Na poslední chvíli se vyprazdňovaly zásobníky plné nesmyslně arogantních pseudoargumentů. Zbytečně

Premiéra v extralize Bílým Tygrům výsledkově tak docela nevyšla. Litvínov poslal v první třetině do vedení Martin Ručinský. Teprve tři minuty před koncem zaznamenal první historický gól Bílých Tygrů v extralize Robert Pospíšil, který propálil brankáře Marka Pince.

Celkem 5 427 skvělých diváků si tehdy muselo na první vítězství Bílých Tygrů v extralize počkat. Jen o den později už však Tygři slavili, když zvítězili na ledě pražské Slavie 3:1, a následně si připsali také první domácí výhru, když porazili České Budějovice. Jj, to už je let...

Zpátky do současnosti:

Týden, kdy před soudem stanul expremiér kvůli dotačnímu podvodu, padl příslib na zastropování cen energií a naposledy jednalo (nejen) liberecké zastupitelstvo v aktuálním složení, jde do finále. Výživná agenda pro pravidelné ohlédnutí za končícím týdnem tím ale zdaleka nekončí.

Jak tak na dálku sleduji vývoj causy bývalého premiéra, nabývám stále intenzivnějšího dojmu, že se do bezmezného sebevědomí vkradl strach. Že se vysoce postavený politik s velmi dlouho pěstovaným pocitem nedotknutelnosti bojí. A má o co. Místo toho, aby si po hektickém pracovním životě (to, co dokázal, byť je to jakkoliv diskutabilní, se muselo odpracovat, samo se nestalo nic) v klidu a v penzi užíval svého místy podivně získaného bohatství, vcelku funkční rodiny (idylku narušuje jen AB jr.) a evidentního fyzického zdraví, šílí po náměstích, dělá ze sebe kašpara v parlamentu a zahřívá lavici obřalovaných.

U soudu se zatím chová jakž takž ukázněně, protože i jemu došlo, že navzdory svému postavení má hodně co ztratit. Jeho obhájcům se zjevně podařilo vysvětlit mu, že v soudní síni platí pravidla, v nichž mají stále co dělat slušnost a logika. Že si hysterickým skřehotem, píárovými podpásovkami a metodou slona v porcelánu rozhodně neposlouží.

Musí se hodně přemáhat, to je vidět. Možná je i unavený, protože ten tlak musí být příšerný. Zdatně ale s týmem svých právníků operuje především v zákulisí ve stylu „když už nedokážu ovlivnit soud, musím to alespoň patřičně zamotat“. Výsledkem jsou němí svědkové a popelem si hlavu sypající spoluobžalovaná, která evidentně těží ze slibu, že o ni bude do konce života dobře postaráno. Babiš jí chce pomoci získat křeslo v Senátu a s ním i imunitu a parádní apanáž. Z eráru, pochopitelně. On ví, kudy tečou státní peníze, jak je nasměrovat a správně vytěžit.

Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, už teď lze ale odhadnout, byť si to jedna část ulice moc přeje, že se pro Babiše tepláky v blízké době určitě neušijí a hrad Mírov ho jako VIP ještě dlouho, pokud vůbec, hostit nebude.

Daleko podstatnější než soud s nenasytným bývalým premiérem je vládní rozhodnutí o zastropování ceny energií. Domácnosti se konečně dozvěděly, kolik nejvíc budou za plyn a elektřinu platit, pokud nemají sjednán milosrdnější fix. Jistě, avizované maximální ceny nejsou žádná láce, ale když z energetických firem postupně lezlo, za kolik budou muset životně důležité komodity prodávat, nedojde-li k nějaké regulaci (a tudíž kompenzaci ze strany státního rozpočtu), je to velká úleva.

Trochu mě na vládu mrzel způsob komunikace, v níž zpočátku akcentovala cenu 6 Kč za kWh elektřiny a tři koruny za kubík plynu (s daní), přičemž moc dobře věděla, že to není cena konečná. Že distribuční a další poplatky jednotku zvýší o další minimálně třetinu. Navzdory tomu je dobře, že (po přičtení nezbytného příslušenství) známe strop, tedy hodnotu, k níž se ceny energií mohou po skončení fixace každému vyšplhat.

S tím už se dá pracovat. Buď budu šetřit na spotřebě energií (žádoucí, svetr a papuče nasadit), nebo, pokud šetřit energiemi nemohu či neumím, budu počítat s tím, že musím omezit některé rodinné výdaje (nezbytně nutné, nechci-li jít do minusu). Je to takto jednoduché a netřeba kvůli tomu marně a plamenně tlouci pantem. Ani ve sněmovně, ani na demonstraci.

Osobně jsem se cenami energie v mé domácnosti zabývala detailně poprvé v životě. Samozřejmě, protože všechno je jednou poprvé. Tím pádem vím, jaký mám tarif, kolik platím za jistič, obnovitelné zdroje i distribuci. Například jsem si dala práci se zjištěním, jak se promítl do snížení spotřeby fakt, že jsem zrušila vířivku, a jak se to vůbec nepromítlo do ceny za distribuci, neb ta se ve sjednaném tarifu nemění. Stačilo stáhnout si aplikaci dodavatele, kde se najdou všechny informace i roky nazpátek.

To samé u mého dodavatele plynu. V jeho appce jsou doslova informační poklady, s nimiž lze do budoucna pracovat. Z meziročního srovnání lze vysledovat, jak se proměnila spotřeba, když se uzavřely kohouty topení v místnostech, kam se chodí jen spát, či jak odběr plynu snížil fakt, že se denně používá horká sprcha a každé ráno se už nenapouští plná vana.

Že se tím současně šetří i za vodu, je jasné. O ní se zatím vůbec nemluví, ale je snad bez diskuse, že k jejímu zdražení vysoce pravděpodobně dojde. Vodárenské firmy už mediálně vyhrožují. Tady se musím podělit o historku své známé, která tím, že jí synek odjel na semestr na Erasmus, ušetřila za vodu něco přes dvacet tisíc. Ten "syčák" totiž doma soustavně ležel ve vaně.

A moc dobře si vzpomínám na svou vůbec první návštěvu na "západě" po roce 1989. Tehdy jsem se v rodině našich hostitelů nabídla, že umyji po večeři nádobí. Nadšení paní domu ochablo ve chvíli, kdy jsem první kousky začala mýt pod tekoucí vodou, což bylo v tom našem "sociálismu" tehdy úplně běžné. Ukázala mi, jak se používá dvojdřez.

Uvedení maximální ceny za jednotku dodané komodity zkrátka vítám. A jako plátce daní současně tleskám tomu, že se vláda nenechala strhnout k nepředloženému populismu, že ví, čím nahradí výpadky v rozpočtu a že zemi šupem neposlala směr Venezuela. Vítám, že se jako plátce daní dočkám i nějakého příspěvku a nebudu pouze sanovat jiné.

V Liberci jednalo poslední zastupitelstvo, které vzešlo z komunálních voleb konaných před 4 lety. A bylo to zase divadlo, pro některé naštěstí derniéra! Hned v úvodu se zmocnil slova Michael Canov (SLK), který chce být senátorem za Liberecko i v příští šestiletce, a byl tudíž k nezastavení. Když se o to zastupitelé, kteří měli před sebou celý maraton jednání, pokusili, nadutě jim opáčil, že mu neomezeně hovořit dovoluje zákon. A bylo.

Pak si to se zastupiteli přišli od mikrofonu "vyřídit" představitelé bytových družstev, kteří ostře kritizovali počáteční přístup vedení města, zejména SLK, ve věci převodů městských podílů na svých bytech. Nezapomněli ale ani pochválit ty, kteří včas pochopili, že se na obyvatele družstevních bytů, postavených začátkem 90. let sdruženým financováním a s dotací, chystá liberecká podoba H-systému (nutnost kupovat si opakovaně už jednou zaplacené). Takže konec dobrý, všechno jakž takž dobré. Zvlášť když zastupitelstvo posléze schválilo převody u posledních dvou bytových družstev a udělalo tím tečku za anabází, která se protáhla na celý volební cyklus 2018 - 2022.

Až na jeho sklonku začala radniční opozice zpochybňovat smluvně podchycený rozvoj propachtovaného Sportovního areálu Ještěd, který nutně potřebuje dvě nové modré sjezdovky a tudíž i změnu územního plánu. Tu už zastupitelé schválili v červnu, ale pohrobci Změny se ji rozhodli na poslední možnou chvíli shodit ze stolu. Vyprázdnili na to celé zásobníky mnohdy arogantních pseudoargumentů, které nebyly nic víc než planá předvolební rétorika. A vzhledem k síle opozičních klubů v zastupitelstvu to byla jen další ryze broukpytlíkovská přehlídka ztraceného času. Pro změnu usnesení, které hystericky a "na felcmana" obhajoval jeho předkladatel ze ZPL, bylo jen sedm hlasů. Ostatní zastupitelé nenašli důvod, proč po létě měnit názor.

Vrcholem prozatím poslední opoziční klauniády pak bylo navážení se do Vratislavic jako jediné liberecké městské části se samostatnou radnicí i do jejich na zastupitelstvu nepřítomného starosty. Vratislavice pouze potřebovaly schválit změnu územního plánu kvůli plánované výstavbě letního kina, čímž vzbudily v politických aktivistech sedících v libereckém zastupitelstvu zřetelnou závist. Opět marně, ale právě touto eskapádou Změna i její béčko zase jen o kus níže posunuly dno, kam až lze klesnout.

Končí další etapa komunální politiky. Za týden touto dobou budou volby do zastupitelstev měst a obcí v polovině a všichni budeme během sčítání hlasů doufat, že ta nadcházející čtyřletka bude lepší a úspěšnější než ta právě ukončená. A zřejmě se shodneme, bez ohledu na to, kde se kdo nachází v politickém spektru, že Liberec už faktický, nejen teoretický rozvoj potřebuje jak příslovečné prase drbání. Vždyť přešlapování na místě alias nemístné přizdisráčství (pardon, ale terminus technicus) trvá už bezmála 12 let.

Hezký víkend.

Alena Roubalová