PQ 2019, přehlídka, kterou by měl vidět každý, koho zajímá invaze nových technologií do našeho života

PQ (Praque Quadriennal) bylo založeno roku 1967, kdy ve vzduchu visel příchod Pražského jara. Ambiciozní plány udělat z Prahy aspoň na pár dní centrum trendů světového divadelnictví přečkaly i dobu normalizace a za uplynulých třináct ročníků (letošní PQ je již čtrnácté) si PQ opravdu získalo respekt a pověst špičkového mezinárodního festivalu specializovaného na divadlo. Letos máte možnost vidět expozice 79 zemí, nápady více než osmi stovek umělců. Součástí je šest set performancí, workshopů a přednášek. Světovost ilustruje poměr českých a zahraničních návštěvníků i fakt, že úředním jazykem je do značné míry angličtina, české popisky u řady expozic bohužel zcela chybí. 

Jak jsem již naznačil, PQ není jen výstava, ale i spousta performancí, přednášek a workshopů probíhajících na nejrůznějších místech. Já se omezím jen na Pražské výstaviště, kde se nachází hlavní expozice, která je z pohledu běžného návštěvníka nejzajímavější. Právě zde se ujal vlády internet, mobilní komunikace, virtuální realita a displeje všech myslitelných rozměrů. 

Začnu pro mě asi největší peckou. Takto vypadá národní expozice Tchaj-wanu, když načtete QR kód a nainstalujete si aplikaci, tak na obrazovce vašeho mobilu zdánlivě pustý ostrov ožije. Obejdete-li ho celý, odhalí vám svá inscenační tajemství. Trochu zlomyslný, ale geniální nápad. Kdo není on-line, je ovšem ztracený! Druhotným efektem je, že průzkumníci ostrova se při své činnosti stávají pro nezúčastněné pozorovatele herci. Ale tento přístup na PQ aplikuje i řada jiných expozic.

Máte-li například zájem nahlédnout do katalogu více jak padesáti bulharských inscenací transformovaných do světa 360° VR, musíte se na exkurzi vydat jako obrovský hmyz. Spolek podivných sršňů, zmateně se rozhlížejících po okolí, se pro ostatní návštěvníky stává součástí bizarní performance. Když jeden displej nestačí. Nahoře vám běží prezentace, dole ji zasvěceně komentuje autor. Zcela monstrózní je pavilon čínský. Uvnitř najdete možná stovku mobilů (Huawei :-)), samostatných malých displejů a datových projektorů, podle katalogu dokumentujících cestu z Číny do Prahy. Na některé obrazovky se přenáší i on-line FPV (first person view) kamerami vybavených účastníků delegace, zkoumajících ostatní expozice. Další info je nutno načíst přes QR kód nebo si nechat vnutit reprezentativní, na křídě tištěný katalog. 

Kdo tvrdí, že QR kódy jsou mrtvá větev vývoje? (expozice Turecka)

Umělci pochopitelně nové technologie nejen využívají, ale kladou si otázky, jak se tsunami technického pokroku podepisuje na nás. Takže papírové mobily nejsou znakem chudého rozpočtu národní expozice Libanonu, ale apelem, že není dobré se na vše dívat perspektivou virtuálního světa mobilů. V souvislosti s tím se dostávám k návštěvníkům. Mezi nimi vyčnívala zvláštní kategorie fanatických dokumentaristů. Podle očí přilepených k mobilům lze soudit, že si PQ vychunají nejdříve večer na hotelu, ne-li až po návratu do své vlasti. Zatím je běžně potkáváme na turisticky exponovaných místech, ale tato nebezpečná nemoc hraničí s epidemií i v Česku. Jednou z nejpůsobivějších instalací využívajících hi-end technologie je maďarská Infinite Dune. Zvenčí realita, zevnitř osamělost každého z nás. 

Zcela svébytnou součástí PQ 2019 je audiovizuální sekce 36Q°, zabírající celou Malou sportovní halu. Jádrem je projekt Blue Hour, vedený Francouzem Romainem Tardym, špičkovým umělcem na poli nových médií.  Ať chcete, nebo nechcete, i vy se stanete kamínkem v celkové mozaice a na vlastní kůži prožijete výsledky intenzivní týmové spolupráce propojující zkušené umělce se začínajícími designéry za účelem kolektivní tvorby.Ale návštěvníky vtahuje do hry v podstatě každá expozice, zejména ty studentské. Například britský projekt The Future Utopias Imaginarium bedlivě vyhodnocuje, jak naložíte s vylosovanou kuličkou. Přidáte ji k jiným, necháte ji o samotě? Rozhoduje u vás barva kuličky?  (Viz hodinové výsledky na fóliích nahoře.)Politicky pojatý pavilon Katalánska pro vás má připravený jiný sociologický experiment, vycházející z katalánských nepokojů uplynulých let.K vidění jsou expozice i pro nás zcela exotických destinací, o jejichž současné scénografii nemáme ani ponětí. Macau nabízí posezení na tekutém zlatě a zlatý katalog. 

Dostávám se k perličkám. Na PQ jsou k vidění přinejmenším dvě expozice mírně řečeno morbidní. Nizozemský projekt Self nabízí mýdlo vyrobené z lidského tuku (získaného při liposukcích). Na rozdíl od filmu Klub rváčů, kde je takové mýdlo produkováno za účelem zisku, na PQ vám poslouží ke smytí všech vašich bolestí. Ještě dál zachází dánský projekt Virgin oživující praevropský mýtus, podle kterého má krev panny nebo panice zázračnou moc a nositeli přináší sílu a štěstí. Na PQ je vystavován dánský panic Julian (nar. 1987), kterému je v pravidelných intervalech odebírána krev. Tu pak můžete získat, účastníte-li se bizarní loterie.

Ale nebuďme morbidní, Lotyšsko přivezlo asi největší skutečně fungující mechanickou hrací skříňku na světě. V komentáři k tomuto počinu se píše, že takovéto strojky se většinou vejdou do kapsy. Tak proč by se zase jednou nemohl dovnitř vejít člověk? Aneb mějme na paměti, že i zdánlivé danosti se můžou otočit naruby.

Na závěr jsem si nechal ještě jeden pádný argument pro návštěvu PQ 2019. V centrální hale Průmyslového paláce vyrostla asi dvacetimetrová věž. Možnost prohlédnout si stropní konstrukci skvostu secesní Prahy si přece nenecháte ujít!

Jednodenní vstupenka na výstavy stojí 350 Kč, studenti a rodiče doprovázející dítě zaplatí jen 150 Kč a nutno říci, že dětská sekce PQ pobaví i dospělé. Pakliže byste chtěli navštívit i přednášky (PQ Talks) a performance (PQ Studio), musíte si zajistit akreditaci (jednodenní přijde na 550 Kč). PQ 2019 otevírá brány v 10:00 a zavírá až ve 20:00, takže času na prohlídku budete mít dost. Ale pozor, v neděli, kdy akce končí, je otevřeno jen do 18:00.

Text a foto: Mad