Ono totiž stavebnictví, a rekonstrukce domů obzvlášť - to není jako práce s buzolou...

Že naše země nadále setrvá v partě se západními evropskými zeměmi a že neposílí potrhlý klub tvořený Slovenskem a Maďarskem a jejich diktátorskými kumpány ze zámoří. S těmi, kteří měli tento týden slet v Číně.

Jako seniorce stále ještě předdůchodového věku by se mi sice mohly líbit sliby modrého z nebe, seslané pro naši cílovou skupinu do veřejného prostoru Babišovou byznyspartají, ovšem umím i trochu počítat. Předpoklady nesedí ani trochu a ony sliby jsou jen vábničkou na naše mozkově méně zdatné vrstevníky. Je jim totiž úplně jedno, co na nás Babiš se svými rudými a nahnědlými kumpány chystá a co tím způsobí.

Děkuji, nechci.

Vyloženě ze studijních důvodů jsem na CS filmu shlédla film Rudá záře nad Kladnem z roku 1955, v němž se o literární předlohu postaral sám druhý dělnický prezident. Že to bylo obludně strašné, netřeba zdůrazňovat. Zajímavé ovšem je, že ten film za mého mládí vůbec nevysílali, byť musel patřit do zlatého fondu bolševické propagandy.

Hráli v něm totiž herci, kteří se později, tedy po roce 1968, dostali tzv. na index a Zápotockého veledílu v kinech i televizorech byl kvůli nim amen. Až tak zásadoví soudruzi byli…

Vyplývají mi z toho dva závěry:

1. Herectví je řemeslo a vykonává se za účelem obživy, stejně jako jiné profese, o nichž ale nikde není žádný veřejný záznam. Netřeba proto např. Vlastu Chramostovou, pozdější významnou osobnost disidentské scény, za roli v Rudé záři peskovat.

2. Komunistická ideologie je totálně zvrácená, proto nebezpečná, ovšem i nesmírně trapná v každém století.

Píšu to i proto, že soudruzi jsou nejnebezpečnější právě těm, kterým tolik konvenují. Bolševickou šlechtou, se všemi tolik kritizovanými manýry třídního nepřítele, se stane jen hrstka z nich, ostatní budou mít i nadále chleba o dvou kůrkách. Jak praví jeden pohádkový král: Pro pro sebe zisk, pro chudáka bídu. 

A poznámka na okraj: Co obdobně šíleného bude ještě CS film vysílat? Triumf vůle, vlajkovou loď nacistické propagandy od Leni Riefenstahlové? Řemeslně to je určitě zdařilejší "dílo" než jakákoliv tuzemská bolševická agitka z temných 50.let.

S odřenýma ušima aktuálnímu neokomunistickému hnutí, jež se štítím jmenovat, prošlo, že jde do nadcházejících parlamentních voleb jako xkoalice a přitom se tváří jako subjekt, kterému pro vstup do sněmovny stačí překonat pětiprocentní hranici. Osmi či jedenácti procentní hranici za přiznanou dvou či tří koalici by totiž přelézalo těžko. Proto ta drzá klička.

Fascinující jsou soudy, které tento problém měly vyřešit. Učinily tak stylem nažraného vlka a nepoužité kozy. Ano, je to koalice a zaregistrované kandidátky ve volebních kláních zůstanou, postačí ale získat min. 5%, aby byl poslanecký mandát. Pro soudy evidentně neplatí výroková logika. Zřejmě netuší, že se tvrzení A a B v jednom výroku nesmějí vylučovat.

Teď je na řadě soud ústavní, který by měl říci jasné slovo, ovšem ten zas během necelého měsíce, jenž zbývá do voleb, nestihne rozhodnout. Přece se nepřetrhne...

Ach jo. Kdy jindy než v takové situaci by měl ústavní soud osvědčit, nač jej máme…

Jakoby nestačilo, že za propagaci komunismu a jeho symbolů hrozí od července 2025 až pětileté vězení. A co jiného než sebepropagace je předvolební kampaň každé partaje či hnutí. Skutečnost, že se komunistická ideologie účelově zamaskovala pod neutrální název, přece před zákonem nemůže obstát. K tomu našinec nepotřebuje ústavní soud, k tomu mu postačí bystřejší úsudek.

Pojďme raději na náš krajský dvorek. I tady se zase děly věci…

Cena za opravu městského plaveckého stadionu kvůli neočekávaným pracím opět vzrostla. Aktuálně je na 928,5 milionu korun včetně daně a firma Metrostav DIZ, která bazén opravuje, jedná s městem o uzavření dalších 15 dodatků smlouvy. Ohrožený je tak i termín dokončení stavby do konce příštího roku, což je podmínkou získané dotace 139 milionů korun od Národní sportovní agentury.

Tolik agenturní fakta.

Pochopitelně se k tomu na sítích strhla diskuse ve stylu „co diskutující, to rozpočtář - amatér“. Kdyby se v těch nesmyslech neopakovalo jméno firmy, která s bazénem nemá lautr nic společného a čestně, dávno před vyhlášením tendru, oznámila, že se soutěže nezúčastní, byl by to jen nastavovaný smrdutý folklor. Samozřejmě živený jalovou politickou silou, která se zmůže už jen na teplý bonz.

Pisálek z propagandistického webíku se probral a pokálel své úhlavní nepřátele tak vehementně, že by mohl z fleku sepsat něco ve stylu Rudozelené záře nad Libercem.

A mezitím ona firma otevírá své dokončené stavby všude po Česku jak na běžícím pasu. V první školní týden to například byla škola v pražských Strašnicích nebo ve školu proměněný někdejší internát v liberecké Zeyerovce. Právě kvůli návalu jiné práce firma z dění kolem bazénu včas a jednou provždy vycouvala a je vysoce trapné, když je do něj neustále zatahována, byť v gardu „coby kdyby“…

Že se aktuálně rozdělané přestavby Liberci i Kraji prodražují, to je problém, který dokáže pochopit a správně rozklíčovat a interpretovat jen ten, kdo rozumí stavařině a už někdy něco podobného realizoval.

Kritici by si měli každopádně vzpomenout na dnes už legendární přestavbu Lesního koupaliště v režii již neexistující aktivistické Změny. Dílo za nízké jednotky milionů se oproti předpokladu samozřejmě prodražilo a bylo tak nekvalitní, že se muselo komplet předělávat, aby se v koupališti udržela voda.

Stejně dopadl i kus cyklostezky kolem ČOV za plus minus 10 milionů. Tady se sice stavělo téměř na zelené louce, což je pro stanovení finální ceny jednodušší než rekonstrukce se všemi záludnostmi, a dopadlo to obdobně katastrofálně.

To jen pro připomenutí., že špatné úvodní nacenění staveb má nejen pod Ještědem dlouhou tradici a svorně k ní přispěly všechny městu vládnoucí garnitury. 

A rozhodně se nejedná o nějakou "libereckou" specialitu, jak lžou místní neználkové stavebního řemesla. Památkově chráněný Kounicův dům v České Lípě má po deseti letech znovu krov, původní kompletně zničil požár v květnu 2015. Rekonstrukce budovy přijde město po čtvrtém dodatku bezmála na 273 milionů korun, přičemž vysoutěžená původní cena činila přes 256 milionů.

A takových mimolibereckých příkladů bych našla tuny. Ono totiž stavebnictví, a rekonstrukce domů obzvlášť - to není jako práce s buzolou, abych citovala filmového klasika.

Začal školní rok. Nezbývá než popřát všem, jichž se školská témata jakkoliv týkají, aby ho přežili ve zdraví a v pohodě.

Alena Roubalová