Mistři nanovláken mají textilii s 90% efektivitou filtrace. Tomu se říká dobrá práce. Hejtman se chce kritice svých skutků věnovat až krize pomine

Prof. RNDr. David Lukáš, CSc. je emeritním rektorem Technické univerzity v Liberci a nyní vedoucí týmu Nanovlákenné materiály, který se mj. zabývá materiálovým  inženýrstvím netkaných textilií, stereologií textilních materiálů a zdravotnickými textiliemi. (zdroj: TUL).

Domnívám se, že hejtman od bývalého rektora dostal nejlepší zprávu posledních dní. Martin Půta sms zveřejnil prostřednictvím svého facebooku a strhla se lavina pozitivních ohlasů. Aby ne, univerzita vyvinula textilii, která pomůže řešit aktuální problém s na trhu stále neexistujícími rouškami. Přitom je má povinně nosit celý národ.

Na facebooku TUL se píše: „Vyrábíme nanoroušky. Sice ještě odlaďujeme výrobní procesy i nový stroj, ale jde nám to. Kapacity v tuto chvíli máme na maximech, a to především ty výrobní. Se zpracováním materiálu nám již pomáhají dvě firmy v Liberci. Dnes jsme dodali první desítky zkušebních roušek do Krajské nemocnice Liberec..Naše výrobní kapacity pro výrobu nanovrstev na nosné netkané textilii jsou nyní na maximech a o výchozí textilii s nanovlákny má zájem i stát. Moc se snažíme vše zprocesovat nejlépe, jak jen umíme.“

Což je druhá top zpráva. Technická univerzita se předvedla v tom nejlepším světle. Nanomateriál vědci vyrábějí novou technologií na zcela novém stroji metodou elektrostatického zvlákňování střídavým elektrickým proudem, který je na fakultě strojní v provozu jen pár dní. Výroba materiálu pro nanoroušky je tak zároveň jeho testovacím provozem.

Zasedací místnost Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace TUL se změnila v šicí dílnu. U vlastních šicích strojů se střídá 20 až 30 zaměstnanců univerzity, kteří sešijí vrstvy k sobě tak, aby byl nanomateriál uvnitř roušky, přišijí tkalouny a všijí drátek, kterým lze obemknout roušku kolem nosu. Roušky, ať už ušité přímo na univerzitě nebo u externích spolupracovníků, se v laboratořích sterilizují ozonem nebo horkým vzduchem. (zdroj: ČTK)

Univerzita tak v rekordně krátké době vyslyšela prosby z Libereckého kraje, který se potýkal s akutním nedostatkem ochranných roušek pro zdravotníky, pracovníky sociálních služeb a bezpečnostích složek. Věděl, že brzy dojdou. Stát totiž nesplnil své sliby a poslal do kraje jen zlomek počtu slíbených ochranných pomůcek. Nanovlákenná laboratoř o víkendu okamžitě rozjela poloprovoz a výsledkem bylo prvních tisíc roušek hned v pondělí  dodaných prostřednictvím Libereckého kraje zdravotníkům a pečovatelům. V dalších dnech by rychle zřízená dílna měla vyrobit a dodat zhruba 2000 kusů denně. Podstatné je, že rouška ušitá z textilního materiálu s nanovlákennou vrstvou má podobné parametry jako respirátory.

Příběh nanovlákenné roušky, po mém soudu, aspiruje na zápis zlatým písmem do kroniky kraje i univerzity. Napsání těchto několika, po právu oslavných řádků, předcházelo takové množství dobré práce a hodin organizace, že si to umí představit jen ten, kdo má alespoň elementární zkušenost s řízením procesů a lidí.

Proto je nesmírně trapné, že se od opoziční propagandy souběžně s prvními exempláři cenných roušek objevila nesmyslná kritika. Jistě, změnařská opozice umí kritizovat ze všeho nejlépe, ale jsou situace, kdy je chytřejší mlčet.

Napadnout hejtmana a krajského náměstka pro zdravotnictví, že způsobili nedostatek ochranných pomůcek v krajských nemocnicích a sociálních službách a neudělali nic pro nápravu situace, je naopak ta nejhloupější věc, kterou vyprodukovala nynější hektická doba. Všichni normálně uvažující lidé přece vědí, že stát si nákup ochranných prostředků stáhnul pod sebe (ve snaze zabránit napínání cen) a měl distribuci zařídit z centrálního nákupu (který se nepovedl). Centrální distribuce respirátorů a roušek ale o víkendu zkrachovala, kraje se musely začít starat samy a začíná příběh popsaný výše.

Do vyhlášení krizového stavu nemocnice, ordinace, ambulance a poskytovatelé sociálních služeb samozřejmě nějaké respirátory a roušky měli, zásobování zdravotnickým materiálem měli plně ve své režii. Ovšem jen v množství, které potřebují k běžné práci ve standardních časech. Plus povinnou rezervu. Když začaly potíže s koronavirem, už si je nikdo nemohl dokoupit, protože všechny kapacity byly staženy pod centrální nákup. A s vypuknutím pandemie jich bylo potřeba tisíckrát víc.

Hejtman neměl potřebu opoziční kritiku na pondělní virtuální tiskové konferenci nějak zvlášť komentovat, evidentně se nechce zabývat nesmysly, protože je se svým týmem v akci non stop. To není žádná adorace, to je fakt. Prokazatelný třeba tím, že se v horizontu několika hodin dostavily nezpochybnitelné výsledky v podobě (nejen) roušek, ale i například desinfekce narychlo pro nemocnice a další instituce vyrobené v liberecké Severochemě.

Hejtman stran opoziční kritiky pouze konstatoval, že na účet bude dost času poté, co krizová situace pomine. Dnes odpoledne jedná krajské zastupitelstvo, protože je třeba mj. posvětit některé kroky, které vyvolal krizový stav. Budou tam i zastupitelé, jež, neznámo proč, reprezentuje nenávistný partajní web pokleslé úrovně.

Chci věřit, že se dva vysokoškolští pedagogové, jeden vystudovaný ekolog s praxí náměstka primátora krajského města a jedna stále ještě hodně dobrá lyžařka nebudou pouštět do lichých polemik a kritiky za každou cenu. Musí přece vědět, že zbytečné řečnění a „coby kdyby“ ještě nikdy nic neposunuly ani o milimetr.

Hejtman má pravdu. Teď je třeba dělat vše pro zlepšení situace, na bilanci a s tím související spory bude dost času poté, až krize pomine.

Alena Roubalová