Policie v horách – ano, ale na kontrole opuštěných nemovitostí. Ostatně kvůli tomu si pořizovala čtyřkolky

Každý děj, který nyní prožíváme, má nějakou příčinu a na tu je potřeba se při hodnocení zaměřit. A mít přehled i o důsledcích. Jednou z mnoha historek (ano, historek, události se teď moc nedějí) končícího týdne byla rvačka paní středního věku s jabloneckou městskou policií. Paní šla parkem, neměla náhubek a policista ji vyzval, aby si ho nasadila. Došlo k potyčce, kdy paní mj. strážníka orazítkovala pěstí, strážník si zavolal posilu a společně pak odbojnou paní na zemi zpacifikovali. Pak to jiná policejní složka vyhodnotila a paní hrozí až čtyři roky vězení. Tolik fakta.

Hodnocení záleží na úhlu pohledu. Osobně mi přístup policie přijde lehce (bělo)ruský, kdy se důvod ke zpacifikování odbojné občanky najde vždycky. Zároveň chápu, že do „orgánu“ nelze beztrestně strkat ani do něj bušit. Pískat jim to nebudu, to už udělal jiný policejní orgán. Nemohu se ale zbavit dojmu, že na samém začátku stála ona důvěrně známá policejní buzerace, jejíž míru nedokáže nařídit žádný rozkaz.

A nadto nejasný výklad vládního omezení, nakolik má být jednotlivec maskován v parku uprostřed města. Já si to vykládám tak, že nijak, pokud se v dohledu na dva metry nevyskytuje jiná, cizí osoba. Proto téměř všichni při pobytu mimo budovy nosí nařízené roušky a respirátory na půl žerdi, aby si je nasadili, když míjejí jiného člověka.

Když jsem šla v týdnu do banky, kam si mě vyžádali osobně a okamžitě kvůli jedinému podpisu na papír, že platím daně v ČR (tento údaj bezesporu má už desítky let finančák, kde se banka mohla zeptat), všímala jsem si, jak to teď venku chodí. Jsem totiž způsobně v dobrovolné izolaci. Na pěší zóně nula policajtů, seděli ale v autě u radnice. Chodci s náhubky pod nosy, špatně se v tom dýchá. V bance pak mnohahlavý cvrkot, který bych klidně oželela, když už měsíce držím lockdown.

O to nepochopitelnější je další historka tohoto týdne, kterak policie na čtyřkolkách jezdila po Jizerských horách a lovila tu běžkaře. Ulovila ale samé vzorné, ty, kteří měli ve stopě co pohledávat. Ti ostatní hbitě zmizeli v lese a policejní hlídce se obloukem vyhnuli. Ti lapení a vzorní buď byli domácí, s bydlištěm na katastru příslušné jizerskohorské obce, nebo to byli chalupáři, kteří nařízený distanc tráví na své nemovitosti nalézající se na tom samém katastru, nebo tam byli služebně.

Posledně jmenovaný důvod mi přijde obzvlášť diskutabilní, tedy pokud se nejednalo o řidiče skútru soustružícího v prázdných horách stopy pro pár šťastlivců, člena horské služby měřícího výšku sněhové pokrývky, myslivce z povolání či drvoštěpa. Policie ale při kontrole za pracovní důvod uznala i testování hodinek, jež se nasazují při běhu. Dobrá. Nač řešit, že byl jejich nositel z Prahy a že s nimi klidně mohl, stejně účinně, lítat i po Stromovce. Jsem zpět u onoho úhlu pohledu.

Policie v horách – ano, ale především na kontrole opuštěných nemovitostí. Ostatně kvůli tomu si pořizovala čtyřkolky, aby mohla do terénu. Kontrola tatranek u bufetů a kontrola jednotlivců v bílé stopě je bohužel jen covidový bonus, o který nestojí ani policisté, ani sportovci. Je to spíše trapné než účinné.

Leč výchovné. Medializovaná kontrola v lůně Jizerek se uskutečnila ve čtvrtek právě proto, aby to odradilo pár jedinců, kteří se o víkendu chtěli na hory, navzdory zákazům, vydat. Teď si to možná rozmyslí, nechtějí-li si ovšem s policií zahrát novou vypečenou adrenalinovou hru na četníky a lyžníky.

Pro zábránění vstupu do hor ale netřeba jezdit v policejní tlupě až do stopy a na čtyřkolkách. Postačí, když se policisté ve dvojici postaví na silnici vedoucí do Bedřichova. Od Liberce stačí kontrolovat nad Českou chalupou, kde končí liberecký katastr, od Jablonce před Janovem. A pronikne-li někdo do hor od Smržovky či Hejnic, není to nic, co by zhoršilo pandemickou situaci v severovýchodních Čechách.

Mimochodem, vybavila jsem se všemi možnými a předpokládanými doklady a potvrzeními, a vydala se z Liberce do Jablonce fotit, tedy za prací (doloženou příslušným potvrzením). Měla jsem v plánu vyfotit hlídku, jak kontroluje řidiče na hranicích dvou okresů, jež k sobě přiléhají tak těsně, že se vlastně ani neví, kde mají hranice. Vrátila jsem se bez fotky, protože ani u Proseče, ani u Lukášova a ani na Bedřichově žádná hlídka nestála. Kontroly jsou totiž mobilní a údajně se vyskytují na 150 stanovištích denně, pokaždé jinde. Minuli jsme se...

Mám ve zvyku být vzorná, protože nemám potřebnou úctu k uniformám a vím, že případný konflikt nikdy nemohu vyhrát. Proto jsem pečlivě nastudovala, kudy vedou hranice krajského Liberce. Počasí končícího týdne lákalo až do čtvrtka na kolo a jiné kratochvíle. Zaujalo mě, že katastr Stráže nad Nisou je vnořen do Liberce a že do Stráže a ze Stráže za pohybem nelze. Což o to, Liberečan to rozchodí a zamíří opačným směrem, ovšem Strážan může jezdit jen od cedule k ceduli.  

V průběhu týdne se navíc ukázalo, že domovský okres lze opravdu opustit jen kvůli zaměstnání, návštěvě úřadu či lékaře. Nákup ve výjimkách není. A tak se mnozí z Jablonce či České Lípy nedostali ke svým objednaným nákupům, které si nechali poslat na výdejny libereckých hobbymarketů či nábytkářských firem, jež mají filiálky jenom v Liberci.

Jistě, koho se to netýká, řekne si No a? Může těch pár týdnů počkat… Jenomže: Všichni, kdo mohou, musí být doma a přitom nikdo nikam nemůže. Takže po jarním úklidu přichází čas vylepšování příbytků. Už třeba proto, aby se do tři plus jedna vešli dva dospělí na home office a dvě děti s distanční výukou.

Tohle vůbec nemusí řešit lidé z průmyslu, tedy ti, co se živí rukama, a žádný home office se jich netýká. Na ty tento týden konečně „upadlo“ povinné testování. Dopadlo to ale jako vždycky. Firmy mají za povinnost, a pod hrozbou pokut, testovat v šibeničních termínech, a přitom moc není čím. Samotestovacích sad (jiné se nehodí, pokud firma nemá svého lékaře nebo smlouvu se zdravotnickým zařízením) je nedostatek, začínají se shánět. Pro mladší ročníky nákupčích dosud nepoznaná kovbojka, když se nekupuje, nýbrž shání.

Vzorné firmy, které testovaly už před nařízením, jsou ve výhodě, protože vědí, kde, co a jak nakupovat a jak bez prodlev testovat. Testují už od loňska, protože fakt nečekaly, až nim to někdo rozkáže. Šlo jim o člověka, a hlavně o to, aby nemusely zavírat. Kdo jiný než průmysl, když jsou služby a obchod už rok omezené, by měl vydělávat na všechny ty kompenzace a astronomické vládní výdaje? Z úřednictva, policie, učitelstva, vojska atd. (nic ve zlém, jen konstatování) nevypadne nic, ti jen spotřebovávají rychlostí sarančat.

Hlava mi nebere, proč se v provozech s velkou koncentrací osob povinně testuje až od tohoto týdne, rok poté, co se koronavirus vyskytl i v Česku. Zřejmě to nějak souvisí s faktem, že premiér této země je souběžně největším fabrikantem v zemi a nechtěl si zbytečně navyšovat náklady, které mu v jeho dotačně-tureckém hospodářském modelu dosud nikdo neproplácel.

A nejhorší zjištění tohoto týdne? Že se policie opět nasazuje na „živly“, které se vyhřívají na sluníčku u přehrady. Dostáváme se do časové smyčky.

Taky mi není vůbec jasné, proč se až teď, když se zdravotnictví dostalo do krize, jež se ale očekává už rok, začínají mobilizovat zdravotníci z ambulantní sféry, proč až teď zjišťujeme, že existuje privátní lůžková kapacita i s personálem. Mylně jsem se domnívala, že po roce tohoto nenormálna jsou už všechny pandemické scénáře sepsány a při vývoji posledních dní nastartovány správným směrem. Nikoliv.

Pomyslný dům už hoří jasným plamenem, když předtím asi měsíc dost zřetelně doutnal, a už se začíná shánět někdo, kdo by ho hasil.

Všem normálním lidem hezký, první total lockdownový víkend. Raději se podívejte, kudy vedou hranice vaší obce. Ať si při výměně názorů s ochránci a pomahači nevykoledujete trestní stíhání za „poškození“ úřední osoby.

Alena Roubalová