Spolek Frýdlantské okresní dráhy chce zrekonstruovat kousek bývalé úzkokolejky Frýdlant - Heřmanice. Lokomotivu i vagony má

V dnešní době, kdy stále více lidí přijde do styku s železnicí jen na přejezdu, málokdo ví, že Frýdlant měl vlastní úzkorozchodnou lokální dráhu. V dobách své největší slávy byla napojena na síť saských úzkokolejek, které fungují v redukované podobě dodnes a jsou turistickým hitem. Proto je sympatické, že skupina fandů kolem chlapů z rodiny Crhů vytvořila muzeum trati a pracuje postupně na tom, abychom se jednou svezli alespoň po několika stech metrech bývalé úzkokolejky.

Frýdlant se dočkal železničního spojení se zbytkem tehdejšího Rakouska – Uherska roku 1875, kdy byla Pardubicko – liberecká dráha protažena do Zawidówa. V poměru k tempu rychle se rozvíjející průmyslové výroby se pak ale ve Frýdlantském výběžku v oblasti dopravy překvapivě dlouho nic neděloOžije znovu nádraží úzkokolejky ve Frýdlantu?Narůstající hlad po přepravních kapacitách v okrajových částech monarchie měly ukojit zákony na podporu lokálních drah. Na jejich základě získal koncesi na celkem tři lokálky i Okresní výbor ve Frýdlantu. Dvě mají normální rozchod a fungují dodnes. 3. května 1900 byla otevřena trať Raspenava – Bílý Potok (MAPA). Trať Frýdlant – Jindřichovice pod Smrkem byla otevřena jako poslední roku 1902 (MAPA). Když si trasu prohlédnete, pochopíte její bývalou důležitost a dnešní problematickou ekonomiku provozu. Lokálka má totiž řadu dnes již nevyužívaných vleček, nákladní doprava zmizela a ve vzduchu visí hrozba, že poslední úsek z Nového Města pod Smrkem do Jindřichovic prohraje boj o cestující se silnicí a bude zrušený.Násep bývalé úzkokolejky nad bývalou frýdlantskou výtopnou, dnes muzeem Frýdlantské okresní dráhy.V dubnu roku 1899 začala stavba třetí trati, 10,6 km dlouhé úzkokolejky (rozchod 750 mm) z Frýdlantu do Heřmanic (MAPA). První vlak na ni vyrazil již za sedmnáct měsíců, 25. srpna 1900. V ten samý den byla na saské straně otevřena spojka Heřmanice - Markersdorf, Frýdlant tak byl propojený s hustou sítí saských úzkokolejných drah, budovaných již od 80. let 19. století.U muzea se moderní vlaky potkávají s historií.Přeshraniční provoz naší úzkokolejky byl ukončen s koncem 2. světové války, ale česká část fungovala ještě celkem dlouho, ačkoliv do tratě nebylo investováno. Provoz chátrající trati byl definitivně zastaven až v lednu 1976 s tím, že pro přepravu nákladu se úzkokolejka nepoužívala již od poloviny šedesátých let. Zajímavé je, že oficiálně byla trať zrušena teprve v roce 1984 a koleje a některé mosty byly oficiálně rozebrány ještě o dvanáct let později. Zejména proto, aby zloději kovů nebyli rychlejší.Muzeum frýdlantské úzkokolejky sídlí v bývalé výtopně a k dispozici má i přilehlé kolejiště (o normálním rozchodu).Chátraly i nádražní budovy, a tak se zdálo, že po úzkokolejce zbudou zanedlouho stopy jen v archivech. 10. září 2004 se ale na Bártlově boudě v Bílém Potoce scházejí fandové všeho okolo železnic Ladislav Crha, jeho syn Ladislav Crha junior a Petr Vidner. Tři osoby je totiž nejmenší počet nutný pro založení spolku.V muzeu není vystavena jen technika, ale i množství fotografií a dalších dobových dokumentů.Trojice se usnáší na založení Spolku Frýdlantské okresní dráhy (dnes občanské sdružení) za účelem zachování památek a renovace bývalé úzkorozchodné železnice Frýdlant v Čechách – Heřmanice. Ladislav Crha senior, strojvedoucí, kterému se povolání stalo životním koníčkemLadislav Crha senior prozrazuje, že k založení spolku zrovna v roce 2004 vedla ještě jiná motivace: „My jsme totiž koupili motorovou lokomotivu T 36.002 z trati Oschatz–Mügeln. Stála mě 5000 €. Napřed jsem svému kontaktu řekl, že to nepřipadá v úvahu, ale pak jsem tři noci nemohl usnout a nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem prodal i motorku. Pak jsem rok čekal, až vstoupíme do EU, abych za tu mašinu nemusel platit ještě clo a vyplňovat spoustu papírů."Motorová lokomotiva T 36.002 na omlazovací kůře v Bertsdorfu.Tuto mašinku bohužel momentálně ve spolkovém muzeu neuvidíte, protože je na generálce v dílnách žitavské úzkokolejky v Bertsdorfu, ale v naší obrazové reportáži ano. Svět je malý a my mírně rozebranou lokomotivu vyfotografovali začátkem léta v rámci reportáže o žitavském „bimbelbahnu“Žitavská úzkokolejka je příkladem, že takovýto projekt může být nejen technickým skanzenem, ale i úspěšným byznysem.V bývalé frýdlantské výtopně, dnes muzeu úzkokolejky, přeci jen nějaká lokomotiva je. Nicméně stojí na kolejích o běžném rozchodu. Pan Crha starší se chlubí: „Tady ta mašina, to je Prasátko, na tu jsme se taky složili. Tu jsem koupil v Český Třebový v hospodě na nádraží. My tam seděli s jedním podobným bláznem a on začal povídat, že v Tanvaldu je Prasátko a má jít do sběru. Tak jsem tam hned z té hospody volal a oni mi ji za šedesát tisíc, za cenu sběru, prodali. Z Tanvaldu to pak přivlekli motorákem za naftu. To by dnes už neprošlo.“T 211.1611, alias Prasátko, schovaná za rotou telefonů.K mému překvapení by tato mašina mohla být použitelná i na úzkém rozchodu, protože jak pan Crha říká: „Prasátko je jedinej druh lokomotivy, která se dá přerozchodovávat podle trati.“ Takže použitelnou lokomotivu bude mít v nejbližší době alespoň jednu, někdy v budoucnu možná i dvě.Jeden z vagonů, které budou vyžadovat tisíce hodin práce.I vagonů má spolek několik. Většinou to jsou ruiny, jejichž případné zprovoznění bude běh na dlouhou trať, ale vyplatí se, historickou hodnotu mají. Například vagon vyrobený v železničních dílnách v saském Chemnitz pochází z roku 1896. Jako okamžitě použitelný vypadá červený vagon pro víc jak padesát cestujících, vyrobený ve Švýcarsku roku 1916 a sem dovezený z Rumunska. Švýcarský vagon z roku 1916.Spolek tedy může teoreticky sestavit soupravu provozovatelnou na úzkém rozchodu, ale nemá koleje, po kterých by s ním jezdil. Za tím účelem se členové spolku snaží znovu postavit alespoň kousek trati od bývalého nádraží úzkokolejky ve Frýdlantu k muzeu ve výtopně. Interiér švýcarského vozu.Liberecký kraj již poskytl finanční podporu na studii proveditelnosti. Činnosti Občanského sdružení Spolek Frýdlantské okresní dráhy jsou nakloněné i další instituce. Například České dráhy poskytly muzeu prostory bývalé výtopny svého frýdlantského depa a platí i jeho nezbytnou údržbu.Některé exponáty má muzeum pod širým nebem. Dosud nezlikvidovaný most úzkokolejky.Zatím se daří postupně zvelebovat nádraží úzkokolejky ve Frýdlantu, které koupil Ondřej Šimůnek, rovněž člen spolku. Budova a zbytky kdysi poměrně rozvětveného kolejiště stojí bokem vedle zmodernizovaného nádraží Českých drah, takže až budete čekat na vlak, můžete se přesvědčit, že byly například instalovány původní prvorepublikové nápisy, prostor kolejiště je zbavený náletových dřevin a složené pražce svědčí o tom, že rekonstrukci trati myslí spolek vážně. Ve vlastní nádražní budově, silně necitlivě upravené za komunismu, sídlí lékařská ordinace.Na bývalou konečnou ve Frýdlantu se vrátily původní nápisy.Zprovoznit zbytek trati do Heřmanic nebo dokonce až do Žitavy ovšem zůstane jen krásným snem. Nehledě na finanční náročnost a udržitelnost takového projektu by na území Polska ani nebylo možno trať rekonstruovat, protože pozemky mají nové vlastníky, jsou do značné míry zastavěné a další území nemilosrdně ukrajuje povrchový důl. Pro úplnost dodávám, že pár desítek metrů dlouhý symbolický úsek trati byl jako jakýsi památník zrekonstruován v Dětřichově (MAPA). V Česku se jinak spíš uvažuje bývalé náspy proměnit v cyklostezky.Železničním nadšencům se daří získávat zajímavé artefakty.Škoda bude rozpadajícího se nádraží v Heřmanicích. Na stránkách Libereckého kraje je objekt nabízený mezi brownfieldy. Revitalizaci alespoň hlavní budovy na muzeum má sice v rozvojovém dokumentu Mikroregion Frýdlantsko, ale stále s poznámkou „podle dostupných zdrojů“.Na nádraží úzkokolejky ve Frýdlantu se pilně pracuje.Těšit se tedy můžeme alespoň na to, až bude úzkokolejný vláček vozit návštěvníky ze zrekonstruovaného nádraží Frýdlantské okresní dráhy ve Frýdlantě do muzea, nacházejícího se za železničním přejezdem (MAPA). Zatím je sem přístup jen po panelové cestě. Muzeum je otevřeno od června do srpna každou sobotu od 9 do 16 hodin. Mimo tuto dobu je návštěvu možno sjednat telefonicky nebo mailem. Podrobnosti naleznete na www.hermanicka.wz.cz nebo aktuální info na Facebooku.
 

Text a foto Mad

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace