Ohlédnutí nejen za hokejovou bitvou ozdobenou stříbrem, ale i za jedním totálně zpackaným referendem 

Ke vzpomínce na hráče, který část své bohaté kariéry prožil i ve Slovanu Liberec, vyzval přítomné prezident libereckého hokejového klubu Petr Syrovátko. „Přestože jsme sem přišli dneska všichni slavit, tak bych vás chtěl poprosit, abyste věnovali třicet vteřin potlesku a vzpomínku fotbalistovi, který se výrazně podepsal pod liberecké úspěchy,“ vyzval Syrovátko. Hokejisté i přítomní fandové bouřlivě zatleskali, a přitom skandovali jméno tragicky zemřelého fotbalisty. Památku Josefa Šurala fotbalový Slovan uctí minutou ticha ještě před ligovým zápasem proti Slavii.

Hokejová závěrečná párty, jež plynule přešla v tradiční Čáry u areny, byla víc než vydařená. Hojná návštěva ocenila, že liberečtí hokejisté celou sezonu dřeli, ale na Třinec to bohužel nestačilo. Ve finále play-off se Tygři museli sklonit před Oceláři, kteří sérii ukončili v šestém utkání, když další z naprosto vyrovnaných soubojů rozhodli v závěru řádné hrací doby. Tygři každopádně prožili další senzační sezónu. S nadhledem a uznáním kvalit soupeře vstřebával bolestivou porážku i liberecký kouč Filip Pešán, který se do historie libereckého hokeje zapsal ještě tučnějším písmem. Vždyť Bílí Tygři hráli o zlato už potřetí za čtyři sezony, byť od historicky prvního titulu v roce 2016 už podruhé za sebou ve finále prohráli. Tak třeba příště…

A když jsme začali sportem, je třeba doplnit, že ve finále svých nejvyšších soutěží bojují i liberečtí volejbalisté a stolní tenisté. A že se fotbalisté Slovanu i Jablonce prokopali až do elitní šestky, která v nadstavbové části 1. ligy, letošní převratné novince nejvyšší fotbalové soutěže, bojuje o titul. Jablonec po základní části skončil v tabulce 4., Liberec 6.

K politické akci se probudili aktivisté kvůli polskému dolu Turów a na Trojmezí už v neděli stávkovali lidé ze tří zde se stýkajících států. Všem jde o vodu. Kampaň "Spolu za vodu!" proti plánovanému rozšíření hnědouhelného dolu zahájila česká pobočka organizace Greenpeace. Tak to bude hlasitá kampaň. Ekologové uvádějí, že desítky tisíc lidí na Liberecku mohou přijít o vodu ve svých studních i v krajině, která je obklopuje. Polská strana přitom výraznější vliv na zásoby vody popírá.

Zdá se, že česká pobočka organizace Greenpeace právě objevila něco jako druhou Ameriku. O tomto problému se v pohraničních částech Liberecka mluví už minimálně čtvrt století, lokální politici jednají s polskou stranou i s českou administrativou. A náhle se zjeví aktivisté a zabouří ve sklenici brzy velice cenné vody. Ne, nijak problém nebagatelizuji, je asi obrovský, ale aktivistickou politikou se to k lepšímu určitě nepohne.

Faktem je, že obyvatelé České republiky, samosprávy i další dotčené organizace mají možnost se k plánům na rozšíření hnědouhelného dolu Turów a jejich vlivu na životní prostředí vyjádřit v mezistátním procesu EIA. Český překlad dokumentace, která popisuje záměr PGE důl rozšířit a zahloubit, zveřejnilo české ministerstvo životního prostředí v úterý. Po vyvěšení dokumentu na úřední desce Libereckého kraje mají lidé, spolky a obce 30 dní na podání připomínek. Ministerstvo životního prostředí pak na jejich základě vypracuje souhrnné stanovisko ČR k záměru, které bude podkladem pro polská povolovací řízení.

Takže netřeba stávkovat, je žádoucí odpovědně zaúřadovat. Bez toho to nepůjde.

Očekávala bych v této záležitosti nějakou brilantní akci v podání lokálních politiků, kteří sedí v krajském (a v téměř totožné sestavě i v libereckém) zastupitelstvu za Změnu, potažmo Zelené, což jsou spojené nádoby jen účelově různě pojmenované kvůli lovu voličů. Tady se konečně mohou vyjadřovat k něčemu, čemu by teoreticky někteří jejich exponenti mohli i rozumět. A ono nic. Ze změnařské centrály médiím putoval jediný výstup – názor jedné z obyvatelek pociťující ohrožení, bez jakékoliv přidané hodnoty, kdy by salónní ekologové mohli v praxi předvést, jak dalece se umí brát třeba jen za zájmy svých nepočetných voličů.

Troufám si podotknout, že je-li voda opravdu v ohrožení, měli by krajští i lokální zelení politikové nastoupit na scénu, a nejen na tu mediální, se stejnou vehemencí, s jakou se vlamují do témat, jimž rozumějí jako příslovečná koza petrželi. Což je pro ně ale bezpochyby snadnější než něco opravdu odpracovat ve vlastním oboru. Hlava mi nebere, proč tak nečiní, když se jim tady servíruje téma, kterého by se mohli zmocnit před nadcházejícími krajskými volbami a byli alespoň lehce užiteční.

Protože evidentně nevědí, kudy do toho, ale metody mají léty prověřené, nezištně poradím: Nějakou dobře cílenou dehonestaci by si zasloužil šéf onoho dolu a na něj bezpochyby napojení místní politici, určitě mají nějaké temné zájmy (kdyby ne, rychle se vymyslí...) a další známé, které lze pospojovat a vytvořit legendu o hydře. Aby to ale na české straně někoho zajímalo, měli by být do tradičního dehonestačního řetězení účelově napojeni nějací místní politici. Na ty už existuje osvědčené střelivo...

To by v tom byl čert, aby se nenašla nějaká negativní vazba, pokusy už tu byly... Naši staří známí „Přátelé zeleného údolí“ ovšem začínají nějak pokulhávat už i v té propagandě. Asi tuší, že tady s pustou kritikou a omíláním svých propagandistických nesmyslů nezabodují a že není komu vylézt po zádech zpátky na politické výsluní. A navíc: Tenhle boj se stejně bude odehrávat daleko za hranicemi jejich chápání.

Místo toho se nazelenalí propagandisté patlají v dávných postojích svých aktuálních politických nepřátel, lustrují, co kdy řekli či napsali. Aniž bych chtěla komukoliv dělat advokáta, protože o to samozřejmě nestojí, je to jen patlání se v nevábném obsahu, jenž svého času imponoval jen a výhradně právě jim. Proto jej také přibrali do party, ne?

A že občas člověk změní světonázor, není tak úplně neobvyklé. Odhaduji, že se dotyčný kvůli tomu rozhodně nijak pýchou nenadýmá. Znám to i ze svého okolí. Připomene mi to každý e-mail, který jménem Změny, Čmeláka a dalších obskurních sestav řízených Janem Korytářem, přijde od mé bývalé kolegyně, jejíž názorové salto je obdobně bravurní jako proměna, jíž prošel náměstek již druhého libereckého primátora.

Statutární město Liberec bylo úspěšné i ve druhé kasační stížnosti, kterou podalo proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Rozsudkem krajského soudu došlo k vyhlášení referenda na podzim 2018 ve stejném termínu  s komunálními volbami.  Toto jsem zkopírovala z tiskové zprávy liberecké radnice. Přeložím tu korektní úředničinu do češtiny:

 Liberec byl ke konání referenda soudem odsouzen neprávem. Ten Korytářův výmysl, kterým se chtěl vlísat do přízně voličů před komunálkami, se vůbec neměl uskutečnit. Vždyť jím najatí sběrači nedokázali bez problémů sehnat ani platné podpisy. Krajskému soudu tehdy nevadili ani mimoliberečtí ani neexistující podepsaní. Nezabral ani nebožtík. Soud rozhodl, referendum, jehož důsledky by dnes totálně vyluxovaly už tak hubenou městskou kasu, se muselo uskutečnit. Protože ho ale pořádal ten, co se v ničem nikdy neosvědčil, skončilo i toto jeho dílo fiaskem. Přesto Liberec za zpackaný podnik musel zaplatit 2,5 milionu. Město chce škodu vymáhat, ale po původci, jak naznačují zasvěcení, to být nemůže. Patálie způsobil soud. Takže patrně po státu, tudíž za skandálně nezvládnuté referendum zaplatíme z daní už podruhé.

 Všem normálním lidem hezký víkend.

Alena Roubalová