Hygiena nedbá, že se pivo chladí, muzikanti ladí a veřejnost těší. Lesák si konečně zaslouží, aby všechny historky odplavaly

Obdobně hodnotím pracně sestrojenou „aféru“ kolem neotevření libereckého Lesního koupaliště v předem avizovaném termínu. Jistě, muselo to být pro provozovatele nepříjemné, protože se na otvíračku nové plovárny výborně připravil. Jenže vidle mu do takového snažení, jež mělo přijít až po dokonané koaludaci, hodil „úřední šiml“ (nechci ani naznačovat, ale znalci vědí, s jakým jménem se to rýmuje...).

Zkrátka bylo potřeba před kolaudací vyhodnotit ještě další vzorky vody, což si vyžádala hygiena, a ta pranic nedbá na to, že se pivo chladí, muzikanti ladí a veřejnost těší. Je jí úplně jedno, že se z rozhodnutí, jež jsme v končícím týdnu přetiskli v plném znění (což bylo opravdu k nedočtení) udělá pseudoaféra.

Bez znalosti souvislostí totiž lze snadno vybájit, jak se ta liberecká radnice „zase vyznamenala“.

Nebudu jí dělat advokáta, ale je potřeba připomenout, že kolaudaci dostala na krk městská organizace spravující lesy. Ta se sice postarala, evidentně ale netušila, že procesy budou delší a složitější. Hlavně, že se už pracuje na nápravě.

Lesní koupaliště si to zaslouží.

Už se na něm stalo tolik veřejně známých historek, že to přestává být vtipné. Osobně za největší úlet považuji situaci, kdy se vedení radnice pod vedením tehdejší Změny (dnes politických aktivistů z LOL a Zelených) vzepjalo k první a zároveň poslední větší „realizační“ akci svojí čtyřletky a nechalo opravit vanu a okolí tehdy zchátralého ikonického koupaliště. Jenže vana, kvůli na všech frontách špatně odvedené práci, protékala a z koupaliště mizela voda. Psal se rok 2018 a bylo před volbami.

Proto tehdejší nejviditelnější a v radniční hiearchii nejvýše postavený reprezentant Změny rozhodl, že se bude koupaliště doplňovat vodou z cisteren. Později se zjistilo, že to bylo i vodou pitnou za statisice. Okrajovou historkou pak bylo, že hned zjara „zemřel“ na koupališti založený a vysazený trávník. To se sice může stát, ale ne v situaci, kdy je součásti vedení města osoba původním povoláním zahradní architektka. Rovněž za ZPL...

Stalo se, ve vedení města se přepřáhlo, nejrůznější anabáze kolem Lesáku ovšem pokračovaly dalších sedm let. Například se koupaliště, už si nevzpomenu proč, otvíralo až dlouho po zahájení prázdnin...

Po všech peripetiích, díky přičinění provozujícího spolku a participativnímu rozpočtu, se letos podařilo postavit reprezentativní zázemí a vystřelit Lesák o pár levelů výše. Sice se šušká, že se nějaké chybky zase vloudily, ale kdo by řešil detaily. Viděno přes plot: V koupališti je voda, trávníky se zelenají, převlékárny a toalety stojí, občerstvení bude. Co víc si přát?

Snad už jen nula afér a parádní léto, které dá na frak tamní ledové vodě, jíž je Lesák proslavený. Osobně se na Lesním koupališti zastavuji jen když jedu kolem s kolem. Udělám fotku a mizím. Stran koupání dávám přednost privátním bazénovým vanám a moři. Tam určitě nepotkám nikoho, kdo by mi svou přítomností pokazil den...

Končící týden byl hodně bohatý na události s historickým podtextem:

Nová expozice v obnoveném hospodářském dvoře zámku v Zákupech od středy představuje návštěvníkům Annu Marii Františku, velkovévodkyni Toskánskou, která dvůr v roce 1694 založila. Její jméno nese apartmá v prvním patře obnoveného jižního křídla. Ojedinělý barokní areál byl řadu let v havarijním stavu, jeho obnova stála téměř 374 milionů korun. Barokní hospodářský dvůr v Zákupech tvoří komplex budov, které sloužily jako konírna, chlévy a pivovar. Stavbu navrhli význační italští architekti Giulio Broggio a Giovanni Domenico Orsi. Historicky nejcennější jižní část dvora postavili v letech 1694 až 1697, svou délkou 150 metrů je nejdelší světskou barokní budovou v Česku.

Největšímu obrazu střední Evropy, do něhož se umělcům podařilo promítnout 10 tisíc let vývoje, otevřelo v pátek muzeum v Turnově výstavu. Malba zachycuje bájnou bitvu z Českého ráje s bojovníky, kteří mají oděvy a zbraně od starší doby kamenné až po středověk. Obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou o rozměrech deset krát 8,5 metru, který vytvořili v roce 1895 Mikoláš Aleš a další umělci, visí v turnovském muzeu od roku 1974. Výstava připomíná 130 let od namalování a 100 let od jeho prvního vystavení v Turnově.

Obraz namalovaný na lodní plachtě vznikl pro Národopisnou výstavu českoslovanskou, konkrétně pro pavilon Klubu českých turistů v Praze. Autorem figurální části byl Mikoláš Aleš, na díle se podíleli i Vojtěch Bartoněk, Karel Vítězslav Mašek, Václav Jansa a scénograf Karel Stapfer. Tématem obrazu je bájná bitva, která se podle básně Beneš Heřmanův z Rukopisu královédvorského měla odehrát kdesi v Českém ráji.

Nejlepší je vidět to na vlastní oči, ten obraz je fakt monumentální...

Stejně tak je přínosné spatřit i novou expozici s kosterními pozůstatky takzvaného hrádeckého vampýra Tobiáše, kterou ve čtvrtek zpřístupnili v Hrádku nad Nisou. Původní expozici, zpřístupněnou v roce 2012 ve sklepení Multifunkčního centra Brána Trojzemí, totiž zničily vlhkost a plíseň. Na nové pracoval od loňského podzimu výtvarník a restaurátor Stefan Šamiljan. Město přišla na 1,5 milionu korun.

Kostru muže pohřbenou nezvykle mimo hřbitov a navíc obličejem dolů objevili v Hrádku nad Nisou na jaře 2010 při archeologickém průzkumu, který byl součástí oprav náměstí a přilehlých ulic. Kostra ležela asi 20 centimetrů po povrchem Kostelní ulice, kousek od středověké hřbitovní zdi. U hlavy a u nohou měl nebožtík kameny a u lokte jeho pravé ruky ležely čtyři stříbrné pražské groše z doby krále Jana Lucemburského. Pomohly určit, že žil ve druhé třetině 14. století. Výzkum ukázal, že šlo zhruba o padesátiletého muže s balkánskými předky.

Stefan Šamiljan, který expozici vytvořil ve spolupráci s archeologem Severočeského muzea v Liberci Petrem Brestovanským, je podepsán například pod expozicí Neolitu a Eduarda Štorcha na zámku ve Svijanech. Výtvarník vytvořil například také exponáty pro libereckou iQlandii nebo filmové kulisy pro hollywoodský snímek Letopisy Narnie.

Z 18. století do současnosti převedlo liberecké divadlo F. X. Šaldy známý francouzský milostný román v dopisech Nebezpečné známosti. Premiéru měla adaptace v režii Jakuba Čermáka v pátek. Pro činohru v Liberci šlo o první uvedení tohoto slavného příběhu.

Čímž jsme se posunuli k současnosti:

Technologie čištění vody, kterou vyvinuli vědci Technické univerzity v Liberci ve spolupráci se zahraničními partnery, uspěla v soutěži LIFE Awards 2025. Technologie, která umí téměř se stoprocentní účinností vyčistit toxické vody vytékající ze skládek, zvítězila v kategorii oběhové hospodářství a kvalita života.

Neúspěchem skončila pro Liberec soutěž na zajištění sběru komunálního a tříděného odpadu na deset let. Radnice sice dostala dvě nabídky, obě ale byly nad maximální přípustnou cenou 1,595 miliardy korun bez daně.

Loňské hospodaření stotisícového Liberce skončilo v padesátimilionovém přebytku, i když původně zastupitelé města schválili schodkový rozpočet. Hlavním důvodem bylo, že se radnici nepodařilo realizovat nebo později zahájila některé plánované investice. Loňské příjmy pátého největšího města v zemi přesáhly 3,694 miliardy a výdaje dosáhly skoro 3,641 miliardy korun. V původně schváleném rozpočtu byly nad čtyřmi miliardami.

A to nejlepší nakonec: Krajská nemocnice Liberec (KNL) chce za dva roky začít technologií 3D tisku vyrábět implantáty, půjde například o náhrady kostí. Umožní jí to certifikát, který získala jako první nemocnice v republice. V Evropě je třiadvacátá, která ho má. Výrobu implantátů 3D tiskem by nemocnice chtěla zahájit po vybudování Centra urgentní medicíny, jehož výstavba by v areálu liberecké nemocnice měla skončit právě do roku 2027.

Už aby to bylo!

Hezký víkend.

Alena Roubalová