M. Půta: Dohoda přímo na hranicích tvoří jeden z předpokladů pro dobrou přeshraniční spolupráci

14. 10. 2019 | 7:11

O chybějícím přeshraničním spojení, jako o jednom z problémů Libereckéo kraje, hovořil na Evropském výboru regionů hejtman Martin Půta (SLK). Evropský výbor regionů je poradní instituce složená ze zástupců zvolených na místní a regionální úrovni pocházejících ze všech 28 členských států. Ti se jeho prostřednictvím mohou vyjadřovat k právním předpisům EU, které mají přímý dopad na regiony a města.

Die Länderbahn
Foto: FB Die Länderbahn

Hejtman LK ve svém projevu mj. řekl: V diskuzi se zde opakovaně mluvilo o potřebě být pro obyvatele srozumitelní a ukazovat jim výhody, které evropská spolupráce přináší v jejich každodenním životě. V souvislosti s evropským projektem často mluvíme o svobodě pohybu, o možnosti překračovat hranice při cestách za prací, za obchodem, za kulturou nebo za přáteli.

Hejtman LK: Martin PůtaPrávě v našem česko-polsko-německém Trojzemí ale máme s touto svobodou pohybu takový malý problém. Mezi českým Libercem a saskou Žitavou vede už od roku 1859 železnice. V letošním prosinci si tak budeme připomínat úctyhodných 160 let od jejího vzniku. Od roku 1945 vede následkem poválečných změn hranic část této železnice, konkrétně 2,5 kilometru, po polském území. Až do roku 1951 byla doprava v celém úseku zrušena a do roku 1972 byla hranice uzavřena úplně. Po té bylo německým a českým cestujícím umožněno vystupovat a nastupovat v saské Žitavě. Plně svobodně jsme tímto vlakem u nás mohli začít cestovat až po roce 1989, velkou změnu v kvalitě cestování přinesl až vstup naší země do Evropské unie v roce 2004.

Od roku 2010 provozuje vlaky na základě mezinárodní soutěže společnost Die Länderbahn (původně Vogtlandbahn). Tohoto vlakového spojení využívá denně 750 cestujících, a jedná se tak o jedno z nejvyužívanějších přeshraničních spojení v České republice. Myslím, že se jedná o dobrý příklad liberalizace železniční dopravy v praxi a chci zdůraznit, že ta soutěž byla dobře zorganizována lokálními autoritami. Chtěl bych tímto také poděkovat svému kolegovi Berndu Langemu, landratovi sousedního kraje Görlitz, který se na této soutěži v minulých letech podílel.

A teď k tomu problému, těch 2,7 kilometrů po polském území je úsek, který je ve špatném technickém stavu, jezdí se tam jenom čtyřicetikilometrovou rychlostí, a dokonce hrozí i její úplné uzavření a konec dopravy. Na tomto příkladu se dá demonstrovat neschopnost centrálních vlád ve Varšavě, Praze a Berlíně domluvit konkrétní dohodu o údržbě a provozu této železniční trati. Poslední dohoda byla uzavřena v 60. letech minulého století. Po patnácti letech od vstupu České republiky a Polska do Evropské unie je to pro obyvatele našeho regionu, cestující, turisty a návštěvníky trochu smutná zpráva o neschopnosti najít dohodu. A jak víme, dohoda přímo na hranicích tvoří jeden z předpokladů pro dobrou přeshraniční spolupráci.

Podobných problematických spojení je přitom nejen na česko-polské, česko-německé hranici, alei v celé Evropě, hlavně v té střední a východní, celá řada. Myslím, že i v novém programovacím období je proto důležité, aby podpora pro tyto malé investice do přeshraniční dopravní infrastruktury zůstala zachována. A to nejen v programu Interreg, ale také aby se uvažovalo například o využití finančních prostředků z programu Connecting Europe Facility. Za důležité také považuji, aby se Evropská komise vedle důrazu na transevropské dopravní sítě a evropskou vysokorychlostní železnici věnovala také obnově přeshraničních regionálních úseků železnic a silnic a apelovala v tomto směru také na národní vlády. A pokud to bude nutné, tak se také pokusila podobné problémy v budoucnosti koordinovat.

Zdroj: FB Martina Půty

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace