Česká strana chce mít co pít a polská strana mít čím topit a svítit - to je základ mezinárodního megaproblému jménem Turów

Vážný mezinárodní spor, kdy česká strana chce (velice zjednodušeno) mít co pít a polská strana mít čím topit a svítit, částečně rozsekl evropský soud, který Polsku uložil sankce za pokračující těžbu. Jenže: Peněz se lidé v českém pohraničí nenapijí a nadto budou miliardové částky příjmem evropské kasy. Ta možná někdy něco uvolní na nejrůznější opatření v severovýchodních Čechách.

Například na výstavbu lepší ochranné hraniční stěny, která by zabránila, pokud by se realizátorům podařilo přelstít přírodní zákony, odtékání vody přes čáru. Nebo na nejrůznější meření a sondy, jež by jednoznačně stanovily parametry, za nichž může těžba pokračovat - únosně pro českou stranu. Ta se dušuje, že těžbu u sousedů úplně zastavit nechce, jde jí o ochranné mechanismy a výši kompenzace. Poláci ale české návrhy považují za finančně nereálné, prý už nyní přesahují výši soudně stanovené sankce.

Soud Evropské unie totiž v tomto kole rozhodl ve prospěch Česka, Poláci verdikt hrdinně ignorují a jsou uražení. Někde jsem četla, že v polské Bogatynii, pohraničním městě v černém trojúhelníku, odmítají obsluhovat Čechy, což hlásá nápis na dveřích jedné hospody. Já tedy nevím, ale našinec v Polsku do hospody příliš nechodí. Proč taky... Polský premiér se koncem týdne odmítl setkat se svým českým protějškem a je kolem toho velké diplomatické dusno.

Česká strana oprávněně běsní, chce jednat a něco smysluplného i dojednat. Proklamací a hovorů už bylo dost. V pátek Poláci avizovali trucování, pak ale na dojednanou schůzku do Prahy dorazili. Nespokojeni jsou ale ve finále úplně všichni. Je zaděláno na slušný mezinárodní problém, unijní i ve Visegrádské skupině.

Liberecký kraj navíc po Evropské komisi (EK) logicky požaduje, aby vytvořila speciální dotační program a převedla do něj vybrané penále od Polska v souvislosti s příhraničním hnědouhelným dolem Turów. Zároveň chce, aby peníze z tohoto programu uvolnila EK na opatření, které souvisí s negativními dopady těžby Turówa na životy obyvatel České republiky. Zejména na zajištění náhradních zdrojů pitné vody, monitoring hluku, prašnosti a poklesu terénů v oblasti zasažené činností tohoto dolu. Usnesení v úterý schválili zastupitelé Libereckého kraje.

Třemi slovy: Dost slušný chaos, kdy se situace mění každý den a veřejnost už přestává stíhat sledovat, co aktuálně platí. Ovšem na konci onoho prozatím jen mediálního chaosu jsou lidé, kteří mají vážné obavy o vodu, jíž se jim přestane dostávat, pokud se nic faktického nestane. To je asi základ, od kterého by se měly odvíjet všechny následné kroky, úvahy i rozhodnutí.

V první řadě by měly vychladnout hlavy a poté se musí provést seriozní rozbor, co se vlastně stalo a jak dál, s přihlédnutím k oprávněným zájmům obou stran sporu. Rozmáchlá politická gesta ani pusté řeči věci neprospějí. Pít se nedají, vyprat se v nich nedá.

Takže si to shrňme: Důl se nachází v polském regionu, který sousedí s Libereckem. Unijní soud v pondělí vyměřil Polsku pokutu půl milionu eur (12,7 milionu Kč) denně za to, že nezastavilo těžbu v dole. Finanční sankci má Varšava platit do chvíle, než uposlechne jarního příkazu soudu a práce v dole ukončí. Předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v Turówu vydal Soudní dvůr EU v květnu po české žalobě, podle níž důl mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Polsko však příkaz dodržet odmítlo a požádalo soud o jeho zrušení s tím, že náhlé zastavení těžby by mohlo způsobit ekologickou katastrofu a pro zemi by mělo značné ekonomické následky.

Polský důl Turów zásobuje uhlím hlavně sousední elektrárnu. Skupina PGE, která důl i elektrárnu vlastní, tam chce těžit do roku 2044. Důl by se měl rozšířit až na 30 kilometrů čtverečních a Poláci plánují těžit až do hloubky 330 metrů. Obyvatelé na české straně se obávají nejen ztráty pitné vody, ale i zvýšení prašnosti a hluku.

Co tam máme dál...

Jablonec nad Nisou v sobotu dopoledne přišel o jednu ze svých dominant. K odstřelu 162 metrů vysokého komína v areálu nevyužívané výtopny Brandl bylo potřeba 75 kilogramů trhaviny, což si vyžádalo omezení v dopravě i zamezení přístupu do nejbližšího okolí. Po odstřelu železobetonový monolit vážící přes 10.000 tun padal 15 vteřin. Dopadl podle plánu hlavního střelmistra Vladimíra Pravdy na nevyužívané budovy, které jsou v areálu výtopny pod ním. Komín Brandlu byl nejvyšší stavbou Libereckého kraje. Amen.

Krajské zastupitelstvo v úterý schválilo finanční operace vážící se k nemocnicím. Liberecký kraj se stane třetím akcionářem společnosti MMN (dříve Masarykova městská nemocnice), která provozuje nemocnice v Jilemnici a Semilech. MMN dosud vlastnily jen města Semily a Jilemnice. Jejich zastupitelstva vstup kraje do MMN už dříve schválily a podmínky transakce za bezmála 187,5 milionu korun už odsouhlasili také krajští zastupitelé. Bez účasti kraje tak zůstane už jen jablonecká městská nemocnice.

Frýdlant naopak nejspíš ještě letos získá minoritní podíl v Krajské nemocnici Liberec (KNL). Dostane 3,63 procenta akcií za to, že do KNL vloží část nemocničního areálu ve Frýdlantu v hodnotě 38,2 milionu korun, který zatím této společnosti pronajímá. Vyplývá to z návrhu programu valné hromady KNL, který dostali k dispozici krajští zastupitelé. Valná hromada se bude konat v říjnu. Transakce by měla KNL administrativně usnadnit modernizaci nemocničního areálu v Frýdlantu.

A končíme v libereckých Ruprechticích: Roky slibovaná úprava části tamního sídliště, která má pomoci zlepšit i podmínky k parkování, nezačne ani letos. Město musí znovu vypsat zakázku, ze které vybere firmu, jež práce provede. Do zrušené soutěže se sice přihlásili dva uchazeči, jejich nabídky ale zhruba o dva miliony korun překračovaly maximálně stanovenou cenu 12 milionů korun bez daně. Ceny a časy se mění. Dělat pro "komunál" aktuálně, při ceně vstupů, není žádná výhra. Zvláště v Liberci, kde jsou stavební firmy už roky lovnou zvěří pro propagandisty všech kategorií.

Je to už několikátá avizovaná „změna k lepšímu“, kterou vedení krajského města stoplo. Důvodů se najde vždycky dost a pádných, ale přiznejme si, že to už vůbec nevypadá dobře. Peníze město nemělo nikdy, ale byly doby, kdy si je na svoje priority dokázalo rozumně opatřit.

Opozice pochopitelně ryčí blahem nad takovou „neschopností“ a primátor sebejistě hlásá, že se o úřad bude ucházet i v dalším volebním cyklu (2022 – 2026). To sice chtít může, ale vzhledem k tomu, že se rozvoj Liberce fakticky zastavil roku 2010, je nejvyšší čas, aby se vedení krajského města ujal nějaký výkonnější střelec. Popisovači problémů a kresliči tabulek s vybájeným obsahem už své šance prokaučovali před ním.

Docela mě pobavilo, že radnice vyhlásila akci Chodím pěšky. Jde o soutěž, která už probíhá od 22. 9. a skončí za měsíc - 22. října. Cíl akce je líbivý, cituji z radničního webu: V souvislosti s Evropským týdnem mobility běží soutěžní výzva pro všechny, kterým se nelíbí města plná aut. Jak na to? Stačí udělat na Vašem chytrém telefonu pár kliků…

Lidé za příslib odměny mají na radnici posílat report, kudy a kam chodí. Nechci být jízlivá, ale ono jim mnohdy nic jiného nezbývá, než do cíle dojít pěšky. Jezdit kvůli chaotickým uzavírkám není kudy a v pozdních hodinách ostatně ani není čím.

Tak hezký, údajně poslední teplý víkend s navazujícím svatováclavským volným úterkem.

Alena Roubalová