Čeká nás další masakr především na sociálních sítích. Je to eufemismus, vzhledem k tomu, co se tam píše a psát bude
Končí týden, který přinesl dvě zásadní události. Přesně před 50 lety, 21. září 1973, se rozhledna Ještěd, resp. tehdy už horský hotel s vysílačem v jednom, otevřela veřejnosti. Ikonická a nadčasová stavba se postarala o harmonické prodloužení 1012 metrů vysoké hory a stala se dominantou krajiny kolem Liberce. Její architekt za ni dostal, jako jediný Čech, mezinárodní Perretovu cenu.
Dnes je Ještěd symbolem celého kraje a všichni už dlouho a pevně doufáme, že se legendární objekt dočká potřebné rekonstrukce, aby sloužil i dalším generacím. Současným majitelem stavby jsou České radiokomunikace.
Stavbě na kopci rozhodně neprospěla havárie kabinové lanovky, která byla pohodlnou a atraktivní spojnicí mezi stotisícovým městem a dominantou. Též pevně doufáme, že se se lanovka vrátí, byť v nové podobě odpovídající tomuto století. Toho by se ráda dožila ještě naše generace.
Fakta o Ještědu
Architekt: Karel Hubáček
Interiéry: Otakar Binar
Statika: Zdeněk Patrman
Výška stavby: 99 metrů
Průměr půdorysu: 33 metrů
Nadmořská výška: 1012 metrů
Tvar: jednodílný rotační hyperboloid
Položení základního kamene: 30. července 1966
Oficiální dokončení a předání stavby: 9. července 1973
Slavnostní otevření pro veřejnost: 21. září 1973
Celková cena: 64 milionů Kčs
Druhou zásadní událostí končícího týdne je oznámení trojnásobného hejtmana Martina Půty, že bude za „své“ Starosty pro Liberecký kraj opět, už počtvrté, kandidovat na nejvyšší politický post v severovýchodních Čechách.
Jakkoliv se někdo tváří překvapeně a snaží se sršit sarkasmem, neboť Martin Půta po svém hattricku v roce 2020 zahlásil „třikrát a dost“, nic překvapivého na tom není. Co jiného by asi tak měl dělat, když se jeho „causa“ s nebohým libereckým kostelem Máří Magdaleny (nebohým proto, že se kostel stal ukázkovou obětí politických výmyslů a nesmyslů a vysoce pravděpodobně spadne) za další čtyři roky směrem ke konečnému verdiktu nepohnula ani o milimetr? Je sice už jednou soudem osvobozen, ale pravomocný rozsudek, navzdory letopočtu v kalendáři, nikde.
S takovým "cejchem", který mu ale záhadně nepřekáží v krajských či komunálních volbách, fakt ani trojnásobný hejtman nemůže pomýšlet na ministerský post a protože je rozumný, ani na poslaneckou lavici, byť tam ho už jednou lidé zvolili, dokonce z posledního místa kandidátky. On ale dal přednost hejtmanství před kumulací postů a platů.
Ať se to líbí nebo ne, není v kraji výraznějšího politika. Nevybíravým pomluvám pramenícím z nenávisti politických oponentů, soustavnému osočování a dalším nesmyslům dokáže čelit, aniž by ze sebe musel dělat kašpara. Nemusí před kamerou ani hladit oslíka, ani se tlemit do objektivu při otvírání pet lahve. Tyhle trapárny může směle přenechat konkurenci, jeho bublina se nerada otřásá hnusem.
Zřejmě svou práci dělá dobře, když má pořád tolik voličské přízně, což je u volených funkcí to podstatné. Ač „chlapec z Hrádku“, nehýřící ani prestižním vzděláním ani oslnivou pracovní kariérou před politickou dráhou, převálcuje spolehlivě všechny, kdo se ho snaží vystřídat. Přírodní talent... Se svými Starosty dává už více než dekádu na frak nejen klasickým politickým stranám, ale i partičkám politických aktivistů, kteří se za účelem voleb a zisků z nich, spolčují podle aktuální potřeby a líbivých témat.
Bude zajímavé sledovat, kdo se mu v boji o křeslo hejtmana postaví. Je všeobecně známo, že obecně silné, protože ryze populistické ANO, nemá lidi a rudozelené sestavy zase nemají reálnou sílu, jen plno líbivých, leč zoufale planých řečí.
Krajské volby jsou příští rok, takže konstatuji, že kampaň před nimi byla tento týden odstartována. To zas bude především na sociálních sítích a propagandistických webech, kam si každý může psát, co chce, masakr. A to je pořád eufemismus neboli meliorativum, vzhledem k tomu, co se tam píše a psát bude.
Liberecký dopravní podnik bude poprvé dlouhodobě testovat v provozu MHD elektrobus. Na čtvrt roku si zapůjčil nízkopodlažní vůz od firmy SOR Libchavy, do kterého nyní montuje odbavovací zařízení, aby mohl s cestujícími co nejdříve vyjet.
Liberec vybral právě nadcházející podzimní a zimní čas, aby se vyzkoušelo, jak bude elektrický autobus v podmínkách podhorského města fungovat. To je rozumné, protože v létě, pokud není plus 40 stupňů, umí i po kopcích jezdit každý autobus. Když ale napadne metr sněhu a venku je minus dvacet, je to jiná.
Zatím se za volantem elektrobusu vystřídali, vyfotili a na facebooku předvedli primátor i někteří jeho náměstci, takže to tak trochu vypadá, že si „velcí kluci“ pořídili i něco na hraní.
Krajské město se už brzy zaměří na dodržování rychlosti. Liberec se totiž chystá koupit kromě takzvaně represivních radarů, které umožňují pokutovat řidiče překračující povolenou rychlost, i deset informativních zařízení. Vydá za ně zhruba milion korun. Ještě není rozhodnuto, kam se informativní radary umístí, ale někde už je jasno. Jde například o ulice Zahradní, Žitavská, Partyzánská, Puškinova, Kateřinská, Americká či ulice Antonína Cihláře.
Represivní systém s vybíráním pokut chce radnice spustit na začátku příštího roku. Prvním místem, kde se bude takto měřit, je v Liberci ulice Dubice, kde podle dřívějších měření nedodržují povolenou rychlost zhruba tři čtvrtiny řidičů. Silnice je výpadovkou směrem na Ještěd, jde o rovný úsek v kopci.
Přiznávám, že doteď jsem netušila, že nějaká ulice Dubice vůbec existuje. Mapy.cz mi ale ujasnily, že jde o úsek mezi Ještědskou a České mládeže.
A končíme kulturou. První premiérou jubilejní 140. sezony libereckého Šaldova divadla nazvané Zrození bylo páteční uvedení Adama a Evy. Šlo o scénické provedení oratoria českého skladatele Josefa Myslivečka, který tvořil v Itálii. Dílo operní soubor uvedl ve spolupráci s baletním i jako českou premiéru.
Slušný začátek nového divadelního cyklu.
Hezký víkend.
Alena Roubalová