„Necourání a sezení na zadku“ vyjde na pěkných pár tisíc. Cestovky aplikují fintu, jak nevracet peníze za již zaplacené zájezdy

Mnoho lidí, kteří si zakoupili a v předstihu zaplatili letní dovolenou v teplých krajích, žijí v představě, že jim cestovní kanceláře peníze vrátí, pokud se zájezd neuskuteční. To je sice pravda, ale o tom, zda někam pojedou, se dozví pár dní před termínem odjezdu (odletu). V situaci, kdy národ viní cestovatele ze zavlečení nákazy do země, je docela odvaha někam odjet, i když to už půjde. Opakuje se situace lyžařů, kteří v drtivé většině do Itálie či Rakouska odjeli jenom proto, že jim cestovky odmítly vrátit v předstihu inkasované peníze. Jak to dopadlo, víme.

Za pár měsíců se bude situace opakovat v letním provedení. Cestovky zájezdy samy od sebe rušit nebudou, vláda bude s označením konkrétní země za rizikovou otálet, a máme tu akci „dovolená v zahraničí 2“. Ten, co odletí, bude zase tím sobcem, který si ani v tak kritické chvíli neumí odříci pobyt u moře. Může, ale krvavě za to zaplatí. „Necourání a sezení na zadku“ ho vyjde na pěkných pár tisíc.

Chce-li člověk situaci řešit v předstihu a nikam nejezdit, jak ostatně doporučila vláda, dožije se situace, s níž mám osobní zkušenost. Vypovíte-li cestovní smlouvu dva měsíce před odjezdem, žijete v bláhovém domnění, že zaplatíte desetiprocentní storno a konec. Omyl! Ony se k tomu nejnižšímu možnému stornu připočítávají ještě jakési již vynaložené náklady, které si bez jakéhokoliv zdůvodnění určí cestovní kancelář. V našem případě po nás chtějí (po připočtení částky zaplacené za zcela nefunkční pojištění storna zájezdu, neboť epidemie je ve výlukách) sankci ve výši přesahující 65% (!) ceny zájezdu. Bez diskuse. Částka se úplnou náhodou shoduje s výší již zaplacené zálohy. Čímž se žádné vratky nedočkám.

Domnívala jsem se, že když se o své věci budu starat v patřičném předstihu, mohu prodělat maximálně 10%. Dobře mi tak, nemám nic platit předem... Po dlouhé, nesmyslné komunikaci po e-mailu s prodejcem (pobočky jsou uzavřeny), jsem na konci cesty. Té, která nikdy nezačne, ale vyšla na desítky tisíc.

Na ministerstvu pro místní rozvoj, které má cestovní ruch v gesci, mi poradili počkat, jak se situace vyvine. Počkat na co? Až se sankce vyšplhá na 100% ceny zájezdu plus pojištění? Asociace cestovních kanceláří jednotlivé případy neřeší a odkazuje na Českou obchodní inspekci a mimosoudní dohodu. Nebo na soud.

Což jsou jen další výdaje bez efektu. Na to cestovní průmysl sází. Takže částku za letošní dovolenou (kterou já ani svět neviděl, míněna ta dovolená) se skřípěním zubů škrtám a ptám se, jak se s podobným hyenismem vyrovnají statisíce ostatních klientů cestovních kanceláří. Musí se rozhodnout: Buď si počkají a s nenávistí celé rodiny a sousedů v zádech odletí, nebo to riskovat nebudou a přijdou o peníze. Nic mezitím.

Situace se samozřejmě v různých cestovkách liší, jsou takové, které nabízejí jednotné fixní storno 1500 korun na osobu. Já mám pochopitelně smůlu na tu po mém soudu nejneserióznější kancelář (nějaký Pantour), kterou mi nadiktoval zprostředkovatel mnou vybraného zájezdu (cestovní agentura Invia). Agentura od všeho dává ruce pryč a odkazuje na všeobecné obchodní podmínky cestovky, Pantour má fintu, jak klienty Invia zcela bezostyšně odrbat. Začarovaný kruh. Smluvní stranou je pro mě Invia, výši sankce diktuje někdo třetí.

Až cestovatelé z donucení budou během léta zase jezdit za hranice (pokud se otevřou) a přivezou si z dovolené do Česka nějaký další zákeřný virus, můžeme na ně zase začít nadávat a nechápat jejich sobectví.

Jenže, oni jsou oběti nečinnosti orgánů, které mají moc cestovky zkrotit tím, že jim určí jednotná pravidla pro stanovení storna a stopnou nesmyslné částky na vynaložené náklady. Pokud v této době cestovky nakupují letenky a platí dopředu hotely v zahraničí, svědčí to jedině o jejich „neodhadu“ situace. Bez zásahu státu již zaplacené peníze tisíců lidí padnou za oběť praktikám cestovních kanceláří a agentur, které vědí, že jdou ke dnu a neváhají s sebou stáhnout i svoje klienty. V mém případě samozřejmě bývalé klienty.

Cestovky jako kompenzaci nabízejí i posun zájezdu na pozdější termín. Tím se ale problém jen přesune na později. A navíc: Ví snad někdo, že budou CK na podzim nebo za rok v létě ještě existovat?

Jinými slovy: Chcete-li svoje peníze zpátky teď, proděláte kalhoty. To „sezení na zadku a necourání“ letos fakt pro mnoho lidí nebude z levného kraje.

Alena Roubalová