Pamatujete, co bylo před rokem? Lyžaře na kopec tahal traktor na laně a vládní vrtulník rozhazoval peníze nejnepotřebnějším

Senátoři, kteří mají před volbami a přivýdělek v podobě senátorského platu se jim zjevně zalíbil natolik, že chtějí repete, naslouchají bez ohledu na stranický dres hlasu ulice, a panuje vážná obava, zda někteří jedinci nechystají přestup mezi vyznavače motorizovaných vlků. Obsah i forma jimi zveřejňovaných myšlenkových pochodů by tomu odpovídaly.

Strany vládnoucí koalice by si každopádně měly urychleně uklidit na vlastních hřištích, protože na více frontách se efektivně bojovat fakt nedá. Jakoby nestačil opoziční protivník v podobě rozcapeného oligarchy a jeho neuvěřitelně semknuté, leč nepříliš bystré družiny. Ovšem vyztužené nakoupenou mediální podporou v nedostižné výši a ničeho se neštítícím politickým marketinkem.

A navrch babišistům sekundující parta lobotomiovců přičinlivě zmanipulovaná politickým podnikavcem, který vsadil na výnosný byznysmodel v podobě obchodu se strachem a hloupostí. Teď je hodně motivován, neboť se schválením státního rozpočtu přitečou i peníze do partajních pokladen. Tabulka níže je dostatečně vypovídající a může to být i odpověď na otázku, proč první čtení rozpočtu prošlo v pátek tak hladce.

A pak že nejsou peníze... U příspěvků z eráru lze (s největším sebezapřením) pochopit, když se státní stamiliony vyplácejí normálně fungující demokratické partaji s patřičnou historií a členskou základnou. Pochopit to ale nelze u politických firem na jedno použití, jež stojí a padají se svým vůdcem. Jak je ale vidět, vyplácí se to fest. I těm, co neuspěli.

Shrnutí finančních příspěvků pro jednotlivé strany, hnutí a koalice

Zdroj: Volby.cz, Ministerstvo vnitra ČR a vlastní výpočty, TSS je Trikolóra, Svobodní a Soukromníci, převzato z www.finance.cz, tam je obsáhlý komentář a další vysvětlivky

Dusno prý je kvůli pandemickému zákonu, který za dramatických okolností (obstrukce, názorové kotrmelce, zbytnělá ega...) prošel oběma komorami parlamentu a senátní vratku poslanecká sněmovna nakonec pohodlně přehlasovala. Proč je ale dusno až teď?

Loni přece touto dobou po sjezdovkách jezdil traktor a tahal lyžaře pod stojící lanovkou na kopec na laně a sílily aféry, že se někdo najedl v restauraci (výročí má ta liberecká trapárna vygenerovaná babišovkou, která se zoufale snažila vyrobit aféru z toho, jak někdo místní „mocný a bohatý“ zašel na jídlo do vyhlášené restaurace). Děti nechodily do školy a vládní vrtulník shazoval peníze daňových poplatníků i nejbohatším firmám, jak vyšlo najevo až teď. Zkrátka i těm nejnepotřebnějším. Z práce se vyhazovali lidé, kteří se šli očkovat jindy než měli, atd. atd. Byla to taková „pakárna“, že se mi ani nechce pokračovat.

A nikdo nedemonstroval, nikdo nezahlcoval emailové schránky zákonodárců a novinářů výhrůžkami. A přitom se šrouby utahovaly stále více. Pamatujete, jak jste nemohli opustit hranice města, jak Liberečan nemohl ani do Stráže nad Nisou? Pamatujete, jak si Jablonečan nemohl vyzvednout v (například) v Kiku po netu objednaný nábytek, protože během lockdownu předělával dítěti pokojíček, protože obchod leží na katastru Liberce?

Pamatujete, jak policie na terénních čtyřkolkách lovila běžkaře na jizerskohorské magistrále? Pamatujete, jak policie hlídkovala u Proseče nad Nisou, jestli z a do sousedního okresu neproniká autem či tramvají někdo nepovolaný. Pamatujete, jak se totéž odehrávalo na hranici krajů a muži zákona číhali na „narušitele“ přejíždějící bez potřebné bumážky mezi Libereckým a Středočeským krajem?

Pokračovat by se dalo donekonečna, protože ta doba byla šílená i legrační současně, a neuvěřitelně trapná. A ani v takových kulisách nikdo neprotestoval, nestávkoval. Nic nedělal, jen jako ovce vykonával, co mu bylo poručeno. A teď, když všichni mohou téměř všechno, hlavně se nadechnout, vylézají „hrdinové“, prudí a bouří. Proti čemu? Proti tomu, že by mohl být alespoň na chvíli klid?

Začátkem týdne si mediálně vjeli do kštic liberecký hejtman a expremiér kvůli Turówu. Pískat jim to nebudu, díra plná uhlí v česko-polském pohraničí, kdy Poláci chtějí zachovat práci a energetickou soběstačnost, a Češi chtěji mít co pít i do budoucna, se stala předmětem celonárodní diskuse, kdy každý, kdo má otvor v patřičných místech, ví, co měl udělat ten druhý. Když už konečně došlo k podpisu mezivládní dohody, ječí všichni, že je zase všechno špatně.

Svůj dostatečně vyargumentovaný postoj má po mém soudu hejtman, který byl maratonu vyjednávání mezi dvěma sousedními zeměmi hodně blízko. Byl a stále je, protože má něco, co jiný politik, jedno, zda místní či přespolní, mít nemůže. On tam totiž bydlí a těžko ho podezírat, že pro zachování vody v lokalitě nedělá dost. V tomto ohledu má ohrožená oblast vlastně štěstí, protože byl-li by hejtmanem někdo jiný, nezesporu by se tolik neangažoval. Týkalo by se ho to jen teoreticky.

Zprávou týdne je zřejmě i výměna vládních poslanců Jarmily Levko za Jana Farského (STAN). Farský přijel z Ameriky, odevzdal mandát a zmizel zpátky za moře na vytouženou zahraniční stáž. Levko přijela do Prahy, možná shlédla absurdní divadlo v podobě "parlamentní nocovky", ráno složila slib a je poslankyní. A souběžně i divadelní direktorkou, protože není jasné, kdo jiný by měl liberecké Šaldovo řídit.

Časem se chce této pozice vzdát, ale musí být jasné, komu složitý mechanismus v době lehce postcovidové předat. Není totiž žádné terno řídit po dvou letech covidového půstu kulturní instituci, byť ta má oporu v rozpočtu města. Až to někdo v Liberci vymyslí (Levko je i zastupitelkou krajského města za SLK/STAN), přestane být divadelní ředitelna místem, kam nechtěně dopadla část dominového efektu, jenž exposlanec Farský spustil svým rozhodnutím stát se raději hostujícím stipendistou než poslancem vládní strany.

Kraj má za sebou jarní prázdniny. Vydařily se, navzdory čtvrtečnímu větru, který v tuzemsku zavíral skiareály a trhal dráty. Naštěstí se po dobu vichru nic zvláštního nestalo, navzdory tomu, že hasiči řešili přes stovku nahlášených událostí a energetici se nezastavili doteď. Lidé zase mohli odjet na lyže do zahraničí, což kdo chtěl a mohl, udělal.

Celý týden mlsně koukám na fotky z Alp a Dolomit zveřejňovaných v mé "bublině" na sociálních sítích, a vkradla se mi odvážná myšlenka: Že by konečně... Že by se život vracel do normálu? Věřím, že s touto vládou jsme k tomu přívětivě blízko.

Vždyť už zase vznikají nové vtipy, jimž se dá i zasmát. Fotofóry kolují po sítích a národ se baví. Tu nad Okamurovým Vyprávěj (co bylo v práci, ale slovo od slova... vyzve ho manželka po návratu domů), tu nad Schillerové pětsetmiliardovou bankovkou plnou nul, tu nad fotografií ze sněmovny, kdy předsedající nevydržel, hovořící zestárnul a pultík pokryly pavučiny. Zasmát se je totiž stále povoleno, když je čemu.

Hezký víkend.

Alena Roubalová