Dnes lidé řeší zimní dovolenou, ale problém je daleko hlubší. Za pár dní vyvstanou otazníky kolem pobytů u moře 

Pro toho, kdo nemá zaplacený pobyt v italských Dolomitech, kam se hodlá přeskupit po vlastní ose, je panika kolem neznámého viru možná úsměvnou lapálií a nechápe, proč národ blázní. Pro jiného, kdo se musí rozhodnout, zda opustí bezpečí domova a vyjede vstříc možné karanténě 900 kilometrů od baráku, to už zase taková legrace není. Doporučení vlády „Nejezděte raději do severní Itálie“ je zcela plonkové.

V minulém týdnu měla jarní prázdniny první půlka Prahy, v tomto ta druhá, následují „přípražské“ okresy Východ a Západ. Při počtu lidí, kteří jezdí lyžovat do Itálie, existuje velká pravděpodobnost, že je koronavirus „na cestě“ a je jen otázkou času, kdy se i v našich zeměpisných šířkách objeví první případy. Liberec má jarní prázdniny od 9. března. To už bude jasněji, ale pořád to neřeší dilema, zda do Dolomit odjet. Během 14 dní se nákaza může posunout od Benátek blíže k horám a pak si každý musí vyhodnotit, zda bude riskovat nepříjemnosti v cizině, nebo oželí peníze za ubytování.

Vláda mu nepomůže, protože striktní zákaz nevydá. Ten by zakládal řadu pojistných událostí, má-li člověk to štěstí a na nepředvídatelné události a na storno se vůbec pojistil. A nespadá-li vyšší moc, jíž epidemie/pandemie choroby bezpochyby je, do výluk u konkrétní pojišťovny, což je víc než pravděpodobné.

Dnes lidé řeší zimní dovolenou, ale problém je daleko hlubší a s odezněním jarních prázdnin neskončí. Řada lidí už má zaplacené zájezdy k moři a je tu problém pro podstatně více lidí. Lze předpokládat, že se za pár týdnů epidemie přesune i do letních dovolenkových destinací, kam už od května začíná jezdit i řada Čechů. A ti budou stát před úplně stejným rozhodnutím. Odjet či neodjet? Zruší-li cestovka zájezd, není co řešit. Snad jen to, kdy a zda vůbec vrátí peníze zaplacené už dávno předem. Že se budou pořadatelé zrušených zájezdů cukat, je víc než jasné už teď.

Vláda by na jasných odpovědích měla zapracovat už nyní, protože nastávající problém se týká podstatně většího množství lidí. Mnohanásobně více, než je lyžařů, kteří si nedokáží představit zimu bez Sellarondy, lyžařského „eldoráda“ kolem Marmolady, nejvyšší hory italských Dolomit.

Jak je zmíněno výše, jednalo liberecké, ale i krajské zastupitelstvo. Na tom libereckém, rekordně krátkém, se nic zvláštního nestalo. Opozice se v předstihu vybouřila na svém propagandistickém webu a samozřejmě s velkým zpožděním napadla témata, u nichž se dalo předpokládat, že nevyšumí do ztracena (dotace z IPRÚ, ohrožená sdílená kola). Kdo čekal, že kvůli tomu bude dusno i na jednání zastupitelů, musel být zklamán. Krotká opozice zase pustila do éteru něco kritiky kvůli nesnižování uhlíkové stopy, potížím v městské hromadné dopravě a po jejím soudu nedostatečnému úklidu města.

Ve finále dokonce došlo i na nevídané souznění s městskou vládou. Existuje-li „společný nepřítel“, jde to. V Liberci se souznícím momentem stalo GDPR, evropské nařízení vztahující se k ochraně osobních údajů. Zastupitelé by si přáli, aby na radničním webu byly uveřejněny i fotografie vedoucích odborů. Zastupitelé je prý neznají…

Odhlédneme-li od toho, že kvůli rozeznání obličejů vedoucích úředníků není třeba žádné zvláštní mise a kdo chce, seznámí se s nimi jinde než na webu, narazíme právě na GDPR. Zveřejňování podobenek nařízení o ochraně osobních údajů odporuje, nesouhlasí-li s tím nositel obličeje. Zastupitelé by měli vzít na vědomí, že úředník není žádný politik, který by, na rozdíl od nich, bažil po každém snímku, jenž se ocitne ve veřejném prostoru. Za úředníka by měla mluvit práce, ne vystavený obličej.

Tajemníkovi, který je nadřízeným všech úředníků, se nedivím, že se stran zveřejňování fotografií zaměstnanců magistrátu nechce pouštět do žádné větší akce. V první řadě musí dodržovat zákon, jenž je nadřazen všem nápadům zastupitelů. Jedno, zda užitečným, nebo nesmyslným. Nadto má každý vedoucí odboru svého gesčního náměstka, který jistě dokáže propojit příslušného úředníka s konkrétním zastupitelem, pokud to je z jakéhokoliv důvodu nad jeho schopnosti.

Krajské zastupitelstvo si opakovaně užilo opoziční kritiky vztahující se k technickému dozoru investora. Změnaři se totiž domnívají, že našli dost dlouhý bič na nenáviděný stavební segment. A protože kritizované stavby nestaví ta jimi nenáviděná firma, jíž by s velkou chutí nasadili už miliontou oslí hlavu, vtrhli s kritikou o patro níž. Jak to dopadlo, víme. Kritikové TDI jsou za kašpary, protože jejich „analýza“ je nejen odborné veřejnosti vyloženě k smíchu.

Mimochodem, ví snad někdo, kdo formou veřejné zakázky staví onu zborcenou jabloneckou průmyslovku? Je snad všeobecně známo, kdo staví neustále se prodražující liberecké muzeum? Samozřejmě, že ne. Ono totiž Změně nikdy nešlo o věc, o obranu veřejných peněz a rovné podmínky, ale vždycky jen o dehonestaci jediné firmy a jejích majitelů. Aktuální tažení proti vykonavatelům stavebního dozoru to jasně dokazuje.

Navíc jsou na krku krajské volby, takže se našel i leitmotiv kampaně. Zelená témata moc netáhnou a nazelenalí lokální politici si je navíc nechali vyfouknout jinými. O Turów se dost dobře starají Starostové, o Tlustec, který ale nemá sílu na celokrajský záběr, se už berou Piráti. Zeleným, jedno s kým a kde sdruženým, prozatím zbylo jen dýchavičné dobíhání rozjetého vlaku.

Nijak zvlášť už nerezonuje ani soudní řízení v cause, do níž byl jinými aktéry zapleten hejtman Martin Půta. V končícím týdnu se odehrála dvě z mnoha dějství, kde se řešil střet soudních znalců, kteří se nedokázali shodnout ani na tom, jaký den je v kalendáři. Je tak otázkou, zda vůbec, a pokud ano, tak o kolik, měla být stavba libereckého kostela sv. Máří Magdaleny předražena. Zatím se péčí Půtových stranických konkurentů a třídních nepřátel dostávala do světa jen čísla, s nimiž operuje obžaloba. A ono to po tomto týdnu vypadá, že nic nebylo dále od pravdy. Veselá historka s v soudní síni nefungujícím přehrávacím zařízením, z nějž měly zaznít záznamy odposlechů, je pak už jen dokreslením příběhu, jenž jako proces století tak nějak vyšuměl.

Uvidíme ale, jak první dějství nekonečného příběhu dopadne, soud pokračuje i v nadcházejícím týdnu a soudce chce dospět k prvoinstančními verdiktu. Už teď je ale jasné, že martýrium hned tak neskončí, protože neúspěšná strana se bezpochyby odvolá a anabáze začne nanovo.

Tak raději hezký víkend. Je opět masopustní, o čemž moc dobře vědí například v Hejnicích, kde veselí s maskami a nezbytnými laskominami vypukne po sobotním obědě. Zdejší starosta, kterého jsem si ve vší úctě dovolila nazvat "svérázem", se vzhledem k avizované vichřici prý promění ve vakoveverku a, jak oznámil na facebooku, bude během masopustního průvodu plachtit mezi jednotlivými občerstvovacími zastávkami. U toho byste neměli chybět.

Víkend je též neopakovatelný tím, že jeho součástí je den, který se opakuje jedenkrát za čtyři roky. Všem, kdo mají 29. února narozeniny, všechno nejlepší.

Alena Roubalová