Martin Půta, 10 let poté: Světlo a opadající voda ukázaly, jak malou má člověk představivost a jakou sílu má voda

Dnes hejtman Půta, který byl tehdy starostou pohraničního Hrádku nad Nisou, na facebooku zveřenil text vztahující se k událostem deset let starým, přetiskujeme:

Před deseti lety nám příroda ukázala, že je mnohem silnější než si umíme představit. Vzpomínky jsou zvláštní a časem vyblednou. Na některé chvíle ale zapomenout nejde.

Na modrý majáček hasičů v naší ulici, když mě přijeli v půl páté ráno vzbudit, na vodu která rano v šest opustila koryto u lávky v Loučné, na vodu pod nohami na mostě u Nývltů kolem deváté. Nebo na situaci, kdy v sobotu brzo ráno dobrovolníci plnili pytle z pískem a přišla zpráva, že voda v Chrastavě dál dramaticky stoupá a pytle nás před ničím neochrání. Na vojáky z Grabštejna a jejich velitele, který nám je poslal a nečekal až to někdo v Praze schválí. Na lidi, kteří odmítali opustit svoje domy, protože u nich doma nikdy voda nebyla. Na chvíli, kdy se pod vojenskou Tatrou propadla kanalizace a lidi z ní musel zachraňovat vrtulník, protože se k ní v proudu nešlo jinak dostat. Tehdy jsem se opravdu hodně bál, že to všechno neskončí jen škodami na majetku. Naštěstí se v Hrádku nikdo neutopil, měli jsme prostě štěstí.

Večer, když Nisa v Hrádku kulminovala na témeř čtyřech metrech bylo jasné, že škody budou obrovské. A taky, že ráno bude moudřejší večera.

Světlo a opadající voda ukázaly, jak malou má člověk představivost a jakou sílu má voda. Zbořené domy, zničené mosty a silnice, vytopená škola, školka a stovky domů a bytů, zničená Kristýna, nefungující voda, elektřina a plyn. Prostě obrázek zkázy.

Nebylo mi lehko, ale věděl jsem, že pochybnosti a váhání mohou přijít, až budeme z nejhoršího venku a už vůbec nemůžou opustit velící místo v hasičárně. Chci poděkovat všem lidem z krizového štábu a dalším, kteří přišli a dostali na starost nějakou ulici nebo práci, hradeckým, sedelským a václavickým hasičům, kteří to odmakali v terénu.

Vedle vody a její síly se ukázala taky solidarita, kterou jsem nečekal. Hasiči z více než 50 sborů snad z celé republiky, vojáci uklízející město z nejhoršího, stovky dobrovolníků, lidé, kteří přijeli pomáhat na jedno odpoledne, nebo celý týden, lidi kteří poslali peníze, nebo přivezli potřebné vybavení, nadace, humanitární organizace, vojáci, hrádecké ale taky úplně cizí firmy a stavební společnosti, řada měst a obcí, které si podobnou zkušeností prošli. Ti všichni nám pomohli za dva týdny uklidit město z nejhoršího a pomoci tam, kde to bylo nejvíce potřeba. Bez nich by beznaděj, která koukala mnoha lidem z očí byla ještě výrazně horší.

Povodeň ze srpna 2010 a její následky jsou minulostí, zůstávají fotky a vzpomínky. Na strašlivou sílu přírody a překvapivě velkou solidaritu lidí. Věřím, že nás dlouho podobná katastrofa nepotká, dnes navíc žiji s nadějí, že v opravdových problémech a velkých průšvizích si lidé umí pomáhat a držet pohromadě. Ale při každém silnějším dešti zůstává i po deseti letech v mnoha z nás pocit nejistoty...

Zdroj: FB