Dvanáctičlenný tým měsíčků zjevně přestal "pařit" a vyměňovat si místa u ohně

Pískat to Jablonci a Malina Safety si rozhodně netroufám, obě strany sporu mají své argumenty, proč konaly jak konaly. Bude je muset rozsoudit někdo povolaný, ne vox populi. Jako obvykle, co člověk, to názor. Osobně na celé záležitosti oceňuji tiskový servis, kterého se novinářům ke kauze dostalo. Jablonecká radnice informovala neprodleně a obsáhle. Dala si práci s vytvořením kompletního kontextu. To se cení, když se nemusejí tzv. backgroundy (související informace) hledat po všech databázích a archivech.

Své si veřejně řekl i Radek Malina, byť je oproti radnici, která má páky na zacílení veřejného mínění, samozřejmě v nevýhodě.

Když se dívám na poslední fotografie objektu, kde jsem v minulém století, v jeho „liazácko-eróhácké éře", zažila nejednu veselou chvilku, cítím nostalgii a mám neodbytný pocit, že tohle Schlaraffia už rozchodit nemůže. Bude ale užitečné, když se její příběh stane mementem a zprofanovaným vztyčeným ukazovákem. Opodál chátrá jiná budova, větší a věhlasnější – jablonecké lázně. Tamní radnice se už nechala slyšet, že má s nimi plány, ale měla by začít i konat. Aby se lázně z té přemíry léta trvajícího uvažování, nezbytného úřadování, schůzek, žádostí a povolování náhodou také nezhroutily.

V této souvislosti musím zmínit lázně liberecké, které rovněž měly namále. Nebýt osvíceného vedení radnice (kolem roku 2008), které navzdory všemu otevřenému nepřátelství rozhodlo o jejich záchraně a přestavbě na sídlo oblastní galerie, mohla být dnes na rohu Masarykovy a Vítězné báječná stavební parcela s hromadou suti. A v éteru diskuse, co s ní, kdo to zavinil a kdo a čím může tuto část nejatraktivnější části krajského města zaplnit.

Ostatně, liberecké Lázně se v tomto týdnu staly hvězdou tradičních místních médií i na ně navázaných sociálních sítí. Ve čtvrtek tam začaly dvě výstavy evokující, že budova svého času sloužila právě lázeňským účelům. Nejvíce zaujala podlaha zvlněná do bezmála metrové výšky, na novinářské předváděčce si jí užili hlavně fotografové, protože pomocí dřevěného vlnobití se expozice daly zachytit ze zcela nezvyklé perspektivy. Více slov netřeba, to se musí vidět.

Liberec má dalšího čestného občana. Za mimořádné zásluhy o rozvoj města v oblasti umění se jím po zásluze stal osmdesátiletý dirigent František Babický. Dlouholetý vedoucí liberecké opery řadu let působil také v Národním divadle, opeře divadla v Ústí nad Labem a v Armádním uměleckém souboru. Mistr dosud učí na pražské Akademii múzických umění, takže svůj um předává dalším generacím. To není klišé, to je fakt.

Oprávněnému zájmu se těšila i informace o probíhající opravě lanovky na Ještěd. Atrakce je momentálně mimo provoz, protože potřebuje větší zásah než pravidelnou předsezónní údržbu. Ve strojovně na horní stanici kabinové lanovky na Ještědu v Liberci už je nový pohon. Ten předchozí skončil ve šrotu, odvezlo se toho asi 12 tun a kilometry kabelů k tomu. Změna pohonu by měla zvýšit spolehlivost provozu visuté dráhy, jež spojuje Horní Hanychov s vrcholem dominanty kraje. Kvůli výměně pohonu a zabezpečovacího zařízení nejezdí lanovka už od začátku dubna. Práce vyjdou na šest až sedm milionů korun a zdaleka neskončily. Odstávka potrvá do 20. června, první pasažéři by se k vrcholu Ještědu měli vézt od den později. Nejvyšší čas. Prázdniny už budou do dohled.

Liberecká radnice se může nadále pyšnit nejpřívětivějším úřadem, opět zabodovala v soutěži vyhlašované Ministerstvem pro místí rozvoj. Obhajobou titulu magistrát odčinil loňský trapas, který způsobila předchozí politická reprezentace (exANO+ZPL) tím, že některé údaje do přihlášky uvedla zavádějícím způsobem. Kdo co zavinil dohledávat netřeba, podstatné je, že ty odhalené nedostatky byly napraveny a Liberec opět stanul "na bedně".

Po všech těch příjemných ohlédnutích se mi ani nechce psát o věcech truchlivých. Idnes.cz přišla s tím, že Krajská nemocnice v Liberci vyplatí skoro pět milionů korun pozůstalým dívky, která před lety ochrnula při hospitalizaci s laryngitidou. Nemocnice se s rodinou po letech vleklého sporu dohodla mimosoudně. Holčička však mezitím zemřela.

Obdobně tragický je i druhý příběh ze zdejší nemocnice, o němž jako první informovala liberecká sekce MFD: Půl milionu korun žádá jako odškodnění manžel ženy, která zemřela v liberecké nemocnici. Když těžce zraněná pacientka potřebovala tracheostomii, lékaři jí během zákroku omylem nařízli tepnu. Čtyři dny poté žena vykrvácela. Případem se nyní zabývá Okresní soud v Liberci, napsal deník.

Abychom nekončili smutně, nastává čas pro zopakování radostné informace, že obědy zdarma pro děti z rodin, které si to nemohou dovolit, nabídne v Libereckém kraji v příštím roce už 71 mateřských a základních škol. Je to o devět víc než letos. Náklady kraj odhaduje na zhruba 7,65 milionu korun, peníze žádá z programu ministerstva práce a sociálních věcí, kde je k dispozici 80 milionů korun. Zaplatit tak bude možné obědy pro 1362 dětí.

A protože ty obědy pro děti narozené do pěkně tvrdé kolébky vlastně platíme všichni, neboť jsou hrazeny erárem, můžeme si plně užívat víkendu. Třeba s večerním grilováním. Moje aplikace s informacemi o počasí avizuje, že před sebou máme teplé dny. Jakoby počasí vyslyšelo výzvu, jež se lavinovitě šíří facebookem a nebylo možné ji nezaznamenat.

Dvanáctičlenný tým měsíčků zjevně přestal pařit a vyměňovat si místa u ohně.

Hezký víkend.

Alena Roubalová