Letošní kampaň byla nadmíru blábolivá. Mnoho písmen, idea těžko k nalezení a efekt? Uvidíme v sobotu navečer

O tom rozhodnou voliči, tedy lidé, kteří se dostaví do volebních místností. Nikdo jiný. Karty rozdají ti, kteří fyzicky vhodí volební lístek do urny, nikoliv ti, kteří šílí, fabulují, lžou nebo nadávají na sociálních sítích a v internetových diskusích.

Finále předvolební kampaně přišlo právě včas. Raději si ani nepředstavuji, co by kdo byl schopen ještě vymyslet jen proto, aby znectil toho, koho bytostně nesnáší, nebo se bojí. Ano, společným jmenovatelem všech předvolebních výpadů, podpásovek, nepravd a polopravd je strach. Strach z úspěšnějšího konkurenta, který může sám sobě vystavit účet, protože do něj má co zanést. A pak tu je i strach z neúspěchu, který zavře kohouty státních peněz do partajních pokladen.

Partajních není úplně správné přídavné jméno, protože dnes je na politické scéně skutečných politických stran, sešněrovaných pravidly a programem, jako šafránu. O to masivněji se o koryta derou nejrůznější uskupení, hnutí, volební kandidátky na jedno použití a další patvary, které činí politiku nepřehlednou.

Podle toho pak vypadá i jejich předvolební iniciativa, která do všeho jde po amatérsku čelem a neštítí se ničeho. Patvary vybájí příběh a ten pak přikrmují dalšími a dalšími nesmysly. Vrcholem pak je, že citují a odkazují samy na sebe. Velkou tragédií je, že jejich výpotky, jimiž zahlcují sociální sítě i vlastní ukázkově propagandistické weby, nemají hlavu ani patu, nejdou přečíst a člověk neznalý souvislostí se v tom bleskurychle ztratí. A přitom ty blbosti musely dát tolik práce...

Z plánované senzace - atrakce zbude jen nepřehlédnutelná upocenost pramenící z neznalosti formy. Letošní kampaň byla nadmíru blábolivá. Mnoho písmen, idea těžko k nalezení, efekt nula. Nebo ne? Uvidíme v sobotu navečer, až budou známé výsledky krajských voleb.

Světlé výjimky se samozřejmě našly, netřeba je jmenovat. Moudří vědí.

Na opačné části spektra se pak tlačí ti, co se rozhodli to někomu nandat. Aby ne, nic jiného než na konfrontaci nemají a ostatně, je to nejsnadnější metoda, jak na sebe upozornit. Což by ale adeptům, kteří by rádi veleli kraji, stačit nemělo. Je to zoufale málo. A navíc by mohli alespoň tušit, že člověk usilující o politický post umí být dost dlouho splachovací, neb urážky a lži bere jako součást angažmá a daň z toho, že je v politice.

Uvědomila jsem si to před posledními komunálními volbami v Liberci, kdy jejich vítězové měli parádně nabito na obě strany končící koalice. Díky jejich vzácné neschopnosti měli tuny negativního materiálu a spoustu dobře prodejných historek, jimiž mohli soupeře úspěšně zesměšnit, skandalizovat, dehonestovat… A oni ne, oni vsadili na představení vlastních vizí a nijak vášnivě nekopali do tehdy ještě koaličních politických figurek, které se už potácely na hranici propadliště dějin. V součtu pak vyhráli na plné čáře.

Tím neříkám, že to může vyjít i letos, neboť až osm let ve vedení kraje je dost dlouhá doba na to, aby se nastřádalo něco negativ, která mohou být příčinou možného neúspěchu. Vím já, jak to vnímá většina těch, co přijdou volit? Signály vysílané ze sociálních sítí a internetu jsou zkreslené, protože tam se víc nadává než fandí, víc kritizuje než chválí. Nejsou vypovídající, jsou zavádějící.

Rozhodnou jedině volby a lidé, kteří k nim dorazí jedno v jakém počtu. Tu možnost má každý dospělý a svéprávný občan kraje. Někteří voliči budou „nabrífovaní“ četbou postů na facebooku a perel z twitteru, jiní budou propagandou neposkvrněni, protože je to nezajímá a jejich preference určuje to, co se jich týká. Jak v jejich očích veřejné věci, jež má kraj ve správě, fungují či nefungují.

Končící krajská vláda zažila v posledních měsících svého angažmá to, co nikdo před ní. Koronakrize prověřila schopnosti i charaktery. Velmi rychle bylo vidět, kdo maká a kdo se veze. Kdo na řízení krajských agend má a kdo tam je jen do počtu. Skutky, ne slova se počítají. A umí-li je někdo nadto i správně prezentovat (říci o tom veřejnosti), je to pro něj jedině plus. To proto, že stále platí: Co se prezentuje, musí se nejdříve odpracovat.

Mějte dnes a zítra šťastnou ruku. V sobotu večer si povíme, jak to dopadlo.

Alena Roubalová