Další vlna restrikcí posílá ke dnu celá odvětví volnočasových aktivit. Co je pro jedny zábava, je pro druhé obživa

Za všechny významy v překladu do češtiny jmenujme „na dně“. Ano, vyhlášená restriktivní opatření poslala v této, bohužel jen první vlně podzimního omezení, celé segmenty volnočasových aktivit, jež jsou pro jedny zábavou a pro druhé prací, na samé dno. Aniž bylo souběžně řečeno, jaké budou kompenzace.

To nejsou natažené ruce, jak mnozí, kteří pobírají svých 60 až 100 procent platu v každé situaci, blekotají na sociálních sítích. To je konec. Jednotlivci, kterým vláda svými opatřeními znemožnila živit se tím, co umí, mohou jít v nejhorším případě na brigádu do supermarketu, ale tím to zdaleka nekončí. Existuje spousta s volnočasovými aktivitami spojených firem a institucí, kterým zbyly náklady a příjmy vykroužily odpornou nulu. A s nimi půjde do kytek armáda zaměstnanců.

Ryze soukromá zařízení to zřejmě už nepřežijí, protože v chřadnoucí ekonomice se pro ně sotva najde sponzor. Ta krajská, městská a obecní zůstanou na krku zřizovateli. Bez ohledu na to, v jakém modelu se do jarního lockdownu provozovala. Je na rozhodnutí municipalit, která z nich se rozhodne zachránit. Nikdo jiný to udělat nemůže a rozhodně není aktuálním radničním vládám co závidět. Protože cokoliv udělají, udělají v očích někoho, kdo nemusí nic řešit, špatně. Vždycky se najde skupina, které bude vadit to a to a klidně by oželela něco jiného. Netěšme se na ty diskuse, bude to krystalická ukázka, jak moc je společnost v rozkladu.

Události posledních hodin končícího týdne zcela překryly fakt, že se teprve před týdnem uskutečnily krajské volby a dnes ještě doznívá druhé kolo voleb senátních. Volby v Libereckém kraji s vysokým náskokem vyhráli Starostové, kterým k získání většiny v zastupitelstvu chybí jediný mandát. Pro nadcházející čtyři roky jich má 22. Stejně hladce se vyjednala i budoucí koaliční krajská vláda, v níž zasednou SLK, ČPS a ODS.

Je víc než jasné, že Martin Půta s přehledem zvládl volební hattrick, potřetí bude hejtmanem a protože vyhrál „o parník“, mohl si dovolit i velkorysost vůči svým koaličním partnerům – občanským demokratům a pirátům. Obě strany dostanou po dvou křeslech v krajské radě, starostové jich obsadí pět.

Sympatická je skutečnost, že už žádný radní nebude v dohledné době sedět jedním pozadím na dvou posvíceních. Noví vládci kraje si zakázali souběh funkcí, takže starostové zvolení za Starosty pro Liberecký kraj ani starostové v barvách ODS už nemohou mít souběžně krajské angažmá, a přitom nadále vést svoje obce. Jakkoliv je většinou vedou skvěle, protože jsou do jejich vedení voleni opakovaně.

Sympatické je to proto, že v minulém volebním cyklu jsme zažili nejen statutární náměstkyni hejtmana „na vedlejšák“. Netvrdím, že to bylo zvenku nějak patrné, ale uvnitř koalice to asi něco zlé krve vygenerovalo. Zvlášť na jaře, v nejtěžších situacích, jež vnesl covid, a nikdo neměl zkušenost, co s tím. Tehdy každá politická pozice vyžadovala stoprocentní nasazení. A totéž platí i pro podzimní vlnu, která teď vtrhla do našich životů.

V tomto ohledu má Liberecký kraj štěstí, že se tu nijak zásadně nepřepřahá a bude zachována kontinuita. Teď není čas na to, aby se někdo 100 dní orientoval ve zdech krajského mrakodrapu. Ti noví se zkrátka zacvičí za pochodu a jejich skutky vydají za tisíc slov.

Pozitivem krajských voleb je, že vypadly nazelenalé aktivistické sestavy. Jejich protagonisté tak moc toužili po moci i penězích za mandáty, že se rozštěpili do dvou part, jež si ve výsledku pouze rozdělily elektorát ZPL. Není divu, že ani jedna z nich do krajského zastupitelstva nepronikla, protože množství jejích voličů je konečné. Smutnější může být skupina Jana Korytáře, která propadla úplně, skupina Josefa Šedlbauera dopadla o poznání lépe, ale ani tak to nestačilo.

Krajské zastupitelstvo bude pro nadcházející čtyři roky ušetřeno změnařské propagandy, která i během minulé čtyřletky zašla hodně za hranu. Souběžně narazila na dno i strop. Voliči osobní dehonestaci politických protivníků a nechutně uvařené aféry nikterak neocenili. Byť to do nich změnařská propaganda hustila horem dolem. Tradičně pomocí mýtů, polopravd, nesmyslů a lží. Na nic jiného se nezmůže. 

Její nynější obava, že v nejvyšším krajském samosprávném orgánu nebude kvalifikovaná opozice, je lichá. Dovolím si tipovat, že opozice je zakomponována do samotné rady, protože ODS i ČPS jsou partajemi tvrdohlavými a programově vcelku ukotvenými. Takže, pokud se s něčím neztotožní, nebudou lpět na svých seslích. Vidíme to v krajském Liberci. ANO si opozičí roli teprve vyzkouší a jedině mu to prospěje. Napadá mě něco o zrnu a plevách...

Piráti by se zase měli mít na pozoru, aby do nich neinfiltrovali zhrzení nazelenalí politici. Některým se to už podařilo a pokusy vyvézt se k moci na zádech sílící strany rozhodně nejsou u konce.

Řekněme si ale upřímně, že to, co kraj čeká, nebude mít s ideologií mnoho společného. Covid a jeho důsledky novou krajskou reprezentaci postaví před taková rozhodnutí, která jim nikdo určitě závidět nemusí. Financí významně ubude, subjektů žádajících o záchranu z veřejných peněz nikoliv. Tipuji, že na seznam potřebných se dostanou i unikátní instituce, které nyní sanuje Liberec a další okresní města, ale slouží celému kraji.

Města na zachování jejich činností v plném rozsahu sotva najdou dost peněz, protože rozpočet významně zhubne i jim. Bude-li chtít mít kraj do budoucna, kromě fungujícího zdravotnictví, školství a opravených silnic, nadále i zoologickou a botanickou zahradu, divadla s vlastními soubory, multifunkční arénu pro nadregionální kulturu a prezentaci (nikoliv chod) profesionálních sportů či v zemi ojedinělá muzea, bude muset sáhnout do kasy a zřejmě si i zpřeházet priority.

V týdnu jsem už v některém z komentářů napsala, že nás čekají bídné roky. Ekonomika státu šlape vodu z posledních sil a „líp“ hned tak nebude. Téměř každý člověk omezení vyplývající z šokující epidemiologické situace tak nějak chápe, ovšem jen do doby, než se jakkoliv dotknou jeho. Poté hned začne srovnávat, hlasitě nechápat a divit se, proč ten může, a on ne.

Já mám ale osobní zkušenost, že něco musím, ač vůbec nechci, neboť to v této chvili pokládám za nezodpovědné. To jsou paradoxy:  V době, kdy premiér v televizi vyhlašoval, že není vyloučen další, nyní už totální lockdown (což znamená, že maximálně do 14 dnů nastane), objednávala jsem si, jako největší ignorant, zahraniční zájezd. Proč? Aby mi nepropadl voucher, kterým mě obšťastnila má cestovka a který nemá nic společného s lex voucher, jenž má alespoň nějaká pravidla a oporu v zákoně.

Cestovky totiž svým klientům, kteří v létě nikam spořádaně neodjeli, vystavily namísto zákonných voucherů jakési poukázky, díky nimž si do konce října musí vybrat náhradní zájezd na příští rok. Moje cestovka mi nadto nařídila, že to musím učinit teď hned, že "toho má hodně", míněni její klienti. Pokud ne, propadne částka investovaná do neuskutečněného zájezdu bez náhrady. Zkrátka má „nejdražší CK“ přichystala další fázi chystané krádeže za bílého dne.

Jistě, měli jsme vyžadovat lex voucher, ovšem cestovky nic takového lidem, kteří nepatřili do ohrožených skupin, svévolně nevydávaly. Věděly, že si klienti jejich poukázku, která nezakládá povinnost někdy vrátit peníze, nakonec vezmou. Tušily, že nikdo ze statisíců takto doběhnutých, resp. podvedených klientů, nebude mít sílu na to, aby cestovní kanceláře a agentury pohnal před spravedlnost.

A tak jsem v tísnivé situaci, kdy vláda oznamovala další várku omezujících opatření a strašila, že bude ještě hůř, vyhledávala v nesmírně okleštěné nabídce předražených zájezdů na příští rok, výlet k moři. Navzdory tomu, že se chci chovat odpovědně, nikam nejezdit a počkat si, až se vše dostane do normálu, pokud někdy vůbec.

Takových nás je hodně, statisíce v celé zemi. Příští rok, až hrůzostrašná opatření opět na chvíli pominou, protože bude už zase před volbami, tak ti, co opravdu k moři či na lyže odjedou (ne každý si může dovolit oželet desetitisíce), přivezou opakovaně koronadárek do republiky, případně jej vyexportují opačným směrem. Říkali přece v televizi, že za druhou vlnu mohou ti, co se v létě rekreovali v cizině. A tak pořád dokola.

Jenom proto, že vláda už zjara nedala cestovkám garantovaný úvěr ve výši 3,5 miliardy na to, aby svým klientům vrátily všechny zaplacené zálohy. V záplavě miliard, které se už na sanaci covidových škod z eráru vyplatily, to je přece jen kapka v moři. Pokud by nikdo neměl v zájezdu uložené peníze, rozhodně by se lépe přesvědčoval, aby preventivně "seděl na zadku a nikudy necoural". Což je v nynější situaci, kdy hrozí zahlcení zdravotnického systému, asi ten nejlepší recept proti čínské chřipce.

Co máte (ne)dělat o víkendu, víte. Berte to ale raději s klidem.

Víte, že v loňském roce léčba pacientů s vybranými duševními poruchami stála VZP přes 4,5 miliardy korun, což je nejvíce za poslední tři roky? A přitom loni o koronaviru, covidu, trasování, testování, plošné vakcinaci lidí, lockdownu, karanténě, izolaci, rejdění špejlí v nosohltanu... nikdo ještě ani neslyšel, natož aby to musel absolvovat. Jsem zvědavá na letošní čísla. Statistiku největší zdravotní pojišťovna zveřejňuje pravidelně, v souvislosti se Světovým dnem duševního zdraví, který každý rok připadá na 10. října.

Tak hezký víkend.

Alena Roubalová