Petr Židek (ODS): V šuplíku je souhrn potřeb města za cca sedm miliard. Teď je ale prioritou mít na provoz

Už máte prodiskutováno, s kým po volbách do koalice jít a s kým ne? Samozřejmě z partají a hnutí, jež kandidují, a mají teoreticky šanci překročit 5%?

Petr Židek, lídr kandidátky ODS společně se  Sportovci: Tak hlavně, koalice se tvoří až po volbách. Máme ale samozřejmě určitou představu o tom, s kým se programově prolínáme, s kým věříme, že můžeme Liberec posunout, nicméně v komunální politice je to především o konkrétních lidech. Pro mě je velmi důležitý i ten lidský aspekt. Politika je hodně o kompromisech, někdy musíte ustoupit a někdy to musí udělat někdo na druhé straně. Hodně záleží na tom, komu můžete věřit, že drží slovo.

ODS byla v končícím volebním cyklu součástí radniční koalice. Byla ale početně nejmenší stranou, takže jste si občas mohli dovolit být „opozicí v koalici“ nebo se tvářit, že „vy tam být nemusíte“. Vyplatila se taková role? Dosáhli jste něčeho, pokud ano, čeho?

PŽ: Neřekl bych přímo opozicí, ale spíš jsme se snažili některé kroky a nápady v koalici, řekněme, usměrňovat, nebo chcete-li - vysvětlovat, proč si myslíme, že nejsou dobrým nápadem. Někdy se nám to dařilo, někdy méně. Kde jsme byli v jasné opozici minimálně rok a půl, to byla problematika převodů družstevních podílů. Většina kolegů z ANO se po poměrně krátkém čase přidala na naši stranu, protože pochopili, že se něco pokazilo a je potřeba to napravit. U SLK byl ten čas delší, a navíc to nebylo úplně jednoznačné. Ztratili jsme tady mnoho času zbytečným hledáním a umělým vytvářením problémů. Přiznám se, že dodnes jsem nepochopil, proč to někteří zastupitelé tolik bojkotovali a dělali všechno možné proto, aby to překazili. Respektive nechci si připustit, že ty důvody, které mě napadají, skutečně mysleli vážně.

Mohl by koaliční projekt, který za tři týdny doslouží, pokračovat, nebo to vylučuje mezilidská „chemie“?

PŽ: Odpovím asi takhle. Dnes vím, že u některých kolegů musím dávat velký pozor na to, co říkají a raději si třikrát ověřit, co tím myslí. Bohužel, moje zkušenost je taková, že se mnohokrát stalo, že se věci předjednají, vysvětlí, najde se nějaké dohoda, která je po diskuzi přijatelná pro většinu, ale pak je to jinak. K smrti nenávidím, když něco složitě dojednáte, plácnete si na to, a pak někdo pošle email, že by ještě upravil tohle a tamto, protože si myslí, že by to bylo lepší. To si pak připadáte, že se té schůzky ani neúčastnil, protože Vás to dostává zase na začátek. A to je zmar. Když se něco dohodne a plácnete si na to, tak to má prostě platit, a ne že to hned druhý den začnete rozvrtávat. Pak se to město fakt nemá šanci posunout.

Kdybyste se stal primátorem, co byste řešil jako úplně první? A co byste s klidem odložil ad acta?

PŽ: V dnešní složité době určitě provoz. Je důležité, aby byla zajištěna fungující MHD a chod škol a školek. Aby se rodiče nebáli, že budou muset děti sedět ve škole v čepicích a rukavicích. Důležité je, aby se život města nezastavil. Lidé spoléhají, že to zvládneme. Teď asi nikoho netrápí, jestli se opraví Uran dnes nebo za rok. Teď lidi potřebují vědět, že bude fungovat dopravní podnik, že se dostanou do práce a děti do školy. Potřebují vědět, že až napadne sníh, tak ho technické služby uklidí. Potřebují vědět, že popelnice budou vyvezeny tak jak jsou zvyklí. Prostě - nejdřív musí být jistota, že je pro občany zajištěn servis a služby města tak, jak očekávají, a pak můžeme pokračovat v projektech a rozvíjet nové, které mají zvýšit komfort života ve městě. V šuplíku je souhrn potřeb města za cca sedm miliard. Je potřeba dělat to, co bude sloužit většině Liberečanů ve městě, nebo v konkrétní městské čtvrti. Opravdu není doba na rozjíždění projektů za desítky milionů, které jsou třeba hrazeny zčásti dotačně, ale jejich význam pro město je v kontextu ceny minimální.

lo