V Jizerskohorském technickém muzeu byl objeven zazděný archiv. Přijďte objevovat novinky, které muzeum nabízí!

Muzeum má tři základní sekce a několik menších podsekcí. Největším exponátem je budova sama. Pochází z roku 1913 a jde o betonovou stavbu, o které lze bez nadsázky říci, že je z recyklovaného materiálu z fabriky původní, která vyhořela v únoru 1913. Ve své době šlo o ojedinělé dílo, o kterém se tehdy psalo v odborných časopisech (ano, již na počátku 20. století vycházely odborná periodika). Laika asi nejvíce zaujme originální protipožární systém. Továrna fungovala jako odpadní přádelna, ze starých látek vyráběla novou přízi vhodnou zejména na hrubší tkaniny, jako jsou různé plachtoviny. Vyráběla se zde ale i kvalitní příze pro ruční tkaní koberců. Přízi pro vratislavický Bytex dodávala továrna i po válce, kdy se stala součástí koncernu. Textilní výroba se v Bílém Potoce udržela až do roku 2001. Rodina Šerclů komplex továrny koupila rok na to a zřídila zde Motorářskou strojírnu Šercl s.r.o., která provozuje specializovanou dílnu, v níž provádí restaurování a opravy historické techniky. V dalších patrech hlavní budovy vzniklo Jizerskohorské technické muzeum. V rámci první části expozice si návštěvníci prohlédnou i technické zázemí bývalé fabriky, například kotelnu a strojovnu, kde jsou k vidění nejen původní kotle, ale také historické stabilní motory.

Druhou sekcí je expozice leteckých motorů a letecké techniky, dnes proložená oddílem historických obráběcích strojů. Ty jsou rozmístěny tak, aby zhruba odpovídala doba výroby daného leteckého motoru a vystaveného obráběcího stroje. Dá se říci, že velmi ojedinělá jak tematicky, tak vazbou k místu, je samostatná Expozice letecké archeologie. V Jizerských horách se totiž zřítilo mnoho strojů a k řadě leteckch nehod došlo přímo v okolí Bílého Potoka, tedy v bezprostřední blízkosti muzea. Některá z celkem jedenácti míst leteckých katastrof, které se tu udály, jsou viditelná dokonce z okna muzea. Není to tím, že by bylo místo začarované, ale proto, že terén tu je členitý a nepřehledný, povětrnostní poměry dosti specifické a letecký provoz tu býval v první polovině 20. století relativně hustý. „Jako muzeum spolupracujeme s místním turistickým spolkem a chtěli bychom informace o místech nehod zpopularizovat v rámci nějaké naučné stezky“, říká Pavel Šercl, který by rád veřejnosti více přiblížil i tuto temnější část historie Jizerských hor.

Třetí patro továrny je zasvěceno textilním strojům, což souvisí s původní činností fabriky. Perspektivně by tato expozice měla mapovat celý tok výroby a zpracování příze. Do tohoto patra bude časem začleněna sekce Technika v domácnosti. Vizí pak je expozice techniky ve zdravotnictví a techniky v kultuře, prezentující například historické kinoprojektory ze sálů v okolí. Vše vystavené by mělo mít vazbu na region. Řada těchto úvah se děje ve spolupráci se Severočeským muzeem v Liberci.Díky Severočeskému muzeu se vlastně rozrostl počet vystavených exponátů. Jizerskohorské technické muzeum totiž z Liberce získalo vitríny ze Severočeského muzea, které se jich zbavovalo v rámci rekonstrukce a zcela nového řešení expozice. To znamená, že nově uvidíte předměty, které nebylo moudré vystavovat volně anebo je prostě nebylo kam dát. 

Historický industriální areál, ve kterém muzeum sídlí, sice nemá vlastní strašidlo, ale občas vydá překvapivé tajemství. Například v bývalém bytě technického ředitele nalezl Pavel Šercl zazděný archiv, který obsahoval nejen plány továrny a stavební dokumentaci, ale i dokumentaci jiných průmyslových objektů v obci, protože majitel továrny, průmyslník Wienert, na jejich základě půjčoval peníze. „Já tam měnil zářivky za žárovky. Žárovka má jiný charakter osvětlení než zářivka a na stěně se díky tomu najednou objevil náznak klenby. Tak jsem zašel pro vrtačku a on tam ten vrták zajel, a když jsem tam strčil drát, zjistil jsem, že píchám do něčeho měkkého. Tak jsem ten již zařízený pokoj zakryl igelitem, vzal majzlík a už to jelo. Ještě v noci jsem výklenek vyboural a objevil v něm nádherně úhledně zabalené dokumenty. Památkáři byli nadšení“, vzpomíná Pavel Šercl. Nadšení odborníků se nelze divit. Po válce se totiž vše nejen odsud centralizovalo do staré radnice v Novém Městě pod Smrkem a ta pak v padesátých letech vyhořela, takže se značná část dokumentů nedochovala. Nalezený archiv již pomohl ke vzniku několika odborných publikací. A až si celé muzeum důkladně prohlédnete, můžete si rovnou naplánovat další prohlídku za pár let. Před fabrikou totiž momentálně leží fragmenty parního stroje firmy Ringhoffer, unikátu z kunínského lihovaru. Jde o jediný dochovaný kus, o kterém se v Evropě ví. Přitom to je typově stejný stroj, který byl ve zdejší strojovně. Pavel Šercl hodlá stroj zrekonstruovat a umístit ho do strojovny, kam patří. Pak bude stačit zatopit pod kotlem a kola se po sto letech roztočí. Původní parní kotel se totiž ve fabrice dochoval. Že se vám zdá, že ten kus šrotu již nikdy nemůže fungovat? Ale jděte, Pavel Šercl o výsledku nepochybuje. Větší starost mu dělají stavební práce. Bude třeba vybudovat nový betonový fundament, a co se týče stavebnictví, pohybují se strojaři na tenkém ledě.Text a foto Mad