Máme trojnásobného hejtmana a "rozchodili" jsme pseudoaféru, která přinesla užitečnou novinku ve zdravotnictví

V té první lidé láli nemocnici. Jistě, kdyby personál nevyšetřoval na ulici, nebylo by co řešit. Ta fotografie mluvila jasně. To nebylo žádné "áááá" se špachtlí v krku na špitální chodbě, to byl úkon s přístrojem vystěhovaným z ordinace. Není tudíž jasné, proč si k tomu vyšetřující, když už s netradičním postupem souhlasil, nevystěhoval i nějakou zástěnu. Pak by nebylo co fotit.

Když vyšlo najevo, že vyšetřované břicho patří budoucí matce Veronice Vítkové, věhlasné biatlonistce, která si vyšetření vně ordinace vyžádala, začal facebookoví „komentátoři“ nadávat tomu, co fotku zveřejnil. Vítková se veřejně zastala nemocnice, že si takový úkon výslovně přála, protože se bála, že je covid pozitivní a mohla by ohrozit ženy v čekárně gynekologa. Pán, který fotografii zveřejnil a pár slovy i diskutabilně okomentoval, se omluvil, že nevěděl…

Nemocnice si umyla ruce, vždyť přece nic neprovedla, naopak, potvrdilo se, jak umí být vstřícná. V tu chvíli se ale ozvali další, kteří komentovali, že se nemocnice zachovala takto vstřícně jenom proto, že se jednalo o  pacientku kategorie VIP,  zatímco jiná gravidní žena si musí nezbytné předporodní vyšetření vysedět v čekárně, covid necovid.

To na celém příběhu „nejznámějšího těhubříška na facebooku“, jak svou část těla nazvala sama Vítková, shledávám zásadním. Potvrdilo se, co se všeobecně ví, a je dlouhodobě bolavým místem celého českého zdravotnictví. "No name pacient" sedící dlouhé hodiny v čekárně versus VIP v roli pacienta s přednostním ošetřením, v době covidu i s nadstandardním vyšetřením mimo prostory, v němž poletuje víc než jeden zákeřný vir.

A jsme u čtvrté fáze příběhu: Zřejmě i v souvislosti s touto, pro všechny strany nepříjemnou lapálií, nemocnice jako první v zemi urychleně zavedla sanitu, v níž se o pacientky, resp. budoucí rodičky, stranou všech objektivů, patřičně postarají i mimo ordinaci v pandemií ochromené nemocnici. KNL totiž už ve čtvrtek spustila speciální péči o těhotné ženy, kdy sanita s potřebným vybavením a lékařem přijede až k jejich bydlišti a ve speciální sanitě budoucí rodička podstoupí potřebná vyšetření. Pokud bude žena covid pozitivní, neohrozí další pacientky tím, že bude pobývat v nemocniční čekárně a následně v ordinaci.

Konec dobrý, všechno dobré. Na začátku byla jedna fotka, která visela na facebooku. Bez uvedení patřičných souvislosti vypadala dost šíleně, byť zachycovala, jako úplně každá fotografie, realitu. Když jsem ji viděla poprvé, také jsem se pohoršila. Pak jsem si ale řekla, že doktor měl asi dost dobrý důvod, proč vyšetřuje těhotnou ženu na chodníku, a nechala téma záměrně, na rozdíl od jiných médií, vyšumět.

Vadilo mi, že někdo někoho bez jeho vědomí vyfotil, což dnes, když si každý svého Velkého bratra nosí dobrovolně v kapse, nepovažuji za nikterak normální. Naopak. Nesmírně mě pohoršuje, že díky mobilu může sledovat i fotit každý každého a posléze uveřejňovat snímky, do nichž nikomu nic není… Už proto nechápu, proč personál spolu s přístroji do exteriéru nevystěhoval i paraván. Tohle si o malér doslova říkalo…

Uvítala bych, aby si z této příhody každý z aktérů pseudoaféry vzal ponaučení: Ten, co fotil, aby jednou provždy respektoval soukromí a nemyslel si, že všechno řeší začmáraný obličej fotografovaného. Diskutujícím na sociálních sítích bych poradila, aby krotili vášně, když nic neví, jen se domnívají. Známe ale, jak to na sítích chodí. Ostatně kvůli těmto nespoutaným emocím je někdo i vymyslel. Kde jinde se vybouřit…

A nemocnice? Ta nasazením speciální sanity zareagovala jediným správným způsobem. Rozsah vyšetření v autě je bezesporu stanoven na nezbytné úkony. Možná by stálo za to uvažovat o podobných mobilních týmech působících mimo areál přetížené nemocnice i pro další lékařské obory, které jsou nynější pandemií paralyzovány. Nikdo fakt netvrdí, že by se mělo v sanitách operovat, ale vyšetřit v odůvodněných případech ano. Videolekce po internetu opravdu nic neřeší.

A pokud by nynější nenormální situace vedla v blízké budoucnosti, až pandemie oslabí či zcela zmizí, k tomu, že se konečně ve zdravotnictví povinně zavedou funkční objednávkové systémy, které eliminují, aby byla na devátou hodinu ranní objednána plná chodba pacientů, jak to známe z řady nemocničních pracovišť, jedině dobře. Záměrně žádné oddělní nejmenuji, ale ti, co zažili, vědí. Že to není žádné sci-fi, potvrzují bleskově nasazené registrační systémy pro odběrová místa.

Od úterního odpoledne má Liberecký kraj hejtmana a krajskou vládu. Co bylo potřeba k tomu zveřejnit, napsáno bylo bezprostředně. S odstupem několika dnů je třeba pouze podotknout, že se protipůtovská fronta může přeskočit. Nic z toho, co ve snaze uškodit mu nasadila před volbami a stejně hystericky opakuje i po nich, nezabírá. Nikdo netvrdí, že se trojnásobný hejtman Libereckého kraje Martin Půta (SLK) nedopustil žádné chyby. Po osmi letech na vrcholu krajské politiky, kdy prokazatelně jím vedené týmy pracují a mají za sebou těžko zpochybnitelné výsledky, se tu a tam něco vyskytlo. Ovšem, alespoň podle výsledku už trojích krajských a jedněch parlamentních voleb, to nebylo nic fatálního.

Lidé Půtu ocenili prostřednictvím volebního výsledku, a s tím zapšklá propaganda těch, co s ním ve volebním souboji o parník prohráli, nic nenadělá. A vůbec to není o financích, které kraj vynakládá na prezentaci svojí práce. Půtova vedení kraje nejsou zdaleka jediná, kdo tak činí. V Libereckém kraji to ale zabírá, protože k tomu jeho vedení odvádí i vcelku dobrou práci, o jejíž výsledky se posléze rozdělí.

Dobře to dělá i ono tolik kritizované Půtovo PR. Hejtman, jedno, zda si ho dělá sám, nebo mu s tím někdo pomáhá, ví, co je aktuálnost a ctí ji. Není mu zatěžko zareagovat na novinářský dotaz v pátek večer ani o víkendu. Zveřejňuje pro veřejnost užitečné informace po své linii a dobře dělá. Už se pro to vžila zkratka PTK, Půtova tisková kancelář. Informuje včas a sebere tím vítr z plachet svým kritikům, kterým je, na rozdíl od něj, vlastní nebývalá lenost a z ní prameníci neaktuálnost.

Kraj má, při vší úctě k ostatním lidem ze stejné branže na jiných institucích, i štěstí na funkční tiskové oddělení. Obdobně slušně se prezentuje i tiskové oddělení jablonecké radnice. Je vidět, že tam pracují bývalí novináři, kteří vědí, co a jak. Je jim například jasné, že především tištěná a internetová média potřebují penzum informací i na víkend a prostor dostanou i vděčná oddechová témata.

Po mém soudu nešťastně se do nového vedení kraje obula bývalá statutární náměstkyně za ANO a českolipská starostka. Poněkud mimózně na facebooku kritizovala, že čtyři z nových krajských radních jsou souběžně starosty, a situaci srovnávala s tím, že ona byla za totéž v minulém volebním cyklu kritizována. Je tady ale rozdíl. Oni starostové veřejně deklarovali, že starosty už dlouho nebudou, jen musí bezrizikově uspořádat poměry ve svých obcích a poté post opustit. Tento postoj je známý od doby, co padla dohoda o novém povolebním uspořádání na kraji.

To Jitka Volfová neučinila. Když se v polovině krajského mandátu stala starostkou v České Lípě, působila souběžně jako neuvolněná ekonomická náměstkyně na kraji za 40% platu. Že to nebyl ideální stav potvrdily poslední měsíce staré krajské vlády, jež v bezprecedentní situaci, kterou bez předchozího varování, ze dne na den, nastolila pandemie covidu, potřebovala všechny "hlavy" na plný úvazek. A proto všichni v úterý zvolení bez diskuse souhlasili, že se nové vedení kraje bude sestávat jen ze stoprocentních, pro funkci uvolněných.

Situace se, jak známo, komplikuje každým dnem a před krajem stojí úkoly, které dosud nemusel nikdo řešit. To platí pro neradostnou současnost, ale i blízkou budoucnost.

Na Jitku Volfovou si veřejně postěžovala i její předchůdkyně v křesle českolipské starostky Romana Žatecká (ČSSD). Popsala historku, jak během jednání zastupitelstva, pár hodin před tím, než to bylo povinné, náhle zazněl rozkaz „Roušky nasadit“, protože se v blízkosti starostčina sekretariátu údajně objevila covid pozitivní osoba. Když později Žatecká, původním povoláním novinářka, pátrala, co se vlastně stalo, nedozvěděla se nic. Já to dámám v České Lípě pískat nebudu, ale dovolím si podotknout, že včasná a nevyhýbavá informace by podobné situaci bezesporu předešla.

V dnešní době se covidem může nakazit úplně každý. Covid není pohlavně přenosná choroba, k níž lze přijít specifickým způsobem, byť v tom jedinec bývá i nevinně. Je to ve vzduchu a je spíše jen otázka času, kdy se virus vyskytne, v lepším případě, i ve vašem okolí. O vládních opatřeních, aférách kolem jednoho piva zkonzumovaného v zavřené hospodě během čekání na krabici s jídlem, podivné schůzce na Vyšehradě a dalších nenormálnostech, jež dokážou vyšroubovat hysterii ve společnosti na nejvyšší obrátky, si každý může myslet co chce, ale to je tak jediné, co s tím může udělat.

Důležité je vědět, že totálně rozatomizovaná společnost se lépe ovládá. Nemá smysl řešit, proč on (např. profesionální sportovec) už může, a já (např. prodavač porcelánu) nikoliv. Všechna opatření, která omezují nás osobně, jsou přece blbá, nelogická a nespravedlivá. A to, co se týká těch druhých, je, vztaženo k mé situaci, též blbé, nelogické a nespravedlivé. A nadto k smíchu. Po pátku je alespoň zřejmé, že se nový ministr zdravotnictví pokouší o nějaký předvídatelný systém, který chce mít i něco společného s logikou. Konečně!

Vydržte, prosím, další víkend v izolaci. Má být hezky a prý ještě rostou houby. Plné košíky už zase plní internet a vytrvalcům i mrazáky.

Alena Roubalová