Je před komunálními volbami. Cyklus dosluhující zastupitelé schválili ukázkovou minelu i pokračování sci-fi

S nebezpečně zataženou pylorickou záklopkou jsem přetrpěla jednání libereckých zastupitelů. Je to pro mne měsíc od měsíce složitější, protože ta přihlouplá politická klauniáda nabírá obrátky, z nichž se člověku snadno přitíží. Jistě, je před komunálními volbami, ale domnívám se, že by si člověk měl zachovat alespoň elementární důstojnost, pokud tedy ví, co to je.

Není ani potřeba tolik exhibovat v rámci internetového přenosu, dívá se na něj do 30 lidí v přímém přenosu a půlka tak činí výhradně z pracovních důvodů, aby nemusela dřepět v sále. Ke konci, kdy šly náměty a připomínky, tedy největší legrace a koncentrovaná snaha opozice nakopnout kde koho, jsme koukali čtyři. Asi bych je dokázala i vyjmenovat.

Dost pobavilo, když totální amatéři z opozice – naši staří známí chemik a komik - školili profesora přes stavařinu o rozpočtu nového pavilonu budoucí nemocnice, protože je potřeba vypsat nový tendr, když ten původní zkolaboval kvůli podseknuté ceně. Ta logicky nemohla vstřebat všechny faktory, které se do stavebních prací propisují v posledních měsících (inflace, válka/absence ukrajinské pracovní síly, ceny vstupů vč. energií, atd.), a je tudíž někde úplně jinde než před dvěma lety, kdy se maximální možná cena díla konstruovala poprvé.

Soutěž na dodavatele stavby vypsala nemocnice loni v listopadu s maximální cenou 2,2 miliardy korun. Dostala sice čtyři nabídky, všechny ale byly výrazně nad tímto limitem v rozmezí od 2,984 do 3,191 miliardy. Pro opakovanou soutěž počítá nemocnice s maximální částkou o miliardu vyšší, tedy 3,2 miliardy korun. Zástupce Liberce navíc na valné hromadě Krajské nemocnice Liberec navrhne ostatním akcionářům, aby třímiliardová zakázka byla bez limitní ceny. Chtějí tím snížit riziko, že by se museli uchazeči vyloučit, jak se to stalo v předchozí soutěži.

Méně pak pobavilo, když stejná parta spláchla dobrou snahu města vylepšit plnovací smlouvou budoucí výstavbu v ulici 1. máje, která se znovu musí stát městskou tepnou. Teď to tam vypadá pěkně po bolševicku – ulice od nádraží do centra nápadně připomíná chrup příznivce lobotomiovců – sem tam něco. Tu hrůzu v druhé řadě lemují vysoké paneláky, které tam neměly nikdy vzniknout, ale to už neovlivníme. Bolševik byl vždycky zoufalý architekt...

Ti, co v těch panelácích bydlí, samozřejmě brojí proti čemukoliv, co by na Třídě 1. máje mělo vzniknout, protože přijdou o svůj luxus bydlení v centru a přitom v hodně vzdušné zástavbě. To ale není důvod k tomu, aby se jedna z hlavních ulic krajského města neproměnila v bulvár 21. století, jak tam je plánováno od konce 90. let a je to víc než žádoucí.

Proto radnice, po dohodě se stavebníkem, chtěla už schválenou a povolenou výstavbu vylepšit infrastrukturou, kterou by developer na základě plánovací smlouvy realizoval. Teď nebude nic, protože taková smlouva podepsána nebude, nikdo tudíž nic nad rámec platného stavebního povolení dělat nemusí. Neotevře se tudíž ani stavební řizení, do kterého by společenstva vlastníků jednotek z oněch paneláků mohla vstoupit jako účastníci. No, pěkně to těm lidem opozice "vybojovala a stavebníkovi nandala". Ve sportu se tomu říká minela.

A tomuto se zase říká sci-fi: Liberec bude dál prověřovat, kudy vést tramvajovou trať na největší sídliště města do čtvrti Rochlice. Jde o dílčí změny preferované takzvané dolní varianty přes ulici Dr. Milady Horákové. Další postup při přípravě novostavby tramvajové trati jednohlasně schválili zastupitelé města.

Podle studie proveditelnosti si výstavba vyžádá zhruba 1,7 miliardy korun, změny by měly stavbu zlevnit. Radnice nechá prověřit, zda je nutné vybudovat tunel pod ulicí Košickou a zda je nutné rozsáhlé bourání budov v ulicích Dr, Milady Horákové a Na Žižkově. Podle studie proveditelnosti totiž bude potřeba přes 200 milionů korun na výkupy pozemků a zbourání více než 60 objektů. Nová trať by měla vést z centra přes sídliště Dobiášova do Zeleného Údolí.

Takže někdy příště...

Spolkové centrum IGI s knihovnou v liberecké městské části Vratislavice nad Nisou získalo ve čtvrtek večer hlavní cenu Karla Hubáčka v soutěži o Stavbu roku Libereckého kraje 2022. Centrum vzniklo přestavbou bývalé fary, u poroty bodovalo originálním propojením historické budovy a moderní přístavby s nápaditým, a přitom účelným uspořádáním vnitřních prostor. Kdo pohlednou dostavbu už tak pohledné fary zná, může se s výsledkem ztotožnit (nebo taky ne). Jak známo - co člověk, to názor. Zvlášť na architekturu, módu či umění.

Blíží se léto, přihazuji pár jím vonících informací, které přinesl končící týden: Regata Máchovo jezero, která na největší vodní ploše v Libereckém kraji provozuje lodní dopravu, plánuje rozšířit oblíbené večerní vyhlídkové plavby. Zatímco dosud vyplouvala třikrát do týdne, v sezoně chce nabídnout okružní plavbu za soumraku, pokud to kapacita dovolí, alespoň pětkrát do týdne. Loď nabízí vyhlídku na západ slunce nad jezerem s živou hudbou, vyplouvá za soumraku a vrací se za tmy.

Modernizované venkovní koupaliště za desítky milionů korun budou mít letos Chrastava a Košťálov na Semilsku. Na Lesním koupališti v Liberci začala výstavba nového zázemí a Mimoň u rekonstrukci vodní nádrže chystá. Připravuje podmínky pro vyhlášení veřejné zakázky na dodavatele stavby. Zda k rekonstrukci koupaliště město skutečně přistoupí, bude záležet na cenách, jaké firmy nabídnou. Loni náklady odhadoval na zhruba 50 milionů bez daně.

A končíme v sedle: V Liberci od pátku zase jezdí sdílená jízdní kola. Jsou zelená, elektrická a plně v režii jejich majitele. Město tuto službu finančně nepodporuje. Proč taky? Společnost Bolt, jíž bicykly patří, po Liberci rozmístila 160 elektrokol. Jejich výpůjčky a placení za to jsou totožné s koleběžkami, které už v ulicích krajského města jezdí a tu a tam se i povalují. Takový bikesharing má logiku, ať platí ten, kdo jezdí, ne i ten, kdo ve městě jenom bydlí.

A vedení Liberce ten milion, kterým původně chtělo sdílená kola sanovat (byla ale nedohoda v radě), může klidně využít na vybudování nějaké infrastruktury, kde se nebudou cyklisté a koloběžkáři přetlačovat s chodci, byť jsou všichni na cyklostezce. Možná by stačila ona tolik vysmívaná čára, která by vymezila, kdo se má kde pohybovat. Přiznejme si, že navzdory slibům a planým řečem je jízda po Liberci na kole či na koloběžce (úplně jedno, zda vlastní či sdílené) stále ten samý horor.

Hezký poslední květnový víkend.

Alena Roubalová