nechávali si na vrátnicích nadávat od bdělých strážců socialismu a mnohdy se marně snažili promluvit s dělnickou třídou. Doma ale bylo všechno jinak. Tady se potkávaly všechny generace a rodiče svým dětem popřáli sluchu. Netrvalo dlouho a ve fabrikách vznikaly první buňky s logem Občanského fóra, bylo třeba eliminovat všechny páky, jež během 40 let do továren nainstalovali komunisté. Bylo nutné odříznout od moci nejen ředitele a jeho aparát, ale i všechny placené funkcionáře KSČ, ROH a SSM, kteří tam svorně uplatňovali vedoucí úlohu strany. Museli zmizet placení estébáčci maskovaní na pozicích referentů zvláštích úkolů. To byli ti, kteří spolurozhodovali o udělení výjezdní doložky do zahraničí a po návratu sepisovali, co tam člověk viděl a s kým se potkal. Soudruhové Bláhové z filmového Kolji.

Generální stávka připadla na pondělí 27.listopadu 1989. Jí se už zúčastnili zástupci všech rozhodujících libereckých průmyslových podniků a zdálo se, že všechno spěje ke správnému konci. Ve středu 29.11. se rychle rozšířila úžasná zpráva, že z ústavy zmizí článek o vedoucí úloze KSČ. To byl celonárodní jásot. Komunisté jdou konečně od válu, už se naškodili dost.

Velice hbitě se začaly odstraňovat symboly komunistické moci. K zemi padaly nápisy a transparenty, jež trvale hyzdily město, přičemž mnohé z nich zakrývaly rozpadající se omítky budov. Z věže radnice zmizela i tolik nenáviděná rudá hvězda.

Do Liberce přijel koncertovat Karel Kryl, symbol roku 1968, který později emigroval do Mnichova a ve své staré vlasti byl k slyšení jenom na vlnách zakázané Svobodné Evropy. Tou dobou ale "štvavou vysílačku", řečeno soudružským slovníkem, poslouchal v Čechách téměř každý. Kryla na vlastní oči ale viděl málokdo. Na koncertě si dojetím poplakaly všechny ročníky.

10. prosince soudruzi rozpustili svou ozbrojenou pěst - Lidové milice, už nebyly k ničemu. Dosluhující a tou dobou už hodně nemocný (jak se ale ukázalo daleko později, v té době byl národu prezentován jako jura, který pouze špatně vidí, proto nosí místo brýlí popelníky a projev musí číst z kartiček o čtyřech, pěti slovech) prezident Gustáv Husák (KSČ) jmenoval vládu národního porozumění a zmizel v propadlišti dějin.

Den na to se začalo v divadle normálně hrát, jen se asi musel změnit repertoár a chyběl ředitel, který to rovněž zabalil. Studenti se vrátili do lavic a významně se jim změnily hodiny občanské nauky. Vysokoškoláci s jarním termínem státnic začali přepisovat své diplomky, z přednášek zmizely předměty jako Dějiny MDH (mezinárodního dělnického hnutí) či Vědecký komunismus..., které byly nedílnou součástí nejen na univerzitních fakultách s humanitním zaměřením, ale i na ryze odborných vysokých školách, tedy i na liberecké strojárně. Stávková pohotovost a tato etapa dějin skončily v pátek 29. prosince 1989, kdy byl Václav Havel zvolen prezidentem republiky a slíbil dovést zemi ke svobodným volbám...

V okresech už fungovaly buňky občanského fóra, bylo třeba nahradit komunisty ve vedení města, továren i v institucích. Dobrovolně odstupující ředitelé a šéfové byli nahrazováni lidmi bez škraloupů z normalizace, zpravidla těmi, kdo se v předchozích dnech postavili do čela protestního hnutí. Na scéně se začali objevovat i lidé odstavení po roce 1968, aktivní studenti i režimem neušpinění mladí pracující a plejáda dalších, kteří se postupně začali zapisovat do historie města pod Ještědem.

Historie stará třicet a let a přitom... pro naší generaci, jako by to bylo včera.

Alena Roubalová
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/17-listopad-jak-se-rodila-revoluce-20141117.html

Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/17-listopad-jak-se-rodila-revoluce-20141117.html

Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/17-listopad-jak-se-rodila-revoluce-20141117.html
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/17-listopad-jak-se-rodila-revoluce-20141117.html