Pro ty, co se za každou cenu navážejí do konání jiných, mám vzkaz: Škoda, že jste chyběli u stvoření světa, mohli jste poradit...

Alespoň částečně se tím vykompenzoval pološílený stav, kdy se děti, jejich doprovod i trenéři ze dne na den dozvídali, že se hala, kam běžně chodí na tréninky, totiž bývalý zimní stadion se střechou v dezolátním stavu, musí okamžitě zavřít. Kvůli tomu, že venku napadly dva centimetry sněhu a v objektu už není bezpečno.

Tréninky se pak narychlo rušily nebo přemísťovaly do jiných prostor, jež libereckým sportovcům zapůjčovala bližší i vzdálenější města, jejichž zimní stadiony fungují normálně. Na zápasy se pak jezdilo, kam se dalo, i k německým sousedům. A když se prostory nesehnaly, zápas kontumačně prohráli „domácí“, což bylo nesmírně demotivující pro sportující děti i dospělé, kteří se jim léta snaží vytvářet ten nejlepší servis.

Tak tahle nevyžádaná bojovka už je skoro minulostí, v nafukovačce se hokej i krasobruslení nějak porovnají a se stoupajícími venkovními teplotami bude ubývat i sněhu na střeše zimáku, a tím i dní, kdy se bude Svijanka narychlo zavírat. Takže se tréninkový proces bude pomalu, ale jistě vracet do normálních kolejí.

Všichni, koho se tahle nemilá situace dotkla, si návrat k normálu moc zaslouží. A vedení krajského města si zase zaslouží poděkování, že věc nenechalo vyhnít a jednalo příkladně rychle. Samozřejmě už za to sklízí kopance od nepřátel z radniční aktivistické opozice. Ta by pochopitelně měla pro sumu, již nafukovací hala stála, „daleko lepší využití“…

Navezl se i do mě na facebooku její nejhlasitější exemplář s tím, že svým šéfům „sloužím“ tím, že o situaci malých hokejistů píšu. Použil několik floskulí, jimiž mě jeho okruh častuje už čtvrt století, takže nad tím jen mávám rukou. Hlavně, že už ty dětičky mají kde trénovat a je mi šumák, co si o tom myslí parta věčných politických čekatelů a přeborníků v mletí pantem na čas.

Jejich konání krásně shrnuje tento post ze sítě X: "Škoda, že chyběli u stvoření světa, mohli poradit…".

A co dál týden dal?

Plánovanou výstavbu tramvajové tratě z dolního centra Liberce na největší sídliště ve čtvrti Rochlice posune liberecký magistrát do další fáze. Pro stavbu s odhadovanými náklady přes miliardu korun by měl mít do léta hotové podklady pro podání oznámení záměru, následovat bude zjišťovací řízení o vlivu stavby na okolí. 

Když jsem link na tento článek napostovala na náš facebook, rozdmýchala jsem neplánovaně vášně, když jsem jej opatřila úvodním komentářem „Slibem, nově ani záměrem, nezarmoutíš…“. Plánů, výkresů, studií a všeho dalšího za miliony už za minimálně dvacet let, co se o trase mluví, bylo tolik, že mě pobavilo, že radnice už plánuje „záměr“.

To se zjevně dotklo někoho, kdo se skrývá pod profilem Archigram Liberec, a jal se mě peskovat. Příliš ale nepochodil, protože ostatní diskutující si k tomu řekli své. Pravdou je, že o tramvaji do Rochlic se mluví určitě dvě dekády, zhruba stejně tak dlouho jako o rychlém vlakovém spojení mezi Libercem a Prahou. Posunuto k opravdové realizaci, natož pak hotové, není ovšem ani jedno. A je dost fuk, v jakém stupni “procesu“ se projekty aktuálně nalézají. Záměrem se určitě nikdo do Rochlic nesveze…

Jiné projekty se ale pohnuly z místa. Například: Liberec chce letos začít revitalizovat svoji část náplavky poblíž sídla kraje v dolním centru. Aktuálně radnice připravuje vypsání soutěže, kdy bude hledat firmu, jež úpravy provede. Půjde o zakázku s maximální přípustnou cenou 64,13 milionu korun. Část nákladů bude hradit město z evropských peněz. Dotace by měla být mezi 20 a 25 miliony korun.

Výstavbu nové budovy kampusu připravuje Technická univerzita v Liberci. Za stavbu komplexu na místě zbourané budovy F2 zaplatí škola bez DPH 490 milionů korun, práce by měly začít na jaře. 

Nebo: Liberec dokončil projektovou přípravu pro přestavbu nevyužívané budovy na azylový dům, což si odhadem vyžádá 61 milionů korun. Původně chtěla radnice rekonstrukci pětipatrového objektu nedaleko bývalé Textilany hradit z Národního plánu obnovy, žádný vhodný dotační program ale zatím nenašla. Peníze se proto pokusí získat z nového investičního programu Libereckého kraje. Maximální výše dotace je 25 milionů nebo 50 procent ze způsobilých výdajů.

A končíme na olympiádě: Zlatá snowboardistka Zuzana Maděrová byla hostem v krajském mrakodrapu a dostala od hejtmana i jménem obyvatel Kraje zlatý dukát. Ten se dává, pokud vím, i prvním občánkům narozeným po Silvestru, a velmi vzácným návštěvám. Olympionička, kromě toho, že byla fakt vzácnou návštěvou, má taktéž silnou vazbu na Liberecký kraj – narodila se v Liberci, závodí za Duklu a má rodiče v Oldřichově v Hájích. Vystudovala libereckou stavební průmyslovku a jejím domovským kopcem je Ještěd.

Tam jí také veřejnost může vidět už za týden. Na Ještědu jí čeká závod svěřence z jejího místního snowboardového klubu Seveřani SNB. Bude tam celý den a v sobotu odpoledne bude probíhat autogramiáda. Ve svém klubu má zhruba 20 dětí a doufá, že její úspěch přivede k tomuto sportu další zájemce. "To je to, proč to dělám. Chtěla bych, aby co nejvíc dětí na snowboardu jezdilo," uvedla olympijská vítězka, která na XXV. zimních olympijských hrách 2026 získala první ze dvou zlatých medailí pro českou výpravu. Druhá zlatá cinkla v pátek navečer rychlobruslaři Jílkovi na desítce.

Příjemný víkend, třeba právě s olympiádou. 

Alena Roubalová