Liberecký bikesharing 2026: chyba města, která změnila soutěž a nakonec i vítěze

Rada města 17. 3. schválila výběr dodavatele přímým oslovením. Při bližším pohledu ale vyvstává řada otázek.

Chyba v zadání: legitimní důvod ke zrušení

Město Liberec správně identifikovalo nesoulad mezi zadávací dokumentací a návrhem smlouvy. V jedné části bylo požadováno konkrétní barevné provedení kol, zatímco ve smlouvě tento požadavek chyběl. To znamená, že dodavatelé mohli podat neporovnatelné nabídky. Zrušení zakázky bylo v tomto bodě zcela oprávněné a odpovídá principům transparentnosti.

Debata na zastupitelstvu: varovné signály předem

Téma bikesharingu zaznělo už na jednání zastupitelstva 26. února 2026. Zastupitel Petr Židek otevřel hned několik zásadních otázek, od ceny až po samotný smysl projektu.

Upozornil například na to, že:

- rozpočet se skokově zvyšuje, ze 1,5 mil. Kč na 3 mil. Kč,

- počet kol roste, aniž by odpovídajícím způsobem rostlo jejich využití,

- síť stanovišť je soustředěná hlavně v centru a nedostatečně pokrývá sídliště,

- projekt podle něj působí spíše jako „drahá kulisa“ než skutečná součást dopravy.

Zpochybnil také samotné nastavení zadávací dokumentace: požadavek na konkrétní barvy kol podle něj mohl fakticky omezit okruh dodavatelů.

Na to reagoval náměstek primátora Adam Lenert, který připustil, že využití kol závisí na infrastruktuře a zvyklostech obyvatel. Zároveň vysvětlil, že město původně uvažovalo o tříleté smlouvě, která by byla levnější, ale nakonec zvolilo kratší variantu, aby budoucí politické vedení mohlo rozhodnout, zda v projektu pokračovat. K omezenému pokrytí města uvedl, že pro plnohodnotné zapojení sídlišť by bylo potřeba výrazně více kol, podle analýz až kolem 350. Zdůraznil také snahu zachovat 30 minut jízdy zdarma, které podle něj zvyšují využívání služby.

Zároveň uvedl, že: Dotaz na barvu kol, v rámci zadávací veřejné zakázky na to odpovídáme, takže v rámci soutěže je tam na to odpovězeno, protože probíhá zakázka, tak to nebudeme hodnotit. Tato replika je velmi zajímavá, protože se k barvě nikde nic neobjevilo, nebyl zveřejněn žádný dotaz, natož odpověď. Takto vypadá, že se o problému v zadávací dokumentaci vědělo už v průběhu soutěže, ale tak nějak se to nechalo doběhnout.

Tahle zastupitelská výměna je důležitá: ukazuje, že pochybnosti o efektivitě, nastavení i parametrech zakázky existovaly ještě před jejím zrušením.

Co následovalo: časový tlak a zúžená soutěž

Soutěž doběhla, přišly dvě nabídky. Lepší nabídku podala firma Rekola, druhá byla firma nextbike. Po zrušení zakázky město argumentovalo nutností rychlého řešení kvůli startu služby 1. dubna 2026. Následně:

- město udělilo výjimku ze své vlastní směrnice,

- oslovilo pouze dvě firmy,

- jedna z nich (Rekola) nabídku nepodala kvůli krátkému termínu,

- zakázku získala společnost nextbike.

Výsledek? Formálně proběhl proces, ale reálně zůstala jediná nabídka.

Klíčový problém: naléhavost způsobená zadavatelem

Z právního hlediska je zásadní, že časová tíseň vznikla chybou samotného města. To je problematické, protože taková situace by neměla sloužit jako důvod pro omezení soutěže.

Jinými slovy, město se dostalo do tlaku vlastní vinou a ten následně použilo k urychlenému zadání.

Spekulativní rovina: měl vítěz výhodu?

Mezi námi, požadavek na barvu kol je poměrně nesmyslný. Komu na tom záleží, jakou mají kola barvu? Asi bych pochopil, že barva všech kol má být stejná, ale proč určovat jaká? Je to snad proto, že někdo dodává konkrétní barvy jako standard a někdo dělá kola třeba jen růžová (Rekola), nebo zelená (Bold)? Z mého pohledu se může jednat jasně o diskriminační parametr.

Dále z dokumentů vyplývá zajímavý detail:

- v původním řízení existovaly dvě cenové nabídky,

- po zrušení byli osloveni stejní dodavatelé,

- jeden z nich (Rekola) se už nezúčastnil,

- druhý (nextbike) podal nižší nabídku než původně (tím šel pod nabídku Rekol).

To otevírá legitimní otázku:

Neměl vítěz výhodu v tom, že znal cenovou hladinu konkurence?

Pokud dodavatel zná:

- předchozí nabídky,

- a zároveň ví, že konkurence pravděpodobně nestihne reagovat, může svou cenu upravit velmi přesně. Ne nutně nejnižší možnou, ale takovou, aby bezpečně vyhrál.

Takový postup sice nemusí být nutně nezákonný, ale z hlediska férovosti soutěže je problematický. Město tím mohlo, byť třeba neúmyslně, vytvořit podmínky, které jednomu uchazeči výrazně pomohly.

Legalita vs. legitimita

Celý případ ukazuje rozdíl mezi tím, co je:

legální, a tím, co je férové a důvěryhodné.

Postup města lze formálně obhájit. Z pohledu principů veřejného zadávání, transparentnosti, rovného zacházení a skutečné soutěže, ale zůstává řada pochybností.

Závěr

Liberecký bikesharing pro rok 2026 pravděpodobně nevznikl v rozporu se zákonem. Přesto jde o ukázkový případ, kdy:

- chyba zadavatele vedla k omezení soutěže,

- časový tlak byl využit k urychlenému zadání,

a výsledkem byla situace blízká přímému přidělení zakázky.

A jak ukazuje i debata na zastupitelstvu, otázky nad smyslem, efektivitou i nastavením projektu tu byly od začátku. Výsledný postup je tak spíše vyústěním těchto problémů než jejich řešením.

Důvěra veřejnosti se přitom neláme na tom, zda byl zákon dodržen, ale zda soutěž skutečně proběhla férově. V tomto případě o tom lze velmi pochybovat.

Dr. Ball