Anticena za nejhorší silnici v rekreační oblasti zůstává v kraji: Cesta přes Kryštofovo Údolí je šílená už dlouho

Vzala jsem si pár dní volna a se skupinou rekreačních motocyklistů na dvou kolech vyrazila po vlastech českých. Převážně po silnicích třetí třídy, protože dálnice a jedničky jsou rozkopané po celé zemi a dvojky jsou zrádné objížďkami. Známe to i z nejbližšího okolí, kdy leckam vlastně nejde vůbec dojet. Tápou i znalci místních poměrů a „kančích stezek", natož pak přespolní. Kusá informace „ulice xy je neprůjezdná“ umístěná u zákazové značky je opravdu k nezaplacení. Vlastně úplně k ničemu. Místní to vidí a přespolnímu je to šumák. Neprojede a je mu jedno, jak se ulice jmenuje.

Liberecké dopravní peklo se aktuálně odehrává při hledání cesty k zoo, informační cedule jsou zmatené, objízdné značení nulové. Totéž ale v bleděmodrém platí pro Londýnskou, kdy se o uzavírce dozvíte až ve chvíli, kdy už v ní jste. Neuvěřitelné! Pokračovat by se dalo donekonečna, proto už jen pár slov k pražské dálnici kolem Jeřmanic. Pokud mi paměť slouží, opravovala se tu nedávno svodidla a rychlostka byla na střídačku v obou směrech zavírána pěkně dlouho. Po pár měsících se dělá nový povrch… Něco mi říká, že není od věci použít rčení o čemsi shnilém ve státě českém. Tuto komunikaci totiž obhospodařuje státní ŘSD a po mém soudu tak činí pěkně po kocourkovsku.

Projeli jsme na jednostopých vozidlech půlku republiky a s nepotěšením musím konstatovat, že anticena za nejhorší silnici v rekreační oblasti zůstává doma, v Libereckém kraji. Fakt nechápu, proč je silnice přes Kryštofovo Údolí už mnoho let tak šílená. Kdyby nevedla přes jeden z nejvyhledávanějších turistických cílů pochopím, že úseků vyžadujících opravu je moc a peněz a kapacit málo. Jenže ona přes jednu z nejnavštěvovanějších obcí v kraji vede.

Na opačném pólu mého soukromého žebříčku rekreačních silnic jsou komunikace vedoucí Krušnými horami. Tolik krásných asfaltek se jinde nevidí. Pravda, není na nich nijak silný provoz, takže je nemá kdo zničit, ale moje zcela bezvýznamné ocenění si každopádně zaslouží. Krušné hory jsou neprávem opomíjeny, byť v sobě zahrnují krásu Šumavy i atraktivitu Jizerek. Vřele doporučuji.

S velkou nechutí se musím lehce ponořit do lokální politiky. Nový městský architekt si už užívá opoziční „přízně“. To se dalo čekat, že koalice dostane za uši kvůli způsobu jeho výběru. Dělat výběrko o jednom uchazeči je zbytečná nahrávka na smeč. Bylo-li vedení města o vybrané osobě přesvědčeno předem, mělo architekta jednoduše jmenovat a nehrát zbytečné divadlo. Od opozice by utržila úplně stejné „facky“. Ty ostatně přijdou, ať udělá cokoliv, takže netřeba předstírat vrchol transparentnosti. Na situace s výběrovým řízením ve formě stínohry byla expert předchozí politická garnitura, není nutné opakovat její školácké chyby.

Tento víkend patří festivalu Benátská. Hned v jeho úvodu přišla ledová sprcha v podobě nepřítomnosti letos osmdesátileté legendy, Karla Gotta. Údajně účast zrušil až ve středu kvůli akutnímu zápalu plic. Nejpopulárnější český zpěvák, o němž veřejnoprávní televize v upoutávkách už měsíc tvrdí, že je Gott, měl na festivalu oslavit své 80. narozeniny, které připadly na 14. července. To napsala tisková agentura a posléze převzala všechna seriózní média. Bulvár ale už od pondělka tvrdil, že Mistr nepřijede, že se necítí zdráv… Špitla mi to pedikérka, která má o těchto věcech přehled.

Takže lidé s lístky na Gotta museli vzít zavděk jen jeho hosty, kteří bezpečně nepatří do jeho ligy. Což není úplně košer.

Sedmadvacátý ročník festivalu Benátská! s Impulsem má za čtyři dny na třech scénách uvést přes 50 hudebních formací a dýdžejů. Vystoupení se mají konat na dvou pódiích a ve stanu Rádia Impuls. Sobota má patřit českým interpretům, jako jsou Chinaski, Lenny nebo Ben Cristovao. Pořadatelé odhadují, že návštěvnost mohla být vyšší než loni, kdy přišlo 40 tisíc lidí.

Což už je síla. Pamatuji úplné začátky Benátské noci na Žluté plovárně na Malé Skále a její postupné mohutnění ve festival, který se nakonec na Malou Skálu nevešel. Jeho přesun do Liberce byl tudíž logický, nezbytný. Ovšem pro nás, skalní Skaláky, je to přesun neskousnutelný. Škoda, v kulisách kolem řeky Jizery to bývávala úžasná akce. Její liberecká podoba je už jiná kapitola, která se bez jakékoliv újmy odehrává bez mé přítomnosti. Nesnáším totiž masovky v jakékoliv podobě.

Už zase se nám v kraji rozmáhá takový nešvar, kdy se kradou jízdní kola. Bez pozdravu mizí od zahradních restaurací či turistických cílů, kde jsou hrozny bicyklů pozamykaných ve stojanech standardem. Stačí si jen vybrat. Lankový zámek není pro lapku žádná překážka… Dokáži si tu situaci dost živě představit. První půlka výletu na kole, následuje šok, patálie a zpátky pěkně po svých, stopem nebo veřejnou dopravou. Stejně hrůzný průběh výletu jako jiná tuzemská specialita – do Čech autem, zpátky vlakem. Zahraniční návštěvníci, kteří v našich končinách přišli o vůz, vědí.

Osobně si vždycky k odpočinku či občerstvení sedám tam, odkud na kolo vidím a bez dozoru bych jej nenechala ani náhodou. Moc ale netuším, co by se dělo, kdyby si zloděj vybral právě můj bicykl. Zda by ho slova údivu a následné výzvy k navrácení kola zastavily.

Končíme pozitivně, zvířátkem: Liberecká zoo má poprvé od ptačí chřipky mláďata plameňáků. Zahradu tato nemoc zasáhla v únoru 2017. V liberecké zoo na ptačí chřipku uhynula na začátku února 2017 labuť a o pár dní později také samice kriticky ohroženého pelikána skvrnozobého. Další ptáci včetně plameňáků museli být kvůli tomu v izolaci. Dlouho byli plameňáci nuceně zavření uvnitř a pak nehnízdili. V minulých dvou letech neměli ani jedno vejce. Před ptačí chřipkou měla liberecká kolonie čítající asi 30 jedinců mláďata každý rok… Plameňáci se konečně vrátili do formy, letos vyvedli zatím dvě mláďata, která se vyklubala před týdnem. No tak sláva.

Hezký víkend.

Alena Roubalová